Tenkrát podruhé

Mírně nahořklá komedie Tenkrát podruhé má sice trochu pomalejší rozjezd, ale jakmile Daniel Auteuil shodí prošedivělý plnovous a opět se z něj stane šarmantní švihák v nejlepších letech, dostane nostalgicky laděný příběh ty správné grády a začnou se dít věci... A teď ruku na srdce, kdo z nás by se nechtěl vrátit do doby, kdy se seznamoval se svou životní láskou a svět vypadal tak bezstarostně? Já tedy rozhodně ano, tím pádem se mi tenhle film prostě musel líbit. (80%) (18.10.2022)

Victor Drumond: „Nechceš, aby sme spolu spali?“ Marianne Drumond: „Nie, starnem rýchlejšie, keď s tebou spím.“ Zábavný a emotívny príbeh o láske. Jeho základným kameňom sú hereckí predstavitelia dvojice. Plus dobre vystavaný príbeh, ktorý vás bude držať v napätí. Manželstvo je v kríze – manželke ide na nervy už len prítomnosť jej partnera a on sa nudí – bol autorom kresieb do novín, prišiel o prácu a nové technológie ho len iritujú. Jeho nádejou zostáva návrat do čias, keď sa cítil mladý, silný a zamilovaný. Nápad s reality show je originálny a prináša veľa silných momentov, často smiech cez slzy. (27.12.2021)

„A víš ty co? Odcházím. Marianne, já odcházím! Přísahám ti, že odejdu!“ - „A já na to čekám!“ Jenže aby se opravdu nedočkala…Když nestíháte tuhle dobu, která vás bytostně štve, stejně jako váš úspěšný syn a manželka odmítající zestárnout, už to na moc radosti nevypadá. Ale co když se naskytne možnost zažít znovu dobu, ve které jste byli šťastní? Dlouho (téměř celou první půl hodinu) jsem se na film nedokázal tak úplně správně naladit. Ale od chvíle, kdy jsme se s hlavním hrdinou konečně přesunuli do 70. let, začalo mě to bavit, každou minutou čím dál více. Ne snad proto, že by byl snímek tak vtipný, vlastně těch dialogových výměn, které by mě dokázaly upřímně rozesmát, bylo jak šafránu. Film mi ovšem vytvořil moc příjemnou, uvolněnou a úsměvnou atmosféru, kterou mě bavilo nasávat každým okamžikem, tím spíš, když se zaměřil na sympaťáka Auteuila a okouzlující Tillier. A divákovi je sice jasné, jak to skončí, přesto se mě ta poslední scéna v kavárně, tak smutně krásná a všeříkající, dokázala emocionálně dotknout. Celkově dám slušné 4*. (21.03.2021)

Hladali sme prijemny filmik na vecer. Manzelka vravi: romanticka komedia by bola super, ale posledne roky take nic neexistuje.. Reku, presturame sa v csfd a daco najdeme.. Takze, posledne roky, romantika+komedia, podla hodnoteni.. A toto bolo prve.. Znelo to tak pekne, vyborny napad, FR produkcia, Daniel Auteuil nam utkvel z Kondomedie, reku, ideme na to.. Uz prve minuty nas stopercentne varovali, ze to bude dalsia odporna sracka. "Negra" (citat) najprv hladkaju, potom on odhryzne pery z teplosa, potom to ide uz jedno-za-druhym, vsuvky ako "chces jeho stavnateho vtaka" a "svedska trojka so synom" a "nech ti ho vyhoni daka z tvojich kurviciek" a "sprav si to rukou" a tak dalej a tak podobne. Stale sme dufali, ze sa to zvrtne, ved nie je predsa mozne takto dokurvit romanticku komediu: omyl, mozne to totiz je. Ked v dobovej restike akoze romanticka scena, kde kurvovsky oblecena ci skor vyzlecena cundra cizmou mliazdi cvajgulu tipkovi s gitarou, tak sme to fakt vzdali. ODPAD ODPAD ODPAD, nevhodne detom, pubertiakom, ludom v najlepsom veku, ludom v pokrocilom veku - proste nevhodne, hnusne, clovek by sa chcel osprchovat za tym a zabudnut. Ja sa necudujem, ze ta zapadna EU je tak skurvena a ide takym tempom do hajzlu, ked sa totok toci. To by bolo sice smutne ale nie priamo na depresiu - ale ze sa to paci nasincom, to uz je ovsem iny pruser. Jak potom davat deckam citat Maleho princa alebo Klobucnikov hrad? Kto pochopi hodnotnu tvorbu, ked tomuto zvratku da najvyssie hodnotenie? Chce se mi zvracet. Neuveritelny kontrast ku knihe, ktoru mame rozcitanu a mysleli sme, ze si kukneme filmik vynimocne, zial sa to nevyplatilo, este ze sa je kam vratit na dalsiu kapitolu "Neobyčajný príbeh Mary´s Meals", zo zivota, o zivote a pre zivot. Ked dakto hlada daco hodnotne na vecer, vrele odporucam namiesto tycho nepozeratelnych sraciek. (15.10.2022)

Staří bílí Francouzi dokáží jako málokdo vlastně zhmotnit svou melancholii po starých časech do prostoru, kterým je typická zakouřená kavárna s výlohou ve které se dá strávit celý den a je pozorovat okolí. Z té sledovali revoluce, proměny společnosti i elit, z té si vytvořili svůj iluzorní safe space, ve kterém mohli celé dny sedět v koutě a předstírat, že tvoří, případně přemýšlí o něčem velkém a přelomovém. Pak jednoho dne se najednou museli zvednout a jít s každou cigaretou ven, potom zjistili, že z kavárny se stalo vlastně wellness bistro s wifinou a nakonec jim došlo, že jim je vlastně přes šedesát a nemají místo, kde by mohli dožít ve společenském ruchu. La Belle Époque se zpočátku tváří, že je o tom, nakolik jsme schopni přijmout iluzi za realitu jen proto, abychom měli možnost se vrátit do časů mládí, čímž v zásadě i komentuje proč se tak rádi schováváme do filmů ze 60. a 70. let, nicméně ve výsledku v trendu současné francouzské komedie nabízí jako jediné východisko přizpůsobení se současnosti, znázorněnému zde protagonistou, který si v metru otevře apple počítač nebo v open space produkční firmě svého syna hraje ping-pong s nějakou z tamních krys. Naštěstí se film nezvrhne do jednostranného povýšeného kázání, protože úhlů pohledu je ve filmu více a aby se došlo ke šťastnému finále, musí nastat nějaký všeobecný kompromis. Což se zde podaří naštěstí bez toho, aby se kterákoli postava zde musela úplně popřít. (31.03.2020)