Shirley Valentinová

"Absolutely bloody charming." Jsem ohromen. Ze začátku jsem o tomto filmu docela pochyboval. Ne zrovna atraktivní hlavní hrdinka si povídá se zdí a dívá se přímo do kamery! (To se snad dělá jen v pornu!) Při těchto scénách byly mé dojmy šedivé, asi jako dosavadní život Shirley Valentine. Následné rozhodování o zásadní změně SVÉHO života nehledě na cokoli a její přeměna v sebejistou, okouzlující dámu je ale podána natolik důvtipně, že mě tento film pomalu začal se vším všudy fascinovat. Velkou zásluhou za to může jak výborné přenesení děje do 'řecké' poloviny, tak doopravdy skvělá Pauline Collins. Monology do kamery najednou začaly fungovat a já jsem se přistihl, že nechci, aby tento film skončil. (Ne)skutečně jedinečný snímek, který si může dovolit říct vše, závěrečnou katarzi rozpoutat při záběru na západ Slunce, a NIKDY nebude působit ani trochu kýčovitě. "I used to be the mother, I used to be the wife, and now I am Shirley Valentine again." (27.01.2009)

Mluvení hlavní postavy směrem k divákovi moc nemusím; jakžtakž to zvládám u švestkohlava, ale v případě postarší paní mě to trochu přivyděsilo. I když se z mé strany nevyžadovala nějaká interakce měl jsem pocit, že mi něco vyčítá. Možná je to tím, že (mou optikou) je postava Shirley "použitelná" dvaačtyřicátnice...tzn. ještě pro mě není "neviditelná".... . Vidíte a podobně hovadský přístup nejen jejího manžela stojí za tím, že se Shirley ve svém životě, krabici s názvem manželka, matka, hospodyně, necítí dobře. Natož aby byla šťastná. Překvapilo mě, že scénář napsal muž. Polovinu filmu jsem měl pocit nepatřičnosti, že sleduju film zacílený na ženy a jejich trable...tzn. něco, čemu se většina mužů vyhýbá jako čert kříži. Málokterý chlap se chce dobrovolně vžívat do pocitů ženy...snad i ze strachu, že to naruší tu tvrďáckou fasádu, za kterou se schovává. Byl jsem proto rád, když se pomalinku stávalo zřejmým, že je tento příběh nejen o zdomestifikovaných ženách, ale o lidech obecně. Že je to vlastně existencionální šťouchaneček pro ty, kteří rezignovali na lásku k sobě a k životu. Pro ty, kteří se začali smiřovat s tím, že jim stačí občasné záblesky štěstí a spokojenosti. Hlubší emoce a niterné prožitky berou jako něco, co už si vybrali, na co už vlastně nemají nárok. Zazní věta: já nemiluji jeho, já miluju...život. Tohle probuzení odstartuje změnu, která působí zcela přirozeně, logicky...jako jediná správná věc. A přesto je zřejmé, že jde o velice výjimečný počin. Jak mě první půle moc nenadchla...tento styl humoru mě dost míjí, tak ta druhá byla prodchnuta oduševnělostí, několika moudrými větami a krásnou a optimistickou pointou. Někdy je potřeba zredukovat hodnocení na prosté líbí, nebo nelíbí. I když mám sám zlomené srdce z rozchodu se životem; s přejícím úsměvem všem Joeům, kteří měli to štěstí a našli svou Shirley, dávám 5*. (10.05.2024)

Láska tak ta už obvykle v takovém manželství neexistuje, ale ten zvyk ..... ten ..... co to ještě drží při životě, tak ten existuje zatraceně !!! „Ahoj stěno“ (je důležité mít si doma s kým popovídat) „Dej si ještě víno Shirley“ (je důležité mít se doma na co těšit). Je to na víc než 5*. Je to prostě chytré, vtipné, nádherné. Mám pouze jediný problém ..... zatím jsem se sice úplně nerozhodla, ale nejspíš tenhle film nikdy nevrátím !!!! (24.04.2005)

Jeden z nejdokonalejších britských filmů všech dob. Pauline Collinsová, která roli Shirley hrála o rok dříve na West Endu (a dostala cenu Oliviera) a na Broadwayi (a dostala Tonyho), si svůj triumf zopakovala i ve filmové adaptaci (ale na Oskara to nestačilo) - a kromě ní je ve filmu i naprosto božské obsazení vedlejších rolí (například v nevelké roli nóbl sousedky to je skvělá Julia McKenzieová, prominentní britská divadelní herečka a režisérka, držitelka dvou Olivierů). A hlavní výsadou filmu je potom samozřejmě dokonalý vtipný scénář a jakési neuchopitelné vnitřní kouzlo, které se u filmu často nevidí- No, podívejte se sami. :-) (20.01.2008)

Nádherný film "Americká krása" je o kríze stredného veku, rozprávaného z pozície muža. Shirley Valentinová, naopak, rozpráva o tomto životnom období, zo svojej pozície. Z pozície matky dvoch odrastených, samostatných detí, z pozície manželky - robotky, ktorá žije svoj nalinkovaný život v hlbokých brázdach stereotypov. Keď tu však naraz príde šanca vycestovať do slnečného Grécka. Bez manžela. A tam sa naša hlavná predstaviteľka zamiluje. Do života. Začína si uvedomovať samu seba a začína si uvedomovať i to, že ešte zďaleka nie je koniec krásnych chvíľam. (05.06.2016)