Druhý tah pěšcem

Normalizační snímek o československé kontrarozvědce a odhalování rezidentů snažící se získat odborníky pro práci v zahraničí. Na svou dobu typické téma, na který Jaroslav Dietel, opět udělal dle požadavků patřičných míst opravdový kus poctivé scenáristické práce. Filmové zpracování však bohužel nedopadlo nijak slavně. Byť Karel Heřmánek se svojí hlavní postavou Jana Prokopa, pracovníka tajných služeb, dělá seč může, ve výsledku přesto vše zůstalo marné. Podmínka aby toto filmové dílo neobsahovalo žádné imperialistické motivy byla naplněna. A tak se ohromná nezáživnost bez špetku napětí a citových výjevů stalo předností. Všichni jsou klidní, pohodoví, nikdo nekřičí, nikdo se nerozčiluje, nikdo nikam nespěchá, nikdo se s nikým nedostává do ostrého konfliktu. Napětí a nějaké akční scény? Tak to se musí někam jinam. Jediný motiv, který stojí za povšimnutí, jsou sledovačky, ale to je na tom všem setsakramentsky málo. Jako divadelní hra by to možná obstálo, jako film je hodný k zapomnění. (30.10.2014)

Fešáčtí estébáci z druhého odboru opět ukazují, jak si se vším poradili. Na scénáři Jaroslava Dietla je vidět, s jakou nechutí to psal, Vít Olmer to natočit taky musel a tak zbývají histrióni na čele s vždy nesympatickým Karlem Heřmánkem. Komické je, jak se soudruzi báli nazvat svojí vlastní organizaci pravým jménem a motiv náboru našich odborníků na Západ se monotónně opakuje v českých detektivkách už poněkolikáté (Akce v Istanbulu z roku 1975, jeden z dílů nesmrtelného majora Zemana či relativně apolitický, i když jen ve mezích možností Čas pracuje pro vraha), méně se zde ale uvádí, že ty vědce tady nemuseli až zas tak cizí agenti lovit, ti lidé (když to jenom trochu šlo) utíkali sami. Heřmánek se projíždí po tradičně zanedbané a temné Praze luxusním (na svou dobu) tuzexovým Renaultem (mimochodem jedním z nejohavnějších aut své doby, co se tady v malinkém počtu objevily) a snaží se nás přesvědčit o intelektuálních schopnostech příslušníka v kombinaci s morálními vlastnostmi a to i navzdory malověrnému a intrikujícímu Ondřejovi Pavelkovi (který sice obecně Heřmánka herecky převyšuje, ale tady z něj ta nechuť něco hrát doslova stříká...). Jediným plusem zde (který ale nezvrátí můj "opdad"), je přítomnost jedné z nejhezčích tehdejších hereček S. Bartošové, která se na rozdíl od prapodivných a dost často odpuzujících ženských "hvězd" tohoto období do slušnějšího filmu nedostala ani náhodou. (23.07.2017)

Atmosféra 80. rokov ako vyšitá. V každej úradnej miestnosti na stene portrét Gustáva Husáka (ázijskými rysmi tváre pripomínal skôr červenú verziu dalajlámu). Zasadačkám dominujú obrie popolníky s hrubými sklami..Diskotéky nočných lokálov ovláda český pop, večerná show v pražskej Alhambre je primerane polo-striptízovo slizká, nechýba účinkujúci trpaslík. Podpultovým tovarom sú kriminálky Ed Mc Baina - dialóg v kníhkupectve "Heřmánek: Máte Mc Baina?", predavačka na neho vytreští oči, nesúhlasne zavrtí hlavou a odpovie: "Vy ste vodkaď přijel?".. Najväčšou akčnou scénou scénou je tá, ktorej spoza otváraných dverí sa na Heřmánka vyvalia dve nahé figuríny. Rozkošná je aj scéna v hotelovej izbe, kedy sa Stanislava Bartošová nadchne nepočúvateľnou popovou sračkou, presvedčí Karla Heřmánka, že je to úžasná muzika, začnú teda na ňu tancovať a erotická atmosféra hustne. K vyvrcholeniu však nepríde. Agent Heřmánek si odskočí zatelefovať ústrediu, aby Bartošovú minimálne na dva dni eliminovali. Príbeh príliš zaujímavý, ani zábavný, nie je. Naopak, súvisiace dobové záležitosti si pozornosť zaslúžia. 50%. P. S. Z kultúrnych prepojení: vo filme sa spomenú alebo vyskytnú animované seriály Maxipes Fík, Mach a Šebestová a O lúpežníkovi Rumcajsovi.. (14.09.2020)

Druhý tah pěšcem mě zklamal, čekal jsem něco ve stylu Majora Zemana, jenže tady se vlastně řeší anonymní dopisy. Dlouho jsem váhal mezi dvěma a třemi hvězdičkami, protože Karel Heřmánek i Jana Paulová předvedli dobré herecké výkony, ale děj toho filmu je však na můj vkus příliš překombinovaný a nudný. (19.11.2021)

Mohlo to být horší a film si klidně mohl dát mat, ale ze svízelné situace se dostal. Na téhle šachovnici se Heřmánek a spol. pohybují poměrně krkolomně a provádějí s divákem riskantní tahy, až to vyvrcholí jakousi rošádou. Filmů o kontrarozvědce v českých končinách mnoho natáčeno nebylo. Zkušený Vít Olmer postupuje ve svých tazích svědomitě za cenu ošemetných tahů, kdy si dovolí s filmem kalkulovat, i za cenu naivního vyznění. Lepší je to s jeho filmovým přístupem, kdy film má parametry filmu pro kina, dobrou kameru, hudbu a velmi pestré herecké obsazení. K výjimečnosti filmu chybí přece jen poněkud zajímavější propracování charakterů, ale napínavé to celkem bylo, takže 60% to získává v pohodě. (20.07.2012)