Malá lež

Hlavní hrdinka, bezvadně ztvárněná vycházející hvězdičkou Awkwafinou, je v podstatě režisérčiným charakterním a vzpomínkovým odrazem a lze skrze ni vnímat ústřední silnou emocionální tenzi, vznikající pronikáním dvojího přístupu k rodině a lidskému životu jako takovému - na jedné straně je starost o milovanou osobu a potřeba zachovat si upřímnost a rozloučit se, na straně druhé východní tradice, které rodinnou sounáležitost ještě zvýrazňují a upřímnost odstrkují ve prospěch milované osoby. Vyprávění nám přitom nepodstrkuje jednostranná východiska a netlačí nás do zřejmých interpretací, ale řadu motivů nechává spíše nenuceně rozvolněných a spoléhá se na samotnou sílu interakce. I díky typologicky dobře obsazeným hercům se divák v postavách bez problémů orientuje a dialogy si udržují atraktivitu jednak díky nepřetržitě přítomnému emocionálnímu dilematu, jednak zásluhou jemného humoru a vtipného poukazování na čínské tradice a tamního dogmatizovaného pohledu na Ameriku. A samozřejmě vše drží pohromadě hledisko hlavní hrdinky, které je globálně nejuniverzálnější a pochopitelné, ústící do nesmírně dojemné scény rozloučení. Film trvá střízlivých 90 minut a uteče poměrně rychle, neboť delší dialogové sekvence bývají pravidelně prokládány vtipnými konfrontacemi na úrovni vyprávění i stylu - nejde jen o střetávání východu a západu v rámci emocí a jednání postav (a mluvení, jako ve výborné scéně anglického rozhovoru s lékařem před nechápající babičkou), ale také o prolínání hollywoodských a asijských žánrových tradic. Jde o snímek nenápadně sestříhaný a pro mainstreamové publikum snadno stravitelný, ale nezapřou se v něm východní vlivy ve stylu dlouhých rozmluv u tradiční kuchyně či kompozičně extravagantní scény s výrazným hudebním doprovodem a inscenací v podobě obrazů či fotografií (úvodní scéna × focení na svatbě)... Komorní a ne stoprocentně divácký, ale velmi příjemný, přemýšlivý a chytře koncipovaný snímek na pomezí dvou různých postojů a tradic, který možná kdekomu příliš neřekne, ale divákovi ochotnému naslouchat a přijmout poselství ukryté mezi řádky nabídne vítané zpestření a podnět k přemýšlení. Lhát se sice nemá, ale v tomto stylu je libo malou lež podávat pravidelně. 80% (19.09.2020)

Mohli bychom už začít používat zkratku FCP (Festival Crowd Pleaser) jako standardní označení filmového žánru? The Farewell je zručně natočený v rámci jednotlivých scén, které chytře doplňují důležité dialogy nějakým malým nedůležitým dalším plánem v jehož rámci probíhají (čínská masáž, hledání náušnice). Dohromady ale z něj strašně řve ta potřeba být kulturní přehlídkou o čínské společnosti pro západního diváka, která je ale příliš povrchní a spíš připomíná člověka, který zcela vážně považuje návštěvu čínské restaurace za multikulturní obohacení. Vždyť tam mají na sobě všichni ty dresy, na zdech visí obrazy s vodopády a z repráků zní ku-čeng. Já bych se radši podíval na ten film z pohledu té nebohé japonské nevěsty, kterou její tříměsíční umouněný kluk dotáhne někam do pevninské Číny s tím, že si ho tam musí nahned vzít, přičemž tam nikomu nerozumí ani slovo a každej jí tam má v píči, protože se to všechno děje jen pro umírající babičku, která jí nemůže být víc ukradená. Bummer. (25.08.2020)

Pacilo sa mi to a dokonca viac nez som cakala... The Farewell je prikladom toho, ze v jednoduchosti je krasa. Velmi pekne su tu zobrazene rodinne vztahy, najma vnucka a babka, dcera a matka. Prekvapili ma take tri malickosti a to fakt, ze na pohreby sa bezne mozu najat profesionalne placuce osoby, aby nebolo prilis ticho...a ze nosia jedlo na hroby (nevedela som, ze aj Cina ma taky zvyk) a este, ze na svadbu sa obliekaju ako chcu, nic elegantne to nemusi byt...a ta Awkwafina vyzera na 20 a nie na 30! Babicka bola super!!! (10.01.2020)

Je to milé a príjemné. Všetky dôvody prečo to hodnotím tromi hviezdičkami sú v zásade chybou mojich očakávaní. Čakal som väčší stret kultúr. Pokojne by som uvítal aj väčší emocionálny presah. Lulu Wang ale ide do civilnosti a emócie si uchováva každý člen veľkej rodiny akoby pre seba. Celé je to v náznakoch a v drobných detailoch, ktoré ale nemajú šancu preskočiť aj na diváka. Porovnávanie toho západného a východného tu tiež nemá primárne miesto, hoci každý takýto rozdiel a poznatok poteší. Awkwafina vo svojej úlohe dobrá ( až na ten jej hlas) a celé sa to nesie vo veľmi príjemnej atmosfére. Dokonca aj koniec je milo úsmevný. Klamstvo dokáže očividne naozaj pomôcť. (22.12.2019)

Velmi pěkná sonda do čínské kultury která je mnohem více drama jak komedie. Drama s pár momenty k pousmání. Toť vše. Awkwafina nic moc, ale zbytek jede docela slušný herecký standard a tak se na to kouká docela dobře. Bohužel celý film nemá zase tak co říct, žádné opravdu silné momenty ani rafinované scény, co by se člověku vryly do hlavy. A tak i přes to, že vlastně není vůbec špatný, upadá do filmařské šedi pomalého zapomenutí. (29.05.2020)