Démanty noci

Od Lustiga jsem četl spoustu jeho knížek, sbírek, povídek. V televizi jsem si tedy nemohl nechat ujít zpracování jedné z nejzajímavějších - Démantů noci. Hned na začátku nám Jan Němec ukázal o čem, že bude tenhle film, jak bude pojatý. Je to bezesporu temně psychologicky působící film, který se s ničím nepáře, který vám předloží hrůzy, které prožívají utečenci z transportu smrti, který si prožilo spoustu lidí. Za půl hodiny slyšíte jen čtyři slova ("Pojď ke mě blíž"), po zbytek filmu pak nestíháte sledovat drsnou atmosféru, kdy slyšíte němčinu, která je v tomto filmu ještě drsnější než kdekoliv jinde, a to se prosím nejedná o žádné brutální povely, ale o normální zábavu několika nenormálních staříků. Atmosféra je naprosto nekompromisní a s ničím se nepáře. A to je dobře, film je naprosto bravurně natočený a jak tu napsal(a) gouryella - po psychologické stránce naprosto bez chyby. (17.05.2009)

...Ručná kamera p. Kučeru, flashbackový strih p. Hájeka a réžia p. Němca, ktorú by som prirovnal k experimentálnej, pričom taktiež debutuje, to sú hlavné ZNAKY KVALITY TOHTO KRÁTKEHO FILMU, čo sa rozprestiera na poli jednej sugestívnej hodiny, kde pozorujem enormnú snahu prežitia, za každú cenu. Dej je situovaný do druhej svetovej vojny, konkrétne do vlakových transportov, ktorých zástavkou je 100 % garantovaná SMRŤ ! Niektorí „cestujúci” sa zachovajú duchaprítomne, a v poslednej chvíli, vezmú nohy na plecia, aby si zachránili krky, a tak sledujem dvoch chalanov, ktorí si pozisťovali moje nepríjemné skutočnosti, čo by ich inak čakalo, ak by sa na to vykašlali. To teraz ešte neznamená, že majú vyhraté, stáva sa z nich štvaná zver, ktorú pôjdu loviť, a uloviť nadmieru povolaní záškodníci, čo si radi zgustnú na koristi. Obsahuje to množstvo zástavok v minulosti, a prehnané predstavy o budúcnosti, a tak v prítomnosti, je niečo medzi tým. Forma víťazí nad obsahom, je to vskutku geniálne spracované, viď spomínaný „trojlístok” , ale scenár mi neponúkol nič EXTRA, s čím by som sa naplno stotožnil. Aj tak poviem : „Veľmi dobrá práca” ! (12.08.2017)

Kus čisté kinematografie. Němec si nepomáhá hudbou, komentářem ani zbytečnými dialogy a přesto dokáže divákovi prohnat mráz po zádech. Natočit ve 28 letech takhle chladný a depresivní film s prvky surrealismu vyžaduje notnou dávku talentu. Těžko stravitelné pro svou vysokou uměleckou náročnost, ale určitě brilantní kousek, který by se dal srovnávat i s Vláčilovým stylem. (03.08.2006)

Démanty noci jako film selhávají, protože v nich vůbec nejde o transport smrti, natož o dva utíkající mladíky, ale o doslovnou ilustraci fenomenologického pojetí času (retence, protence, teď) s metafyzickým závěrem (cesta pokračuje). Taková filosofická pornografie. Němce zajímá spíše estetika pohybu (běh je doprovázen údery hodin. tance smrti) než hrůzy honu na člověka. Filosofii knihám, realitu filmovým příběhům. (25.10.2010)

Naozaj mnohé pôsobivé scény, zduplované zaujímavou prácou so zvukom. Krásna paralela medzi človekom a zvieraťom. Utečenci ako štvaná zver, odporný mlaskajúci a "žerúci" starci ako predátori, všetko zvýraznené kulisou lesnej divočiny. Trošku dosť antinemecké (nemčina ako chrapot divokej svorky). Dosť rušivé - chaotické - flashbacky, vsunuté iba náhodne, bez zjavného hlbšieho významu. Zmätočná chronologickosť záberov (napríklad scéna "prosenie o chleba" alebo záver). Výborný pocitový film, ktorý pôsobí veľmi úprimne, no už menej sofistikovane - domyslene. Dosť mi chýbala hudba. Pri takomto filme zabudnúť na hudbu je podľa mňa chyba. Aj keď v bonusoch som sa dozvedel - a sám som to následne uznal - že scéna dažďa vskutku veľmi výrazne evokuje "pocit hudby" (podľa Taussiga oratórium) (13.06.2006)