Císař a vrah

V roce 1987 zfilmoval Bernardo Bertolucci život posledního čínského císaře. O dvanáct let později ho následoval Chen Kaige svým příběhem prvního císaře čerstvě sjednocené Číny. Přednímu čínskému reřisérovi se tu vyvedla detailní historická freska a zároveň poutavý, obrazově bohatý "akční epos". Na filmu nezaujme jen opulentní inscenace, nýbrž i uchvacující herecké výkony: Li Xuejian září v roli vizemi posedlého Ying Zhenga, stejně tak přesvědčivě ztvárnila svoji roli konkubíny Zhao Gong Li. (03.04.2005)

Kaige Chen je filmový mág. Jeho filmy dokážu preniesť do dávnych časov s takou ľahkosťou až to vyráža dych. Formálna zložka týchto filmov postupne vťahuje do deja a postupne ukazuje nie len historický kontext ale obohacuje celú historickosť o ľudský aspekt. Hlavné postavy cisára, jeho milenky a nájomného vraha sú skvelo napísané a zahrané - hlavne výborná Gong Li. A rovnako to má množstvo silných scén - skoky detí z hradieb aby sa zachránili pred uväznením, príbeh nájomného vraha a mučiacich metód a tiež šialenstvo cisára. Chen predostiera silu národných dejín v čínskom kontexte a za pomoci množstva komparzistov a skutočných reálií. Pritom si udržuje tempo a dynamiku, akčné scény sú priehľadné a tie konverzačné zase obrazovo rozmanité. Možno nie tak dokonalé vo vyvrcholení ako jeho predchádzajúce filmy, ale rozhodne je to dielo, ktoré sa oplatí vidieť. Hlavne aj vďaka skvelej Zhaovej hudbe. (23.04.2016)

Uf, sledování tohoto bijáku bych přirovnal k divokému zápasu s býkem, který se ne a ne vzdát; ten film se místy tak strašně táhnul, všechno tam bylo pomalé, od pohybů kamery po mluvení herců, bože! Celkovou bilanci nedohlédnu, ale trvalo mi několik dnů, než jsem to dokoukal do konce, musel jsem si dávat i několikadenní pauzy, vypil jsem u toho něco přes dvě láhve vína, a na konci jsem byl tak vyčerpaný a schvácený, že jsem příchod závěrečných titulků uvítal s úlevou zmoženého toreadora. Současně jsem žasnul nad tím, jak je to megalomanské, a přitom to na mě vůbec nezabíralo, všechny ty litry krve, velkolepé scény, hromady zabitých, včetně dětí... říkám si jen proč?! Bylo to jako sledovat něco s odstupem pod skleněným poklopem - jo, odstup, to je to správné slovo, ten film mě nedokázal vtáhnout a celou dobu tam byl odstup, jaký si udržujeme u někoho, koho nechceme pustit do své intimní zóny. Celé to navíc totálně zabil ten strašlivý český dabing, ve kterém to ČT2 odvysílala - místy jsem se bezděčně musel uchechtnout nad tou debilní intonací dabérů, která byla v naprostém nesouladu s chováním herců. Asijské filmy miluju, ale právě jen v původním znění, tady dabing nefunguje a celé to jen zprasí. Vidět tenhle film v kině v původním znění, asi by to bylo na 4*, ale v telce v děsivém dabingu je to na 3*, a to jsem ještě vrcholně shovívavej. Za takovéto filmy nedík. Mimochodem, Li Gong je kus, to se musí nechat. Mít tak taky takovou konkubínu, která by si kvůli vám dala i vypálit cejch do tváře... ach! (01.07.2012)

Děj je zasazen do stejné epochy (sklonku Období válčících států) jako novější Hrdina a zabývá se i stejnou ideologickou otázkou: Je ospravedlnitelné obětování části pro dobro celku, asimilace malých ve prospěch všech, když jen silná centrální vláda dokáže překonat věčné boje o nadvládu mezi jednotlivými státy a konečně nastolit mír? Ve srovnání s Imouovým eposem ale po všech stránkách pokulhává; co Hrdina řekne jedním gestem či slovem, na to zde padne mnoho vět a film trochu ztrácí spád. Kaige Chen je vizuální mág, což prokázal v Konkubíně i Svůdném Měsíci, zde je však, i přes od pohledu poměrně nákladnou výpravu, obrazově dost nevýrazný. E&A je orientován více realisticky, neobsahuje drátové triky a soubojů obecně je poskrovnu, sleduje spíš politické intriky probíhající u dvora a mezi státy, postrádá však náboj a eleganci špičkového Hrdiny. Velmi silné ***. (27.04.2008)

Velké zklamání, o které se nepostaral ani tak bláznivý král, ale spíš závěr snímku. Ano, je to realističtější než Hrdina nebo Kletba zlatého květu, ale dělá realističnost nutně lepší film? Bohužel ne, a bolí mě to o to víc, že Císař a vrah měl skutečně našlápnuto - zmiňované scény masakru v království Zhao jsou hodně působivé (popravdě mi to trochu připomnělo Jdi a dívej se). Musím se přiznat k tomu, že i když Císař a vrah ani náhodou nebyl můj první či desátý asijský film (kolikátý čínský, to nemám ponětí, ale viděl jsem nepoměrně víc hongkongských), poprvé se mi stalo, že bych nedokázal rozeznat, kdo je kdo... ale tím, že měnili kostýmy i účesy u jednotlivých postav v každé scéně, byl to docela problém... (18.09.2010)