Druhý tah pěšcem

Atmosféra 80. rokov ako vyšitá. V každej úradnej miestnosti na stene portrét Gustáva Husáka (ázijskými rysmi tváre pripomínal skôr červenú verziu dalajlámu). Zasadačkám dominujú obrie popolníky s hrubými sklami..Diskotéky nočných lokálov ovláda český pop, večerná show v pražskej Alhambre je primerane polo-striptízovo slizká, nechýba účinkujúci trpaslík. Podpultovým tovarom sú kriminálky Ed Mc Baina - dialóg v kníhkupectve "Heřmánek: Máte Mc Baina?", predavačka na neho vytreští oči, nesúhlasne zavrtí hlavou a odpovie: "Vy ste vodkaď přijel?".. Najväčšou akčnou scénou scénou je tá, ktorej spoza otváraných dverí sa na Heřmánka vyvalia dve nahé figuríny. Rozkošná je aj scéna v hotelovej izbe, kedy sa Stanislava Bartošová nadchne nepočúvateľnou popovou sračkou, presvedčí Karla Heřmánka, že je to úžasná muzika, začnú teda na ňu tancovať a erotická atmosféra hustne. K vyvrcholeniu však nepríde. Agent Heřmánek si odskočí zatelefovať ústrediu, aby Bartošovú minimálne na dva dni eliminovali. Príbeh príliš zaujímavý, ani zábavný, nie je. Naopak, súvisiace dobové záležitosti si pozornosť zaslúžia. 50%. P. S. Z kultúrnych prepojení: vo filme sa spomenú alebo vyskytnú animované seriály Maxipes Fík, Mach a Šebestová a O lúpežníkovi Rumcajsovi.. (14.09.2020)

Šit! Upocená snaha tehdejších filmařů a propagandistů srandistů konkurovat francouzským kriminálkám, kde se to hemží luxusníma auťákama, nejmodernější technikou (video, urpočítače, diáky a ženský bez podprsenek), tajnými agetny a drsnými policajty s velkými slunečními brýlemi. Jenže na Francii tehdejší rozkopaná Praha prostě neměla, ty kulisy moderní techniky nezakryjou žalostně oprejskaný kanceláře a celý to zkrátka působí jak poťomkinova dědina. Krom toho scénář otřesnej, člověk neví, co jako a kde a tenhle tam dělá co? A postavy teda taky nic moc. Jedna hvězdička za mimořádně působivý první záběr, kterej kazí jenom ta trapná angličtina toho špióna co zvedne telefon. Ou šit, muda faka, chtělo to větší koule, větší prachy a většího Belmonda. (25.06.2015)

Fešáčtí estébáci z druhého odboru opět ukazují, jak si se vším poradili. Na scénáři Jaroslava Dietla je vidět, s jakou nechutí to psal, Vít Olmer to natočit taky musel a tak zbývají histrióni na čele s vždy nesympatickým Karlem Heřmánkem. Komické je, jak se soudruzi báli nazvat svojí vlastní organizaci pravým jménem a motiv náboru našich odborníků na Západ se monotónně opakuje v českých detektivkách už poněkolikáté (Akce v Istanbulu z roku 1975, jeden z dílů nesmrtelného majora Zemana či relativně apolitický, i když jen ve mezích možností Čas pracuje pro vraha), méně se zde ale uvádí, že ty vědce tady nemuseli až zas tak cizí agenti lovit, ti lidé (když to jenom trochu šlo) utíkali sami. Heřmánek se projíždí po tradičně zanedbané a temné Praze luxusním (na svou dobu) tuzexovým Renaultem (mimochodem jedním z nejohavnějších aut své doby, co se tady v malinkém počtu objevily) a snaží se nás přesvědčit o intelektuálních schopnostech příslušníka v kombinaci s morálními vlastnostmi a to i navzdory malověrnému a intrikujícímu Ondřejovi Pavelkovi (který sice obecně Heřmánka herecky převyšuje, ale tady z něj ta nechuť něco hrát doslova stříká...). Jediným plusem zde (který ale nezvrátí můj "opdad"), je přítomnost jedné z nejhezčích tehdejších hereček S. Bartošové, která se na rozdíl od prapodivných a dost často odpuzujících ženských "hvězd" tohoto období do slušnějšího filmu nedostala ani náhodou. (23.07.2017)

50% — Odmyslíme-li si to, že šlo o pátrání kontrarozvědky proti špionům a o pokus ukázat tyto lidi v sympatickém světle, ale vezmeme-li si z toho detektivní rovinu, není to tak špatné. Postup, kdy se vyšetřující z minimálních indicií nakonec dobere až k řešení, mi přišel docela logický. Sice zapracovala náhoda (na filatelistické burze), ale bez ní to někdy opravdu nejde. (15.01.2017)

Co tu čtu ty komentáře, je mi trochu smutno. "Jaroslav Dietl byl naprosto příšerný scénárista", "Tak tohle bylo záživný asi jako tankovaní benzinu.", "trapný pokus o špionážní drama", "Naivní, hloupé a laciné" ...píše Douglas. Atd. atd... Co si myslíte, že se dalo natočit za špionážní krimi v roce 1985 v ČSSR?? Dietl nebyl příšerný scénárista, film měl svojí nepopsatelnou atmosféru, hudba O. Soukupa (jeho první počin v soundtracku) nebyla vůbec špatná... Asi nejvíc otravné bylo věčné kouření cigaret Heřmánka i na nemožných místech. Tak trochu jsem díky tomu ten film chvilkama "neviděl". Jinak typický osmdesátý léta. Dobře v tomto filmu popsal tu dobu věčně kritizovaný V. Olmer! (24.10.2010)