Druhý tah pěšcem

Druhý tah pěšcem mě zklamal, čekal jsem něco ve stylu Majora Zemana, jenže tady se vlastně řeší anonymní dopisy. Dlouho jsem váhal mezi dvěma a třemi hvězdičkami, protože Karel Heřmánek i Jana Paulová předvedli dobré herecké výkony, ale děj toho filmu je však na můj vkus příliš překombinovaný a nudný. (19.11.2021)

Akční špionážní drama socialistické produkce.... Jo jo jo kontrarozvědka byla honorace... Renaulty místo škodovek... koňak na hotelovém pokoji.... :-) A vrchopl všeho... závěrečná scéna, kterak se Heřmánek s Paulovou řítí do zákazu vjezdu z opačné strany jednosměrné ulice, to asi kvůli éhle vrcholné scéně zavřeli v noci půlku Prahy 1.... hahaha (08.03.2004)

Podle mého názoru se v této kriminálce tluče kombinace V. Olmera a J. Dietla. Olmer byl režisérem, který se občasně snažil o jakési západní uchopení reálií československé kinematografie a tehdejšího žití obecně. Nebrání se ostrým střihům, klipovému pojetí, dnes bychom mohli říct Filip Renč své doby. Oproti tomu síla J. Dietla ležela v dialozích, postupně budované zápletce, v konfliktu a to v úplně jiném tempu. V druhém tahu pěšcem zbyla jen zápletka a pokus o konflikt. Jedno ustoupilo druhému a výsledek je spíše mdlý. Ve své době to však mohl být odvážný film, který se ohání západem a jehož hlavní postavou není bodrý předseda JZD. Škraloup v podobě milého příslušníka kontrarozvědky však pochopitelně zůstává. A jak už řekli mnozí - body za S. Bartošovou... (05.02.2018)

Hodne vlazny kriminalni film, bez vetsi akce a zvratu. Zaujme tak jen Stanislava Bartosova v hotelu a Karel Hermanek jako sympaticky kriminalista, ktery ma plne kapsy stovek, jezdi si v Renaultu a lepi se na nej kazda sukne ( takovy policajt bych chtel byt taky, pokud bych byl v prvni polovine osmdesatych let pubertak:-) ). (08.03.2009)

Kterak Olmer táhl pěšcem na e9 a Dietl mu před tím vytáhl baterky z šachových hodin.. Soukupův soundtrack osciluje mezi Tangerine Dream a Kroky Františka Janečka, což je kombinace vskutku bizarní. Přes ten dým pronikající mi obrazovkou až do obývacího pokoje jsem dospěl k závěru, že kdyby pracovníci kontrarozvědky věnovali hledání cizích agentů alespoň polovinu úsilí jako hulení cigaret, hlásí se jim posluhovači vrahů z Wall Streetu raději sami.. (17.08.2016)