Ďábelské ženy

Ďábelské ženy nás bez výraznější expozice vrhají střemhlav do děje: Na internátní škole se právě dokončují přípravy vraždy. A to vraždy celkem ordinérní, v průběhu jejíž realizace dochází k standardní řadě pro pachatele nechtěných epizod, které by se v běžném kriminálním příběhu staly zdrojem usvědčujícího materiálu pro pilného detektiva. Jenže všechno je úplně jinak! Mrtvola oběti mizí, jiná se objevuje, detektiv je podivný vlezlý stařík, nic nedává smysl... Rozuzlení je nejednoznačné a klade více otázek, než kolik jich zodpovídá. A tak se Ďábelské ženy dostávají po bok takových zneklidňujících (a žánru se vymykajících) filmů jako Antonioniho Povolání reportér, Hanekeho Utajený nebo Hitchcockovo Vertigo. - Snímek je velmi zdařile nasnímán a sestříhán. Některé momenty (jako detailní záběr na kolo automobilu, které rozjíždí kaluž s papírovou lodičkou) pak skutečně upomínají přímo na Hitchcocka. (23.08.2008)

Jsou filmy, které žijí svým závěrem no a tento je jedním z nich. Závěr mě překvapil a ohromil, zároveň ve mě ale zanechal velký otazník (k tomu se ještě dostanu.) Nicméně jsem na konci zjistil, jak byl děj geniálně promyšlený a naprosto nepředvídatelný. Mám vždycky rád, když si film hraje s divákem jako kočka s myší. Přesně to dělají Ďábelské ženy a ta hra se jim vážně daří. Hra s divákem spočívá vtom jak tento film po celou jen tak oblbuje a až na konci řekne o, co v něm ve skutečnosti šlo , načež v poslední minutě zase oblbne a nechá v hlavě obrovský otazník. Tomu já panečku říkám hra s divákem a to přímo ukázková. U tohoto filmu si skutečně nemůžete být ničím jistí, ale to je právě dobře. Jen nezapomeňte, že každá sekunda zde má svůj význam a je dalším dílkem k té bezchybné oblbovací hře. Na první pohled ty nejhlušší místa jsou nakonec možná ty nejdůležitější. Jinak příjemný zážitek. Já nemohu dát jinak než pět. (12.05.2018)

Konecne mozem porovnat remake s originalom a ako to vo väcsine pripadov byva je original o nieco lepsi, preto davam plne hodnotenie, ale ze by zase remake DABELSKA LEST (1996) so Sharon Stone bol az tak zly, tak s tym urcite nesuhlasim a to som ho videl nedavno. Chladna kratkovlasa blondyna Simone Signoret mi dost Sharon Stone pripominala, takze sa vobec necudujem, ze si ju pre remake vybral reziser Jeremiah Chechik. Atmosfera je pocas celeho filmu mysteriozna a napinava a hlavne na konci filmu je takmer hororova a to nemusela byt pouzita ziadna hororova hudba a nevadilo mi ani to, ze som vlastne scenar poznal uz dopredu. V remaku si zahrala policajtku Kathy Bates, v tomto pripade bude policajnym komisarom starsi pokojny chlapik neustale s cigaretou v ustach... 11.04.2010 _______ Simone Signoret - (Nicole Horner) +++ Véra Clouzot - (Christina Delassalle) +++ Paul Meurisse - (Michel Delassalle) +++ Charles Vanel - (Polcajný komisár Alfred Fichet) +++ Produkcia: Henri-Georges Clouzot +++ Hudba: Georges Van Parys +++ (11.04.2010)

Milostný trojúhelník přestává fungovat, a tak je třeba se jednoho vrcholu zbavit. Podle klepů vyfoukl Clouzot předlohu A.Hitchcokovi na poslední chvíli. Každopádně se i po dlouihých letech jedná o skvělý thriller, kde se zdánlivě mysteriozní prvky dají racionálně vysvětlit (jeden si hned vzpomene na E.A.Poa či našeho J.Arbese). A nebo má ve všem prsty skutečné nadpřirozeno? Zpočátku banální příběh začne pozvolna temnět a tam, kde by mohl skončit, se rozjíždí naplno. Tajemná Signoretová (kam se na ni v průměrném remaku hrabe Stoneová), noční chodby staré školy a špinavé vody bazénu. Černobílá šerosvitná kamera, chladná hudba, zvonění, napouštění vany a odbíjení půlnoci. Dokonalý plán má možná trhliny... (17.12.2014)

Les Diaboliques sú pesimistickou a veľmi temnou adaptáciou, ktoré okrem naratívne plynúceho rámca zabŕdajú do všedných situácií, ktoré prenasledujú rozhádané a netolerantné manželské páry. Clouzotov rukopis je mrazivo prítomný, vstrebáva sa do tela a zabúdate, kde sa práve nachádzate. Svojou neobyčajnosťou a originalitou stojí takmer na rozmedzí poctivého remesla a dokonalosti. Videné aj v rámci polnočnej sekcie Cinematiku 2018. (26.01.2013)