Dracula

Jestli to má být parodie, tak hodně nablblá. Postavy furt plácaj nějaký nesmysly, ptají se samy sebe či okolí na různé otázky, odpoví nějakou rádoby hlubokomyslnou blbostí, aby se vzápětí ptaly na to samé a odpověděly zas jinak.... ------ Hlavní hrdinka mi nejdřív udělala radost, protože není prvoplánová kráska, jenže se z ní po chvilce stala jedna z nejprotivnějších postav, na jakou jsem v seriálech narazila. Ateistická jeptiška se sklonem k čarodějnictví, amatérská vyšetřovatelka a sexuoložka, kapitánka lodi a odbornice na výbuchy, chytrá jak rádio a otravná jak osina v zadku. Drákula vzhledově ujde, ale jde do háje v momentu, kdy začne řvát a cenit tesáky. Slunce mu jednou vadí, pak zase ne. Má potenciál démoničnosti a temnoty jako strašidelný zámek na pouti v Kravařích. ----- Na představitele Jonathana nemohli vybrat někoho, kdo nevypadá jak daňový účetní před penzí? ----- Sem tam nějaká vtipná hláška ještě víc obnažuje, jaká ubohost a nezáměrně směšná splácanina vznikla. SHRNUTÍ: Tohle je doslova hřebíček do Drákulovy rakve. (12.04.2020)

zvláštní a extrémně nevyrovnané dílko.Na jedné straně dokáže nový Drákula vytvořit solidní hororovou atmosféru,stejně jako dokáže být okouzlující a vtipný.Na druhou stranu ale velmi často působí jako velká blbost,která nebaví a nebo působí jako béčkový horor z roku 84 (a ne jako ten co je tak špatný až je zábavný).Od pánů Gatisse a Moffata bych upřímně čekal mnohem víc.Paradoxně nejblíže k tomu co jsem od nich čekal má třetí (obecně nejhůře hodnocený) díl,který je prošpikován povedenými náznaky,že by Drákula a jeho přechod do moderní doby mohl fungovat...60% (05.01.2020)

Dlouho mnohem skromnější, než bych čekal, kdy se první díl odehrává na dvou lokacích a druhý většinu času dokonce na jediné. Až ve finále se naplno rozpálí přesně ten zápal, který bych od tvůrčí dvojice čekal. Moffata s Gatissem mám rád ve všech autorských polohách a Dracula mi nejvíce připomíná jejich slavného Sherlocka. Klasické dílo se i tentokrát často cituje, často parafrázuje, často staví na hlavu a často se střílí dost odvážně od boku, občas přesně do těch míst, které diváci budou milovat a občas úplně vedle. Já je za tuhle odvahu vždycky obdivoval a právě u Sherlocka jim všechny roviny vyšly s plnou parádou. Jenže tam se jejich postupně obměňovaný a čím dál rozevlátější styl tvaroval na ploše třinácti epizod natočených během dlouhých sedmi let. Napichovač se pokouší o ten samý přerod během tří dílů odvysílaných ve třech dnech. Tím pádem nemůže oslnit dlouhodobým vývojem a dokážu pochopit, proč je konec někomu tak silně proti srsti. Mně se naopak Temný kompas trefil do nálady úplně přesně, snad svým bezuzdným blázněním, snad pocitem, že se tu zase jednou plní scenáristické sny, a snad protože ústřední měření sil titulního antihrdiny s věčným nepřítelem skončilo jinak, než čtenáři chtěli. Občas taková atmosféra hraničí až s bezhlavým fan servisem, ale nezlobím se. Proč taky, zasáhl plnou silou právě mě. Za jiných okolností bývám v dodržování předlohy, klasiky, tradic a kánonu často konzervativní, tenhle hrabě mi ale přirůstal k srdci tím víc, čím dál se od klasického (a nutno říct, že už stokrát viděného) pohledu odkláněl. (27.01.2020)

Tohle bylo opravdu útrpné a přitom to začalo tak dobře! První epizoda přinesla zajímavou adaptaci Drákuly, velice slibně natočenou se skvělou výpravou a maskami, to nejlepší však bylo použitím v některých momentech animace namísto CGI. Druhá epizoda začala také velice dobře, ale v polovině se cosi pokazilo a hororové drama o platbě, kde se tajemně ztrácí pasažéři se proměnila v přehnaně akční female hero projekt, kde se postavy najednou začnou chovat nelogicky, mnohdy až nesmyslně a v některých případech dokonce směšně. Pořád se ale jednalo o vcelku zajímavou epizodu, ale vše pak šlo do kopru třetí epizodou. Co to proboha bylo? Horší adaptace Drákuly než v E3 byla snad jen Upír v Brooklynu s Eddiem Murphym. Tady prostě od prvních momentů nefunguje nic... Jediné, co je opravdu dobré napříč všemi třemi epizodami je Claes Bang (představitel Drákuly), který této postavě dává přesně to, co by měla mít a dokonce některé jeho prvky bych označil za nejlepší hranou verzi Drákuly. Bohužel ani skvělé ztvárnění hlavního antagonisty neudělá dobrý film... (30.11.2023)

Ťažko sa hodnotí miniséria, ktorá má hoci iba tri časti, každá z nich je odlišná skoro úplne vo všetkom - v tóne, v poetike, v príbehu, v zameraní sa na postavy, vo význame. Osobne mám rád prácu Gatissa a Moffata a som fanúšik ich verzie Sherlocka predovšetkým po scenáristickej stránke. Ono nie je jednoduché mať záľubu v klasických románoch a snažiť sa priviesť ich na obrazovku po tisícikrát, invencia musí nastať automaticky. V tomto prípade sa na Draculu zameriavame ako na ultimátne zlo, ktoré je schopné pochybovať sa v čase a priestore. Jeho silné aj slabé stránky sú zobrazené veľmi vhodne a aj keď sa zdá že niekedy s postavou trošku prešľapujeme na mieste, k záveru seriálu pochopíme prečo. Keď ste ultimátne zlo, ťažko prídete na to čo vlastne hľadáte. Veľkou devízou celého projektu je vzťah Draculu s Van Helsingovou. Výborne napísaná sestra Agáta, pri ktorej, žiaľ, nastane v tretej časti výrazná zmena, ktorá mi narušila napojenie na postavu. Ostatné postavy dostávajú priestoru len toľko koľko ho potrebujú a stávajú sa štatistami v oveľa väčšej hre medzi lovcom a korisťou. Je pravda, že niekedy máme pocit pretláčania nezmyselných provokácii. Séria niekedy nezvláda zmes humoru, napätia a provokácie, čo ale môže byť subjektívna záležitosť lebo pokiaľ niečo Dracula dokazuje, tak je to fakt, že filmárčinu nerobíte pre všetkých. Robíte ju pre tých, ktorým sa zapáči. Na druhej strane scenár ponúka mnoho prekvapení a čo je najdôležitejšie pútavé dialógy, ktoré vás dokážu vtiahnuť a užívať si moment. Osobne si nemyslím že by projekt výraznejšie obhájil svoju existenciu, bol som však súčasťou inteligentnej hry, ktorá ma bavila hoci som nad ňou mnohokrát musel privrieť oko. Možno je niekedy lepšie mať hranice. (14.01.2020)