Pramen panny

Trošku jiný Bergman, acož však neznamená že je slabší, spíše naopak. Více se odpoutává od své skepse a osobitých mýtů (v tomto období to není ojedinělý případ) a brousí tak do poněkud jiných vod, i když zachovává svůj pověstný, trochu archaický rukopis a úctu ke skandinávským tradicím a kořenům i onu nezbytnou a palčivou otýázku víry, ale ta zazní spíše v závěru. Středověkou legendu se rozhodl pojmout tím nejlepším možným způsobem - podobně oproštěně, přímočaře, syrově, animálně a trochu symbolicky. A vzniklo tak krásné dílo prosycené středověkem a krutým severem, mrazivými pocity doprovázející nádherné obrazy. Mnoho scén se nadlouho vryje do paměti - samotný akt znásilnění na prosluněné louce, sníh, který se náhle spustí z nebe, zoufalé zkácení stromu, nevinná tvář Valbergové a ještě zajímavější polopohanka Lindblom. Nejvíce však uchvacuje nadpřirozeně laděný konec, který má skutečně očistnou sílu a působí neuvěřitelně dojemnou silou. Tak přímou a silnou emoci spjatou s tímto zakončením lze u B. jiných děl najít stěží. Ryzí důkaz toho, že i bez svých upřímných a hlubokých výpovědí dokázal B. natočit stále působivý až nadčasový snímek. (05.04.2010)

Temná syrová a velice jednoduchá Bergmanova povídka je dle mého jeden z vrcholů filmografie. Naprosté vtažení do děje, psychologie bez zbytečného přehrávání, nervydrásající napětí bez prázdných okamžiků a čistá poetická estetika srovnatelná jen s Lesními jahodami. Dialogy možná nejsou tak filosofické a složité jako v Sedmé pečeti - ale ve filmu nejde v první řadě o filosofii, ale o komplexní filmový prožitek. A tahle kratičká legenda je filmařina jak má být. (30.09.2009)

Více údernosti a méně hysterické Ingeri. Jenom tyhle 2 věci mi chybí k tomu, abych filmu přihodil plný počet. Jinak je tenhle surový příběh o znásilnění, vraždě a pomstě velmi silný, dokáže v divákovi vzbudit ty správné emoce a tím ho naprosto pohltit. Zároveň ho umně dráždí oním nesnesitelným čekáním na odvetu. A trocha symboliky na konec. Solidní 4*. (22.11.2013)

keď hľadáte prvopočiatku filmov typu "znásilnili ma a ja sa teraz pomstím (prípadne ma rodičia pomstia)" tak ich hľadajte tu...avšak Jungfrukällan sa aj v mnohom odlišuje od klasických amerických či neamerických spracovaní takejto tématiky - nedáva do popredia tú brutalitu páchanú či už násilníkmi alebo pomstiteľmi ale zameriava sa na tú skutočnosť že základné morálne hodnoty boli porušené...a na záver jeden veľmi silný moment v podaní jedného z rodičov...jednoducho mocný, intenzívny, moralizujúci ale aj emotívny film 85% (26.11.2012)

Neuvěřitelně intenzivní a sugestivní spojení středověké balady a špinavého psychologického filmu, v jehož ústředním bodě stojí motiv nevinnosti a pomsty. Od bezstarostného a sluncem prozářeného úvodu (vskutku panenského) až k brutální defloraci severskou temnotou a animálností pomsty. Bergman využívá ornamentálního jazyka na pomězí básně, který skvěle kontrastuje se syrovostí a detailem obrazu. Vkrádá se neodbytná otázka, zda tohle viděl Vláčil... Narozdíl od Markéty Lazarové je Pramen panny méně postaven na symbolice, o to více dává prostoru psychice a motivacím. Fantastický Max von Sydow předvádí na plátně jednu z nejpřesvědčivějších studii člověka mstícího se z absolutní bolesti. Jaksi upozaděná je Birgitta Valberg, ale z její mateřské role vyzařuje intenzivní křehkost a jakási utajená ženská síla. Pro Bergmana typicky se ve filmu střetávají zdánlivě uhlazenější různorodé ženské principy a surový svět mužů... výsledkem je sousto, které člověka dokáže odrovnat na ploše několika záběrů. Film pohansky animální, ale i křesťansky pokorný ve svém vyznění... Dokonalost sama. (03.11.2008)