Liga výjimečných

Mám velmi rozporuplné pocity. První půlhodina je vynikající, seznamující se hrdinové jsou zahaleni rouškou tajemství a pomalu to vypada na solidní drama s komiksovými prvky. Pak se ale vše zvrtne a následuje nepřetržitá jízda až do konce filmu, která je sice bombastická, ale zároveň zmatená, přeplácaná a místy i nudná. Zároveň jsem měl pocit, jakoby Norrington ani neveděl, co chce točit; drama, komiks, dobrodružný film, horor? První půl hodina ukazuje, že Liga výjimečných má potenciál, který ale není možné ve sto minutách využít. Buď to měl být alespoň tříhodinový film, případně seriál, nebo se měl Norrington jasně zaměřit jednu linii. PS: Abyste věděli, že jsou Amíci nejlepší, tak tam samozřejmě nechybí úplně zbytečná postava Toma Saweyera. (27.04.2004)

Je to niekde medzi * a **, ale film, robiaci z diváka idiota, si kompromisy nezaslúži. Najlepšia na The League of Extraordinary Gentlemen je gigantická ponorka, premávajúca sa v kanáloch Benátiek. A najhoršie na filme je, že na projekcii sa chytali za hlavu nielen novinári, ale aj môj 14-ročný brat. Najdebilnejší a najpreplácanejší veľkofilm svojho druhu. Wild Wild West je oproti nemu filmový klenot. (17.07.2003)

Vzít dokonalou předlohu, nechat z ní jen jména asi pěti postav a zbytek nahradit vlastním slintem, je úplná blbost. A stejně dopadl i výsledek. Jediná zajímavá změna souvisí s přidáním postavy Doriana Graye. Možná i díky Stuartu Townsendovi, který je nejlepší z celého hereckého obsazení. Triková stránka také stojí za pozornost - ano, takhle to vypadalo zhruba před třiceti lety. (24.10.2003)

Ukázka toho, jak se koní film. Námět poskytuje tolik poezie, humoru i možných hrátek, že by z toho šikovný režisér a scénárista zaplesal, ovšem Norrington a Robinson si tak nějak všimli jen pomíjivého pozlátka. Po plátně tak pobíhá spousta "známých firem" z kánonu světové literatury a filmu, ale krom jmen na nich nenajdeme nic extraordinérního, jsou to jen obtažená schémata zcela bez kouzla a šťávy. Teroristický vous kapitána Nema, světácká bradka Doriana Graye, vrabčí hnízdo Toma Sawyera... a dál? Dál nic, pustina, špatné herecké výkony. Když to neklape v Lize, nemůže to klapat ani v okolních složkách a Norrington balí krám bez boje. Film je doslova nasáklý mizernými digitálními efetky, které redukují pestrý a kouzelný svět fin de siècle na snůšku předrenderované umělotiny. Příběh je naprosto nijaký, padouch vyčichlý a výkon sira Conneryho, promiňte mi to, dočista nekrofilní. Američané przní známé literární postavy s velkou bravurou, nicméně britský šmatlal Norrington tomu nasazuje korunu. Konina. Slátanina. (02.05.2006)

Když jsem byl malý, chodíval jsem s dědou k řece. A jak už to tak dědové dělávají, i ten můj mě učil házet žabky. Docela mi to šlo a bavilo mě to, kdo by taky neměl rád ty hezky ohlazené oblázky a nesledoval jak letí nízko nad hladinou, zběsile rotují, dopadají na vodu a zase se od ní odrážejí...až se nakonec neodrazí a nezůstane po nich ani stopa. A přesně tak se to má s Ligou Výjimečných. Na pohled uhlazené, vymazlené a hodně slibné dílko, obzvlášť když znáte Alana Moorea a vidíte drsně se tvářícího Seana Conneryho a uhlazeného zhýralce Stuarta Townsenda. Potom začne ten pestrobarevný kolotoč, kterým je například bitva v knihovně...a pak se ten pomalu snižující se let nad hladinou, symbolizující úroveň filmu, dostane do svého nejnižšího bodu (to je třeba logický kopanec nebo tak něco...každopádně je toho ve filmu víc než je omluvitelné, OBZVLÁŠŤ POKUD ZNÁTE ALANA MOOREA), ze kterého se ještě párkrát povznese (třeba když začne řádit paní Harkerová;)), ale stále víc a víc je vidět úbytek energie....a pak přijde konec. Konec, který ve vás nenechá nic, stejně jako když se nad žabkou zavře voda. Trestuhodné zmrhání, opravdu trestuhodné. (03.12.2006)