Scénář:
Stanislav MošaHudba:
Petr UlrychHrají:
Petr Štěpán, Markéta Sedláčková, Erik Pardus, Zdeněk Junák, Eva Jelínková, Jiří Tomek, Helena Dvořáková, Petra Jungmanová, Pavel Kunert, Robert Jícha, Tomáš Sagher, Miroslava Kolářová, Ján Jackuliak (více)Obsahy(1)
Inscenace vznikla na motivy románu Ivana Olbrachta "Nikola Šuhaj loupežník". V hudební části čerpá ze slavné LP desky Petra Ulrycha (*21. 2. 1944), která vyšla v roce 1974, získala ocenění Bílá vrána časopisu Mladý svět a dala posléze i podnět k inscenaci v pražském Divadle Ateliér. Při této příležitosti mimo jiné také vznikla skupina Javory. I v inscenaci Městského divadla Brno z roku 2002 hraje a zpívá rozšířená skupina Javory a vznikla pro ni navíc i další hudební čísla. Z 25 jich je v představení více než polovina nových. Petr Ulrych získal za hudbu cenu A. Radoka. Režisér a autor divadelní úpravy Stanislav Moša do inscenace zakomponoval filmové dotáčky, které skvěle fungují jako reminiscence přírodních krás, dále je nutno zmínit i působivou choreografii sborů četníků i zbojníků a výborné herecké a pěvecké výkony v čele s Petrem Štěpánem v hlavní roli. (Česká televize)
(více)Recenze (12)
Jak začít. Hledám slova, abych nějak definovala ty rozporuplné pocity. Vizuální stránka mohla hodně pomoci k akcentování hudby a k příběhu, k dialogům... Byla skromná, jeviště bez zbytečných rekvizit, jednoduché kostýmy v neutrálních barvách, tmavé uniformy. Fajn, říkám si, užiju si to slyšené. Sourozenci Ulrychovi jsou poznatelní a jejich muziku mám ráda. Hanin zvučný hlas mi lahodil, užití židovské melodiky mně sedlo. Přesto myslím, že se z písniček nestanou takové hity jako z písní kultovní Balady pro banditu z roku 1978. A teď k tomu, co mi vadilo. A to tak moc, že jsem myslela, že nedokoukám. Dialogy. Ano, rozumím těm trendům, že se má jazyk divadla přibližovat současnému, že se mají i do klasiky vkládat odkazy na současné dění. Ale dialogy pana Moši byly povrchní, podbízivé, bez humoru. Atmosféru, kterou nabídla vizuální a hudební stránka, dialogy zničily. ()
Koločava je působivé představení o nestárnoucím loupežníkovi Nikolovi Šuhajovi. V různých podobách se tomuto příběhu věnovaly filmy i divadla a stále patří k oblíbeným. V Česku obrovsky, protože příběh proslavil Vladimír Sís a hudba Miloše Štědroně a Vlastimila Hály. Proto je tak důležitá hudba v tomto představení. A ta je na tomto divadle vůbec to nejlepší. Petr Ulrych získal cenu oprávněně. Hanka Ulrychová písně interpretuje skvěle. Pro Stanislava Mošu se Koločava stala jedním z prvních režijních počinů a filmové dotáčky jsou parádním doplněním. I když je představení dlouhé přes dvě hodiny, baví. Erik Pardus působí jako takový Miroslav Donutil v národním a jeho improvizace jsou opravdu vtipné. Četnické kreace na kolech mě pobavily. Viděl jsem už představení divadla Husa na provázku z roku 2012 a tato o deset let mladší verze z Městského divadla stejného města je podle mě lepší. ()
Na opakování tohoto skvostu v TV jsem čekala několik let. Marně jsem se snažila uvidět naživo.Když se občas už jen sporadicky objeví v repertoáru divadla, je to beznadějně vyprodané. Už jsem to vzdala. Tak jsem ráda, že to zopakovali.Mám moc ráda obě brněnské verze příběhu Nikoly Šuhaje. Obě mají své kouzlo.Ale jaksi bližší je mi Koločava.Jednou jsem odkojená na lidových písních a to se nezapře. Musím ocenit, že Petr Štěpán, ač není profesionální zpěvák, se s rolí popasoval víc než dobře. Určité rezervy ve zpěvu pro mě dostatečně kompenzoval prožitkem. Poslední jeho solo píseň mě opravdu "dostala". A taky musím ocenit okénko židovských tanců, Opravdu kvalitní ochutnávka. ()
Nebýt hudby sourozenců Ulrychových je Koločava dokonalý kýč. Takový jaký v Brně umí udělat jen S.M. Vedle Balady pro banditu má jít o další muzikálovou adptaci Nikoly Šuhaje - ačkoliv se obávám, že Uhdeho adaptace je určitě mnohem lepší, mlhavější a Štědroňova hudba komplikovanější, tak to co v Koločavě má smysl je právě muzika. Další z řady inscenací, které v řečisti čistokrevného středoproudu pěkně pluje jako lísteček na splávku pod horskou studánkou... ()
V šedesátých letech vznikly ve stejnou dobu dva muzikály stejného tématu. Ano, mluvím o Nikolu Šuhaji Loupežníkovi. Obě verze byli jedinečné jak pojetím příběhu, tak hlavně tím hudebním a navíc obě vznikly v Brně. První nastudování Petra Ulrycha bylo bigbítové a i deska tenkrát vydaná byla unikátní a bylo měla plno hudebních nápadů a byla jedna z nejlepších desek u nás v oné době. Později se po létech se Petr Ulrych k tématu vrátil, přidal více písní, hudbu víc zlidověl a obalil víc židovskými hudebními motivy a hudbu i víc zdřevěnil aranží hudby - cimbál, housle, basa, kytara. Na pozadí zpívá sestra Hanka Ulrychová. Petr Štěpán coby Nikola není špatný, ale Markéta Sedláčková jako Eržika není jen krásná, něžná, ale i ta, která si našla náhradu za zbojníka a člověk ji t věří. Pobaví velitel četníků Erik Pardus (hned jsem si vzpomněl i na jeho roli četníka v Četnických humoreskách). Tady se mi hrozně líbí ta interakce mezi ním, četníky, lidmi v hledišti, ale i hudebníky viz zničeho nic vyleze z role a přepne "Péťa Ulrych, to je muzikant. Napij sa. No tak. Napij sa...." Jeho části až připomínají forbíny Wericha s Voskovcem. Samozřejmě mají jiný tón, náladu i vtip. No nic, je na čase si zazpívat píseň, která až opravdu zlidověla a člověk si myslí, že je lidovka a on ji právě stvořil Petr Ulrych: "Až jednou červánky, potkáte mamičku...." ()
Reklama