RRR

Tancoš a Mižigar jsou úpa ti nejkrutohustější a dozajista nejnádhernější stosedmdesáticentimetroví pandžábští alfabouhači. Děsně rádi pašujou melouny, i když na to věru moc konstituci nemají, natírají se olejem, zatínají břišáky a tváří se urputně osudově. Mižigar vpoho dokáže dát na piču tygrovi a jiné svévolně agresivní lesní zvěři, Tancoš je zase schopen úplně sám vymlátit desetitisícovou demonstraci šúdrú za lepší velkobritské zítřky a naan pro všechny, aniž by se zadýchal. Tancoš a Mižigar jsou také snad ty úplně největší BíeFeFka na světě. Jsem si naprosto jist, že kdyby je nesvazovaly ty odporně homofobní, zcela neprogresivní a neprobuz(ň)ené indické fujfuj společenské normy, serou na cigošky, a dávno spolu prcají. Takhle se o sebe akorát tak co půl hodiny otírají při nějakém tom strašně kůl harekršna tanečku, u něhož vyzývavě natřásají hýždě a jeden na druhého lascivně repujou v sanskrtu. Všechno by bylo úplně překrásné, správňácké a růžové, a kluci by jen v klidu tři hodiny sbírali barevné kovy, „bratrsky“ se držíc kolem pasu, či se úplně hetero šmidlali mambami v zátylcích, když jeden druhého ani trochu teple nosí v jednom kuse na ramenou. Jenže tu máme drobné charakterové schizma, jako vystřižené z fatálního latinskoamerického „dramatu“! Zatímco se Mižigar zřetelně profiluje jako krystalický more Mirek Dušin tělem i duší, sveřepě bránící slabé a utlačované, vdovy a sirotky, ať už o to stojí, nebo ne, je Tancoš patrně pěkná kurva a svinský kariérní kolaborant s odporně rasistickými, sadistickými a veskrze i jinak prohnilými velkobritskými okupanty. Ti samosebou přinesli do Indie jen bídu, zmar, teror, vraždění, znásilňování, ponižování a potlačování kulturní svébytnosti. Co na tom, že bez nich by tam zrovna někdy teď slézali ze stromů a začínali vynalézat kolo pro své maringotky. Čili, ač z toho každým políčkem kapou ryzí audiovizuální bolyúdská zášť a nenávist, je přinejmenším pozoruhodné, ani trochu pokrytecké, a také veskrze národně hrdé, že se od rocku 1947 téměř každý druhý „svobodný a jha útlaku zbavený“ čmoud cpe do Londýna snad urputněji než Žid do Palestýny, a je to tam „otaska prestyže, more“. Ale zpět k tématu, ty omezený a zpátečnický páprdovitý zmrde! Kde jsem to … Aha, už vím, charakterové schizma. Inu, milé otylé čokoládové hospodyňky, nemějte strach, a v klidu a bez přílišných emocí dorožněte toho čerstvě načesnekovaného „králíka“! Sice to v jednu chvíli vypadá, že se nad tím nádherným přátelstvím naších prüdce hetero hrdinů stahuje břišní tyfus, ale Védy nejsou tím, čím se zdají být! Ukáže se, že Tancoš nakonec až taková kurva není, je to némlich stejný správňák jako Mižigar, ba navíc s posláním!!!, tudíž se kluci opět sveřepě semknou v pevném obětí a s mambami těsně přiléhajícími na zátylky, načež téměř holýma rukama a ve stylu čínských leteckých dnů málem vyautují Ghándího, když anihilují asi tak osm divizí puškami a děly vyzbrojených velkobritských speciálních jednotek, zkompletují několik terorem rozdělených indických rodin, posundávají ze stromů všechna uvíznutá koťátka i anglické snajpry, Mižigar naoko vzplane k jediné správňácké a naprudko filantropické velkobritské šlechtičně, aby nevypadal tak podezřele, ta jeho pseudocity bezelstně opětuje, jak jinak, a všichni společně s hrdinnou plísní na rtech, plni národní hrdosti a zřetelného sebeurčení odtančí v sáhodlouhém videoklipu k zapadající skládce. Tak, a teď je ta pravá chvíle, milé čokoládové hospodyňky, aby slzy oprávněného dojetí ztékaly po vašich masitých obličejích do čerstvě uvařeného dog tikka masala. Děsivě přitroublá, mongoloidně patetická a odporně kýčovitá cigánská velesračka pro mentálně nejatrofovanější publikum, která bude mít yntelechtuální úspěch leda tak ve všech Chánovech světa. Ovšem velesračka tak pompézně a nádherně natočená, že ač jsem u projekce blil zpola natrávené maršmelousy, plesnivé motýlky a spektrálně hnědou duhu, aniž bych něco takového předtím jedl, musím tomu za audiovizuální stránku překrásných 1,5000000000013482 chcačky nechcačky more přyjebat, a už o tom nechci mluvit. (13.03.2023) (méně) (více)

