Režie:
Olga SommerováScénář:
Olga SommerováKamera:
Olga Malířová ŠpátováHrají:
Jiří Suchý, Jitka Molavcová, Miloš Forman (a.z.), Josef Zíma (a.z.), Waldemar Matuška (a.z.), Ondřej Suchý, Jiří Šlitr (a.z.), Pavlína Filipovská (a.z.) (více)Obsahy(1)
Muž devatera řemesel, divadelník, hudebník, textař, básník, skladatel, spisovatel, filmař, grafik, výtvarník nebo divadelní režisér… A především legenda české kultury, která ovlivnila několik generací. To byl Jiří Suchý o jehož životní cestě, mnohdy nelehké, natočila film Olga Sommerová. (Cinemart)
Videa (1)
Recenze (56)
příjemný dokument jehož jedinou ambicí je pobavit a připomenout,že Jiří Suchý je tu stále a i v pokročilém věku by strčil do kapsy mnohem mladší kolegy (snad jen na nějakou tu MeToo hru bych fakt nešel).Osobně jsem měl sice vždycky radši Cimrmany a ze Semaforu Šimka s Grossmanem,ale těch víc jak 100 minut tu bylo fajn....70% ()
Výborný dokument, ohromné, talentované a inspirativní osobnosti, krásné archivní záběry, které člověk jen tak neuvidí. Doufám, že nezůstane u jedné ceny.... Kdybych dokument viděla doma, a ne v kině, určitě bych zpívala a tancovala. Takhle jsem pouze téměř celou dobu "jela hlavou" jak na rockovém koncertě 😁😃😎👍😜 "Teď my řekni, jak by se měl zachovat takovej král, když jedni mají pravdu a druhejch je víc?" ()
Dokumenty Olgy Sommerové mám ráda a ani Lehce s životem se prát není výjimkou. Uznávám, že taková požehnaná "látka", takový "materiál", jakým je pan Jiří Suchý a potažmo ( a po zásluze tolik vzpomínaný) pan Jiří Šlitr, skýtá pro dokumentaristu oceán možností, jak snímek uchopit a paní Sommerová to uchopila opět dobře. Ve Zlatých šedesátých jsem byla ještě na houbách, ale sotva jsem pobrala v následujících desetiletích trochu rozumu, už mě životem provázely slavné písničky a obličeje, které ze Semaforu vzešly. Dokument je natočený pro mě. Oldřich Nový, Werich, Armstrong, tolik píle, tolik práce, prostředí, které "voní" nejen barvami, hudbou a inspirací... Slzy dojetí se mi spontánně tlačily do očí prakticky během celé projekce, ale byly to slzičky přes úsměv a hřejivý pocit kdesi uvnitř duše. Je moc pěkné uceleně sledovat aspoň jakýsi střípek díla, které pan Suchý vytvořil. O věcech smutných mluví s úsměvem, stejně jako to uměl Miloš Forman, laskavost, humor, energie čiší z plátna a do toho všeho ta přirozená skromnost. Vzácný, renesanční člověk, který nám hodně dal a stále nám má co říct. RESPEKT, POKLONA, MÁ ÚCTA a Olze Sommerové za její počin dík. Snímek bych zařadila jako "doporučený dokument" pro základní a střední školy, poněvadž jeho vysoká sdělovací hodnota, může zažehnout nejeden maličký kulturní plamínek, který zatím nesměle doutná a není si jistý, jestli má/nemá? A teď pramínek: "Pramínek vlasů, ti ustřihnu potají..." ()
Mám pocit, že jsem strávil večer ve společnosti Jiřího Suchého, který se s jiskrou v oku, vtipem na jazyku a moudrým klidem v duši ohlédl za svým životem, všechno to, o čem jsem už četl nebo slyšel, mi osobně vyprávěl, já ho bez hnutí poslouchal a přerušoval maximálně smíchem. Je to moc pěkný pocit. ()
Divácky vděčný portrét věnovaný tvorbě Jiřího Suchého sestává převážně z jeho vyprávění a vzpomínání a z četných ukázek jeho díla, od starších věcí, které skládal společně s Jiřím Šlitrem, po současnější počiny z nedávné doby. Informacemi naditému průřezu Suchého více než šedesátiletou hudební, pěveckou a písničkářskou kariérou nechybí odpovídající dobový kontext, velké množství archivních záznamů i nově natočený materiál, v němž se Jiří Suchý navzdory svému věku jeví jako neustále vtipkující a stále nevídaně tvořivý a pracovitý čipera s dobrou náladou a jasnou myslí, což jen posiluje obdiv k němu. Úplně základní fakta snímek záměrně vynechává, ideálními diváky jsou proto ti, co Jiřího Suchého a alespoň některé jeho písničky už znají, mají ho rádi a chtějí se o něm dozvědět víc. ()
Reklama