Monos

Je to maskulinní film s nedospělými hrdiny, který svým vtíravým pohledem na lidskou podstatu v dobrém slova smyslu otřese. Máme všichni nebezpečnou pudovou podstatu? A je kontrola a socializace lepší? Je to děsivé a krásné. Herecké výkony mladých jsou živé a uvěřitelné, ale metaforická povaha obsahu filmu pro mě byla ubíjející. Hrdinové mají jasné myšlení jak peklo. Film má skvělou kameru , hudbu a dobře pracuje s krásou krajiny. Mezi teenagery je boj o moc a civilizační znaky mizí. (19.03.2020)

První, nejen barvami podstatně chladnější část, o postavách něco málo prozradí, aby to ta druhá mohla dokončit... jenže to se neděje. Příběh jde více na dřeň, horko a vlhko je všudypřítomné, postavy se začínají více profilovat, v některých případech šílet. Neherci tyto polohy zvládají na výbornou, ale styl vyprávění celé to kolektivní snažení neustále sráží. Něco zajímavého se děje, vypadá to, že se děj konečně bude chvíli věnovat té konkrétní věci, jenže kamera ji brzy opouští a toto opakuje zase jinde, vše tak nějak vyšumí do ztracena. Do nechtěné popravy krávy mi tento "volný styl" k filmu sedl, jenže dál to chtělo něco jiného, snad k postavám osobnějšího. Vizuálně je to však bezchybné, hory mají neuvěřitelnou atmosféru, kamera střídá jednu parádní kompozici za druhou, umí využít zde stojící zajímavé objekty, stejně jako barvy a světlo vůbec. Nejpůsobivější moment snad odjezd posla... ale těch by bylo. Džungle je samozřejmě velmi poutavou lokací sama o sobě, navíc to co platilo pro hory tady platí dvojnásob a pro vizuálně fantastickou poslední část obzvlášť! Hold ty vlivy jsou jasně patrné. Monos má navíc velmi hutný a temný soundtrack, což zase atmosféře pomáhá. Jinde bych byl možná nadšen, tady však cítím nevyužitý potenciál. Každopádně jsem Monos neviděl naposled. 65% (28.02.2022)

Jednoznačný král středečního nabitého programu na Artfilmfestu v Košicích. Příběh, který začíná nenápadně, pozvolna se postupně mění v psycholigické peklo první kategorie. Dětské herecké výkony jsou strhující, jednotlivé postavy postupně odhalují své charaktery v místy až hypnotizujích scénách, které mě nejednou připoměly kultovní Apocalypsu. Obrazově- hudební dokonalost dodává filmu ještě větší intenzitu diváckého příběhu. (21.06.2019)

Dechberoucí sága o přežití? Ale Cinemaxi, co to žvatláš? 1) První, co mě napadlo, byla určitá analogie k Pánu much. I zde jsou děti ponechány samy sobě, určují si víceméně vlastní pravidla a postupně divočí._____ 2) Dětští neherci působí autenticky, o což očividně i šlo. Specifickou atmosféru filmu nelze upřít._____ 3) Mezi spoustou pěkných kluků kraluje jediný herec, 25letý Američan Moises Arias (nový šéf skupiny Pařát). I na další naturščiky je hezký pohled. Je tu Paul Cubides (indiánský Pes), Sneider Castro (přemýšlivý Bum Bum) či Deiby Rueda (dítě Šmoula)._____ 4) Do kolumbijského národního parku Chingaza bych se rád podíval._____ 5) Výstižný koment: Filmmaniak****. (25.02.2021)

Kolumbijská džungle jako výchozí prostředí pro tuhle těžko popsatelnou žánrovku je více než vhodná na to, aby se tu na relativně malém, ale zároveň rozlohou nekonečném prostoru rozehrála těžko předvídatelná partie, která je chvíli dramatická, chvíli zvolní, a která s každým dalším záběrem dokáže překvapit. Tahle partička děcek, která tvoří oddělenou jednotku povstalecké Organizace a mají dohlížet na jednu ženu, jež je rukojmím, je velmi nestabilní, emocionálně nevyzrálá a je zajímavé pozorovat psychologický vývoj jednotlivých postav, stejně jako to, jak se odvíjí samotný příběh. Je to vlastně jen tak trochu plynoucí sled událostí, ale je to po čertech zajímavý art, který mě téměř nenechal vydechnout, a který má tendenci vyniknout právě na festivalech. Jediné, kvůli čemu váhám v hodnocení je fakt, že mi film připomínal kombinaci filmové a románové klasiky Pán much, a britského thrilleru Jezero smrti. Ale to je jen nepatrný detail v jinak dokonalém a rozhodně překvapivém filmovém zážitku, který mi tento malý nenápadný kolumbijský film přichystal. [27. Art Film Fest Košice] (21.06.2019)