Company

No musím se přiznat, že toto je jeden z mála filmů, kterej sem po prvních 20-ti minutách vypnul... Asi mi prostě nesedí baletní prostředí a ty opěvované baletní vystoupení mě spíše nudily... Prostě tohle není můj šálek kafe...Odpad nedávám jen proto že nevím, jestli nuda trvala celý film nebo jen ten začátek, po kterém sem to vypnul... (24.05.2006)

Chybí tomu dramatičtější prvky. Až na 2 zranění se vlastně nic vzrušivějšho neudálo, romantická linka naprosto mdlá, spory mezi tanečníky a jejich nadřízenými bez potřebné gradace, takže zbyl jen pohled do zákulisí (kde jsem čekal trochu více rozvedené téma soutěživosti, nevraživosti, konkurence, čehož se mi moc nedostalo) a pak samotné zkoušky, představení. Výborně odtancované, několik dobrých choreografických nápadů a vůbec celý Modrý had působil vcelku zajímavě. Bohužel, i přestože se neřadím mezi odpůrce baletu, k jeho fanouškům rozhodně nepatřím, a tak jsem se místy docela nudil. 2*, věřím, že obdivovatelé tohoto umění si nějakou tu hvězdu přihodí. (02.09.2012)

|| Scenár: Barbara Turner / Príbeh: Neve Campbell & Barbara Campbell | Hudba: Van Dyke Parks | Produkcia: Robert Altman, Joshua Astrachan, Neve Campbell, Pamela Koffler, David Levy, Christine Vachon | Štúdio: Sony Pictures Classics | Rozpočet: 15 miliónov $ | Tržby: 6,401,690 $ || Ďalší experimentálny tanečný film, ktorý svojou javyskovou abstraktnosťou trošku vyčnieva z rady. Film je okrem tanečných scén emočne dosť plochý, chémia medzi hercami nefunguje. Nepomáha tomu ani zle namixovaný český dabing. 60% | DVD, CZ DTS | (30.01.2014)

Další ze zajímavých Altmanových kolektivních portrétů mě zavedl do světa, o kterém naprosto nic nevím. Malcolm McDowell tedy všechny buzeroval za něco, co bylo z mého pohledu dokonalé. Tak trochu navíc mi přišla romantická linie s Jamesem Francem, možná by bývalo bylo lepší se zaměřit na další ze členů souboru (např. na Aleca). Neve Campbell balet nezapomněla a zřejmě to profesionálním tanečníkům nekazí. A taneční čísla jsou v tomhle filmu to nejlepší. (05.03.2010)

Další skupinový portrét pod taktovkou legendárního Roberta Altmana. Bohužel fungující spíše jako akademický vhled do mikrosvěta proslulého baletního souboru The Joffrey Ballet Company z Chicaga. Ten je i hlavním hrdinou vyprávění. Působí jako jeden organismus, který tepe vlastním životem a kdo jeho zákonitosti nehodlá respektovat (nebo na to nemá), musí z kola ven. Altman si všímá jen několika málo postav, rezignuje na standardní příběh, nezamýšlí se vlastně ani nad fenoménem tance a jen tak skáče od zkušeben na jeviště, z jeviště do soukromých bytů tanečníků a zpátky zase za lopotnou dřinou. Až si divák klade otázku, zda-li to takhle uctívaný režisér původně vlastně chtěl. Když už se na nějaký příběh zaměří (nejvýrazněji v případě nastupující tanečnice Ry v podání Neve Campbell), těžko z něho vyvodíme nějakou pointu, ba dokonce hlubší emoce. Někde v pozadí je rozhodně cítíme, ale to je málo. Dle mého zbytečně potlačuje veškerou identifikaci diváka s dějem, ač je třeba přiznat, že taneční výstupy jsou pozoruhodné. A právě o to tu jde. Bolest, vyčerpání, slabost, úspěch, uspokojení.. vše, co může tanec přinést. Kolem něho se vše točí, on je světobodem vesmíru. Na mimořádně čisté taneční sekvence se dívá moc hezky, ale když je kolem citová prázdnota, je už to menší problém. Raději bych akceptoval nějaké to klišé spojené s tanečními (baletními) filmy, nějaký ten uslzený závěr, než-li emočně prázdné experimentování ve vysoce profesionálním prostoru. Přesto potěší hlavní hybatelka projektu, herečka Neve Campbell, která látce, které je spoluautorkou, bezmezně věřila, snímek produkovala a zároveň v něm zúročila svoje letité taneční kvality. Bohužel ale ani její postava nemá žádný vývoj, nikam nesměřuje, nic nenabízí. Nicméně Altmanův předposlední snímek, který měl těžkou cestu nejen na plátna kin, má i přes odcizující vlastnosti své nesporné kvality!! (07.09.2009)