Ďábelské ženy

Nechal som sa unášať diabolským plánom dvoch žien, ktoré chceli zlikvidovať jedného muža. Noirové prevedenie, prvky horroru, dobrá réžia a herecké výkony ( je ozaj zaujímavé sledovať eleganciu a zároveň krutosť Simone Signoret ) sú zárukou dobrej filmovej zábavy. Chýbalo mi viacej zapojiť do hry skvelú hudbu z úvodných tituliek, ale to som si uvedomil až ku koncu. (10.09.2011)

Chápem, že nejaká ta "diablovina" musela rokmi vyprchať, na strane druhej poznám nie jeden ešte starší film, ktorý je diabolsky (myslené metaforicky) funkčný dodnes. Takže za 3*. A bez výčitiek, pretože čo do scenára si to občas pomôže nejakou tou barličkou, občas to mávne rukou (máš sa v napätí triasť, nie premýšľať) a záver s opätovným odstavením školáčika do kúta je už čisto na otrávene prekrútené zreničky. Z čítaniek by som to ale samozrejme neškrtal, čo do atmosféry a celkovo odvahy v istých rovinách si to pozornosť (akademickú) zaslúži. (19.05.2020)

Nelze se tomu vyhnout a nepřemýšlet nad tím, jak by to asi natočil Hitchcock. Clouzot, podobně jako v předchozím majstrštyku Mzda strachu dokazuje, že měl výjimečný cit pro budování napětí a strachu. Žánr a příběh, který by v dnešní kinematografii působil téměř jako brakový (což ostatně platí i o většině Hitchových děl), disponuje přirozenou dynamikou, kterou získává kontrastem toho, jak působí a v jaké době byl natočen. Dovedl bych si představit kratší stopáž, některé momenty mě trochu nudily. Naopak finále je se svojí výstavbou napětí naprosto brilantní a dokazuje, jak skvěle Clouzot ovládal filmovou řeč. 7/10 (04.01.2018)

Aj keď ide o slávny a oceňovaný (preceňovaný?) film, nemám najmenší problém ho považovať iba za mierne nadpriemernú kriminálku, ktorej dosť chýbala nielen hudba, ale aj atmosféra a nezachraňovali ju ani herecké výkony oboch predstaviteliek. Som rád, že som nevidel americký remake, ktorý je údajne o triedu horší. Nie som sklamaný, pretože sa na film dalo pozerať, ale očakávané nadšenie sa nedostavilo. (25.03.2019)

Na rok 1955 jsou Les Diaboliques velmi dobrým hororovým thrillerem, jehož zápletka je dnes již několikrát vykradenou klasikou, hodně lidem známou hlavně díky remaku s Sharon Stone a Isabelle Adjani. Tento snímek by byl téměř dokonalý, kdyby nebylo té možná opravdu zbytečné délky. Myslím, že by se to mohlo krásně vejít do hodiny a půl. No nevadí, stejně jsem se nenudil a docela dobře se bavil. Jde o hororovou klasiku, kterou by si nikdo neměl nechat ujít, i když z dnešního pohledu už není zápletka tak překvapivá jako dřív. (22.06.2012)