Vtip

„Patří vědě!“ Viděla jsem hodně filmů o rakovině, ale z tohoto mi vstávaly vlasy hrůzou. Bohužel pro část bílých plášťů je člověk skutečně jen maso a v mašinérii masny jménem zdravotnictví zcela bezbranné. Vivian měla ve svém neštěstí dvě velká štěstí a tou byla vrchní sestra a skutečnost, že v anglicky mluvících zemích mají písmena DNR váhu. V Čechách vám i právník potvrdí, že vaše přání žádný soudný doktor respektovat nebude, ať už je řezník, nebo ne. Proč? Protože za neposkytnutí pomoci je flastr, zatímco za nedodržení přání pacienta dostanete za trest tak maximálně houby s octem v nemocniční kantýně. Jediné, čemu úplně nerozumím, je, proč paní profesorka bez váhání souhlasila stát se pokusným králíkem. Jestli pro tu kapku naděje, nebo že nechtěla umřít sama. Půjdu si natrhat trochu hřbitovního kvítí, abych se rozveselila… :´/ (21.06.2017)

Film o niterných pocitech ženy středního věku s rozsáhlou bující rakovinou v těle. Čas tráví v nemocnici, kde podstupuje experimentální léčbu. Hned na začátku jí ošetřující lékař sdělí, co ji zhruba čeká. Ona souhlasí. Jenže pak to všechno musí prožívat in natura a situace je najednou úplně jiná. Chování lékařů k pacientce zřejmě mnoho nezasvěcených překvapí. Ty, kterým už někdy něco bylo, naopak překvapení nebudou. Jste jenom kus s číslem pojištěnce. (09.04.2018)

Pokud by existovaly takové učebnice, které by naše děcka učily vzorně umírat, scénář Witu by bezesporu obsadil jejich první stránky. Cynický humor mísený s čirým zoufalstvím, do toho soforický klavír s obligátním "How are you doing" na každém kroku (zpropadené britské zvyklosti, eh?) a silný kulturní zážitek i emocionální prožitek jsou zkrátka zaručeny. (01.08.2014)

Existují dojemné filmy, které vás dokáží rozplakat, i když to třeba nečekáte, jsou ale i filmy, u kterých už předem víte, že dívat se na ně nebude snadné. Je v nich totiž mnohem víc - a tak jen pozorujete, opatrně přihlížíte, jak někdo vede boj o život, a při tom přemítáte o tom svém, přemýšlíte dokonce tak moc, že se vám nejdřív nedaří zachytit jedinou jasnou myšlenku, není čas na slzy, není čas na lítost, až dokud nepřijde -KONEC- a vy jen prázdně zíráte a čekáte. Na co vlastně? "Time can be so still and yet there is so little of it, it goes so slowly and yet it is so scarce." (03.12.2010)

Mimořádný film! Mám pocit, že Vtip nekončí titulky, ba si dokonce myslím, že tím teprve začíná. Když se mi to všechno začalo vzdalovat, rozevřela se mi v hlavě ohromná myšlenka. Tu neprozradím, ale když vnímáte a chcete, pak to všechno přijde samo. Došlo mi, že ten film odkrývá tabu a mě (odpůrce kýče) rozlomil v půl a nechutným způsobem připravil o řeč. Ta rozprava, kterou vede po celou stopáž Hrdinka (záměrně píši s velkým H) je neuvěřitelná. Není to vata! Má to hlavu a patu, žádná nutnost diváka nudit. Málokdy se slyší úchvatnější texty, než ty od Johna Donnea, které působí bolest, ale nejsou tak markantní, abyste prořvali noc. Emma Thompson odtrhla tu nemožnou bariéru "herec a postava" a vytvořila nový pojem: bytost. Profesorka literatury, dříve tvrdá a neústupná, nyní životem zkoušená, je opakem všech těch rádoby lidských postav, které jsem doposud viděl. Má sílu, humor a hlavně Rozum. Pěl bych ódy hodiny, ale kdo by to četl? Hodnocení je snad dost výmluvné :) (04.10.2010)