Čas od času mám chuť si pustit něco z Indie. Nikdy od toho moc nečekám, ale většinou jsem spokojený. Je to nádherná země, mám rád její hudbu i kulturu. A to vše se promítá i do filmů. Preferuji ty z doby kolonialismu jsa postižen Kiplingem, byť on sám tam zase tak moc nepobyl. Nevím proč, ale líbí se mi ta stará Indie střetávající se s britskou nabubřelostí a také se mi libí ten svět starověku náhle se mísící s moderní civilizací a zcela jinou kulturou. Proto nevyhledávám moc indické filmy ze současnosti, pokud to nejsou válečné kousky. Na romantické soudobé slaďáky ze současného Džajpuru nebo Kalkaty chutě nemám. RRR zdálo se sliboval dost z toho co by mne zajímalo. Neměl jsem dnes po lékařském zákroku moc chutí na nějaké těžké psychologické drama a tak film s písněmi a tanci z koloniální Indie mne mohl docela dobře pobavit. Kdo filmy z Indie občas viděl, ví, že je to někdy mazec. Hrdinové začnou tančit a zpívat mnohdy v naprosto neuvěřitelných situacích. Často je to navíc velmi afektované. Tady mi děj od začátku bavil. A vůbec mi nevadilo, že jeden z hrdinů je klon Supermana díky jeho létajícím schopnostem. Akcička se zatýkáním v davu vzbouřenců mne fakt doslova přikovala k obrazovce. Jasně, nesmíte u toho moc přemýšlet. Rama by asi za běžných okolností dav roztrhal. Ale pokud je divák benevolentní a nechá se unést, může se zábavou sledovat tuhle pohádku o revoluci. Zlí Britové padají ve stovkách, zatímco hrdinové jsou nesmrtelní. Můj ročník dobře ví, co dokázal nasranej Sandokan a tady běhaj Sandokani hned dva a to mnohdy najednou. Místama, hlavně u zvířat bylo vidět, že jsou digitální, ale alespoň žádné nebylo zabito či zraněno jak bystře tvůrci upozorňují hned v úvodu snímku. Bitvy jsou místy až epické a nad některými nápady musí západní divák fakt jen žasnout v úžase. Napříkald ten příjezd cirkusu na párty YMCA, to byl fakt úlet. Stejně tak ten šípový masakr v džungli, kde jak doufám a to v úvodu nezaznělo, nedošla k újmě žádná motorka BSA nebo Triumph! Samozřejmě bych byl nerad, kdyby při natáčení někdo opálil znovu kožíšek Šérchánovi, ale jestli ty krásný motorky fakt rozflákali... ! Eh. Epický je i závěrečný souboj s guvernérem  a já si jen říkal co asi tak říkal na ten ohnivej hřib nad Dillím  Móhandás Karamčand Gándhí.  Zkrátka od dekolonizací utekla spousta vody a tak si nejedna zemička sní své dnešní sny o tom jak získala nezávislost. Nic proti tomu, ale dějiny by se neměly moc pokřivovat a to hlavně před těmi mladšími, co vědí prd a prd zažili. Ti si to pak totiž mohou takto zapamatovat. Nicméně jsa hlava zvídavá jsem zapátral a zjistil, že se film volně inspiruje dvěmi povstáními týkající se práva vlastnění vody, lesa a půdy. Potlačena byla až během druhé světové války. Po válce jak víme Britové z Indie odešli a nejen z ní. Jak jsem psal výše, u tohoto filmu nelez moc přemýšlet. I zde se zpívá a tančí, ale nejpekelnější tanec je až na konci. Jinak mi to ve filmu vůbec navadilo. Naopak. A docela by mne zajímalo co na to říkají Britové .-)!  V souhrnu to byla velmi slušná podívaná, která za celé ty 3 hodiny nenudila. Dávám tedy za 4 náboje vyrobené v Anglii,dovezené z Británie, britskou lodí do Indie. * * * * (18.11.2022) (méně) (více)