M*A*S*H

Seriál, který si udržel vysokou kvalitu po celou dobru vysílání. Dokonce bych řekla, že první díly byly slabší, rozjezdové, ale už to byla divoká jízda. Zaujalo mě, že nešlo jen o povrchní zábavu, ale mapoval se pokrok medicíny v bojových podmínkách, vztahové pasáže byly podávané bez zbytečného přehrávání nebo přikrašlování a některé scény zůstávají stále v paměti. I když nemám potřebu vidět znovu, myslím si, že jde o zdařilý seriál, na který se dá i dnes dívat. (14.11.2020)

Tak u tohoto seriálu jsem strávil hodně snídaní. Ikdyž jde samozřejmě o smutné téma, tedy války, s touhle partou divák vážný nezůstane. Někdy mě až fascinovalo, s jakou lehkostí je zde humor podáván a některé sarkastické, ironické poznámky třeba Hawkeyho a B.J. mě opravdu dostávaly na lopatky. A jak už zde někteří poznamenali, kvalita humoru šla směrem k novějším epizodám nahoru, což není moc časté. (20.12.2007)

Tomuto vojenskému seriálu jsem nikdy nepřišel na chuť. Před patnácti lety viděno pár dílů na chalupě a nebavilo mě to. Efektivněji byla v té době využitá procházka do lesa se sbíráním dřeva či hub. Dnes když na to koukám s odstupem času tak se vůbec nic nezměnilo. Tento humor mi zřejmě nesedne ani za padesát let až budu děda. (23.10.2008)

Dozvíme-li se, že seriál, o který se zajímáme, má více než 30 epizod, propadneme chmurám a skleslosti; je to očekávání, které se takřka nemýlí. MASH, ta zkratka amerických zdravotních praporů z krvavé korejské války, zvané pro časté frontové přesuny v první polovině jejího trvání také "čtverylková", je velkou výpovědí o stavu americké společnosti na počátku poslední čtvrtiny minulého století. Na rozdíl od filmu a jeho syrovosti, která neskrývá nic z drsností tohoto absurdního, de iure dodneška trvajícího konfliktu, reprezentuje MASH od počátku jakousi zprostředkovanou a velmi vzdálenou variaci na všelidská témata, která je soustavně provozována v kulisách z Korejského poloostrova. Jak víme z amerického dokumentárního filmu o Aldovi, první měsíce a léta seriálu nebyla valná; jeho popularita stoupala pozvolna a začala kulminovat zhruba od 3.-5. ročníku. tj od doby, kdy se podstatně změnil jeho tvůrčí tým, jehož stále viditelnějším protagonistou se stával krok za krokem právě Alan Alda. Výrazněji se v něm také začal zrcadlit povietnamský syndrom, dědictví paralelní války, v níž Američané utrpěli porážku a jež byla v levicově cítící části americké společnosti těžce diskreditována svou krutostí, značnými počty válečných zločinů i zločinců, jež provázely tuto "americkou misi". To všechno vyvolalo velké pochyby, které do aldovské části MASHe vnášejí pocity ne padesátých, ale zcela jednoznačně sedmdesátých let. Tvůrčí dílna, ve kterou se seriál nečekaně proměnil, i celá řada postupných změn, které takto do něj byly vnášeny včetně minimálně jedné generační obměny, docílily již popisovaný unikátní efekt: čím více epizod seriál měl, tím více stoupala jeho úroveň. Řečeno s jistou nadsázkou, Aldovi se podařilo do této tvůrčí dílny vnést ducha dědiců autorských manufaktur všech dob a věků. (U nás obdobné postupy s jistým, zhruba desetiletým předstihem uplatňovala ve svých průrazných avantgardních inscenacích kdysi liberecká Ypsilonka kolem Jana Schmida). Za zmínku stojí, že v přepočtu na standardní časové trvání seriálové produkce se jedná o seriál vlastně ne tak rozsáhlý (počet epizod se tímto způsobem zmenšuje z 255 na cca 60-120). Přesto - nebo právě proto - jde o dílo, které svou mimořádnou kvalitou zasáhlo nejenom amerického a českého, ale z toho, co je známo, i světového televizního diváka. Dílo, které je oslavou lidské poctivosti, slušnosti, pracovitosti, ale i veselosti, shovívavosti k lidským zvláštnostem a odlišnostem, jež nesdílíme, schopností sebeironie, sebesrandy, ale také pochopení pro okamžiky, kdy nevíme kudy kam. Dílo oslavy lidské solidarity a sounáležitosti, tedy toho, co soudobá společnost postrádá snad nejvíce. (15.03.2008)