Volání divočiny

V mých filmových znalostech zela obrovská díra, protože jsem se ještě nesetkala se zfilmovanou Elsou. A jsem velice ráda, že si pomyslně můžu tuto klasiku na svém diváckém seznamu odškrtnout. Volání divočiny je krásný film. Svým způsobem jednoduchý, ale plný lásky, něhy, radosti a strachu. Málokdo se na konci za znění songu Born free ubrání alespoň lehkému dojetí. V dnešní přetechnizované době působí takový život v divočině a mazlení se se lvy jako balzám na bolavou uspěchanou duši. Z filmu čiší úcta k přírodě a toho bychom se měli držet. (20.09.2018)

Jee, to je tak nunu. 3 mala rozdovadena lvicata a nejmensi Elsa, se kterou si hrajeme v prubehu celeho filmu. Cutenesss faktor 100%. Ale zaroven je to pekny film v Africke prirode a ke vsemu podle skutecne udalosti. John Barry za song "Born Free" i za hudbu dostal Oscara a uz se pekne trenoval na dalsi Oscarove zne ve Vzpomnikach na Afriku, tohle tema je pro nej ocividne vyvolene, proti Born Free jsou ale nudne Vzpominky na Afriku hadr. 8/10 (07.06.2012)

Nádherný návrat do dětství. I když jsem lvici Elsu sledoval spíše v seriálu, tenhle film jsem 100% taky viděl a je úžasný. Neznámý režisér, neznámí herci ale ničemu to nevadí, protože z hlavní hrdinky vyzařuje vnitřní krása a laskavost a její manžel ji většinu času věrně podporuje. Prim ale hraje překrásná příroda, spousta zvířat a hudba, která vrcholí zcela zaslouženě oskarovou písničkou Born Free. A samozřejmě lvice Elsa od malého roztomilého lvíčata které demoluje co jde, přes věrnou lvici jezdící na střeše auta až po finální proměnu v divokou šelmu. Spolu s Lassie pramáti všech zvířátkových filmů a film, kterému se nedá naprosto nic vytknout a který baví i dojímá i po 60 letech. Zasloužených 5* a dobrodružný film roku 1966. (19.06.2022)

Fotbal, Brexit, Silvestr a další mezinárodní události světového významu jsou mi šumafuk, ale co mi vadí, je, když Euro-rouro-kňouro místo podstatných věcí řeší třeba přemnožení mývalů a brojí proti bezbranným medvídkům. O lvici Else jsem četla někdy ve 2. třídě a sama jsem jednu chovala. Jmenovala se Nancy, měřila asi 5 cm v kohoutku, několikrát denně jsem jí měnila vodu a kradla pro ni salám z ledničky. Byla gumová, tak moc nevyrostla, a živou jsem nedostala ani pod stromeček. Každopádně skutečná Elsa je důkazem, že nejen lidi, ale i zvířata můžou žít věčně. A někdy i déle. (30.06.2016)

To už je kurva dávno, co jsem tenhle krásný (ale ne tak jako Vzpomínky na Afriku) film viděl. Na knížku to ale nemá - nikdy nezapomenu, jak má tehdy ještě nevinná mrněcí duše nad černobílou fotkou hrobu Elsy přemýšlela, co tím chtěl celkově básník říci. Pro Elsu a Lassie jsem měl vždycky slabost. :) (11.06.2008)