Démanty noci

Kus čisté kinematografie. Němec si nepomáhá hudbou, komentářem ani zbytečnými dialogy a přesto dokáže divákovi prohnat mráz po zádech. Natočit ve 28 letech takhle chladný a depresivní film s prvky surrealismu vyžaduje notnou dávku talentu. Těžko stravitelné pro svou vysokou uměleckou náročnost, ale určitě brilantní kousek, který by se dal srovnávat i s Vláčilovým stylem. (03.08.2006)

Scény útěku obou mladíků před fašisty a následnou smrtí byli velice působivé. Jenže režiser Němec se neustále vyžíval také v opakovačkách a hlavně prolínal dramatické okamžiky prchání s útržkovytými vzpomínkami hlavních postav z předválečných časů. Mě tohle hodně rušilo a podle mě taky strašně zabíjelo atmosféru celého filmu. A navíc nemám rád ten hrozný naturalismus režiserů nové vlny šedesátých let. Koukat se na šíleně dlouhé scény jakýchsi ožralých bavících se gestapáckých "dědečků" je na mě jednoduše moc. (07.09.2007)

Psychologické rozpoloženie deja si každý vyloží po svojom. Každopádne dej, príbeh a zápletka ako taká, vlastne ani nie je. Jedná sa len o kamerou prerozprávaný a zachytený útek dvoch mladíkov, ktorý utiekli z vlakového transportu, ktorý ich mal deportovať do koncentračného tábora. Dej je prakticky nemý, tých pár slov, čo vo filme padne, ale len zhutňuje stiesnenú a beznádejnú atmosféru. Záver je čistý psychoteror, každú plynúcu minútu som sa čím ďalej, tým viac tešil na komédiu, ktorú som mal po tomto filme nachystanú. 75%. (04.05.2009)

Už první švenk dává tušit, že se jedná nadrpůměrné dílo, které dokáže filmovou řečí a téměř beze slov popsat trýznivé běsy uprchlíků z na útěku z transportu a stejně tak někdy až absurdní válečné osudy. Do těch cca 60 minut je vměstnáno tolik událostí, vzpomínek a snů, že film hutností vydá za dva plnohodnotné celovečeráky. Zároveň však povídkový charakter námětu je i jeho limitem, neboť celovčerní film je na takto skromný a introvertní příběh možná příliš a s kratší stopáží by působil snad ještě razntněji. Démanty noci jsou ale rozhodně důkazem, že Jan Němec patřil v 60. letech bezpochyby mezi československou filmařskou elitu, a je škoda, že neměl k další tvrobě příznivější podmínky. (05.04.2013)

Na hranici mezi bdělostí a sněním se odehrává tento intenzivní a horečnatý filmový sen, je to neustále primární kinematografický výkřik a klenot. Nechápu komentář: nemám ráda umění za každou cenu a ještě víc lidi, kteří musí toto umění nutně obdivovat. Obě tyto věty jsou nelogické a nemají žádnou výpovědní hodnotu. Jednak Démanty nejsou "uměním za každou cenu", ale jsou uměním samozřejmě, tudíž nemusí si na umění hrát, ale jsou opravdovým ryzím uměním. Démanty jsou ukázkou a plodem mimořádného Němcova filmového cítění a talentu. Němec netvořil umění za každou cenu, nýbrž umění, jehož cena je, jak by se řeklo dnes, nevyčíslitelná. K druhé větě. Toto umění nikdo nemusí obdivovat, proč by měl? A už rozhodně ho nemusí nikdo obdivovat nutně, proč nutně? To je na každým, kdo tento film shlédne, zvlášť, jestli film bude obdivovat nebo ne. Nikdo přece nikoho k obdivu nenutí, jaká je v tom nutnost? Pokud například já tento film obdivuju, není v tom "nutnost", ale samozřejmost. Pokud se na film podívám a jasně vidím nebo cítím, že je v něm něco mimořádného, nepotřebuji ho přece nutně obdivovat, ale obdivuju ho dobrovolně a bez nutnosti. Takže celý komentář, kde uživatelka vyjadřuje averzi k umění za každou cenu a ještě více k lidem, kteří ho musí nutně obdivovat, mi příde jako zcestný a jde v něm jen a pouze o vyjádření nějakého osobního odporu, který ale zde není na místě a je špatně adresován. Myslím, že každý má naprostou svobodu, aby obdivoval co chce a podobný komentář je je zcela mimo logický nebo jakýkoliv jiný kontext. V Démantech noci si nikdo na umění nehrál, a už vůbec ne "za každou cenu". Démanty noci jsou uměním v té nejjednodušší a nejryzejší podobě. (02.07.2011)