Ohlédnutí

Velmi příjemné překvapení, takový "Pán přílivu" o třiadvacet let dříve. Ve filmu jsou místy velmi silné momenty, které určitě uvíznou v paměti (kopající gestapák, zastřelení tří Němců s vlčákem, v hospodě), ovšem film jako celek moc nedrží při sobě a rozpadá se na několik scén a příběhů, zmítá se ve flashbackách a pohledech do minulosti. To ale není chyba. Antonín Máša, nic proti němu, film docela zvládl, ale přece jen to není Vláčil, Kachyňa nebo alespoň Jireš. Ale to nevadí. Přesvědčiví herci rovněž nechybí, zvláště Petr Čepek v jedné ze svých nejlepších rolí. Jeho závěrečný nekompromisní monolog je strhující. (07.09.2007)

"Existuje vůbec něco, pro co by se dalo žít?" Do Františkova života (typická role pro Petra Čepka), muže s "poctivými a čistými oči", který neví co s životem, neboť jeho "duše se splasklá jak vypuštěný balon", vstoupila žena s "kantorským komplexem," aby ho naučila "trpělivosti a pokoře" . Jistou trpělivost musí mít s tímto Mášovým filmem i dnešní divák. Je totiž tematicky i dějově dosti rozkročený a ve svém důsledku i nesoudržný, neboť skáče ze současnosti do minulosti obou hlavních protagonistů. Ty minulé děje jsou na svou dobu líčeny velmi odvážně, neboť se film věnuje řadě tabuizovaných témat (chování partyzáni po 9. květnu, osud sovětských zajatců., procesy v 50 letech, násilná kolektivizace). Ale to  prolínání této smutné minulosti s mnohdy tvrdou realitou současnosti mi ne vždy úplně sedělo. Hlavně mi není asi jasné, co bylo hlavním Mášovým cílem. Zda poukázat právě na tu problematickou minulosti (což velmi oceňuji) nebo spíše na problematickou současnost. Film je vyprávěn retrospektivně, takže divák již z úvodu ví, že Olga ve své snaze přimět Františka k "pokání" a "naučit ho pokoře" uspěla., vlastně ale nemá moc šanci poznat, jak se tahle změna ve Františkově chování projevila (viz jeho poněkud hrubé chování k Olze těsně před koncem filmu). Těžko taky říct, jak si vyložit její závěrečná slova věnovaná Františkovi: "Ahoj človíčku". Šlo ji skutečně jen o to, udělit Františkovi jistou "výchovnou lekci" nebo k němu chovala jisté romantické city? Samotnému vyústění (tj. Olžinu odjezdu někam pryč) jsem v tomto směru moc nerozuměl. (22.06.2022)

Film, který jsem poprvé viděl v pokročilé perestrojce (1988?). Tenkrát na mne udělal mohutný dojem, když ukázal všechna ta tabuizovaná témata (partyzáni po 9. květnu, násilná kolektivizace, procesy, osud sovětských zajatců...). Dialog mezi věřící komunistkou a skeptickým a cynickým intelektuálem (kterážto postava mi silně přípomíná Kačerova redaktora z Flirtu ze slečnou Stříbrnou), kteří stejné historické události vnímali každý jinak ze své perspektivy. Film na svou dobu odvážný, ale trochu nesoudržný. Snad je těch témat až moc. Smuteční slavnost či Kočár do Vídně mají vždy jen jedno z těch zde užitých témat a jsou údernější. Trochu mi též vadila J. Třebická, když hrála svá mladší já, přece jen ten věk byl vždy vidět. Přesto, hodně dobrý film. (28.05.2011)

Upřímně a bez jakéhokoli obalu vyprávěný příběh své doby. Doba plná falše a nejistoty, ale i touhy po možných, nových nadějích. Olgu a Františka spojuje jedna kniha a zároveň rozděluje jiný způsob života. Ona žije podle toho co prožila v minulosti, on naopak žije přítomností, kterou nesnáší. Perfektní plynutí děje, prolínání drsných vzpomínek a přítomnosti, ukázka toho, co podle nacistů znamená výslech a otevřená kritika komunismu "vysvětlete mi prosím, jaký je rozdíl, mezi fašistickou a komunistickou diktaturou...?". Zklamání z očekávaných událostí po únoru ´48, které se nekonaly "začínám mít pocit, že tohle jsme nechtěli" a v tom všem - hledání čisté lásky. Film, který je svou otevřeností naprosto výjimečný a zaslouží si pozornost každého náročného, československého diváka. Čepek je druhý Kačer a režisér Máša se staví do řady těsně za Evalda Schorma. Velice povedená a silně šedesátková záležitost. (12.04.2012)

Mám rád Čepka a do filmu jsem šel hlavně kvůli němu. Také mne zajímalo samotné ohlédnutí, protože rok 1968 umožňoval těsně před srpnem se ohlédnout leckdy i pořádně. Zprvu mne bavila ta konfrontace volnomyšlenkářského Františka s komunistkou Olgou. I to pátrání zpět bavilo a některé momenty z doby okupace a kolektivizace byly drsné ač byly velice kratičké. Postupně jsem ale filmu nějak přestával rozumnět a závěrečná Čepkova věta mi nesedla vůbec. Jinak Čepek hrál tak nějak normálně, nebyl jsem z něj úplně odvařený. Snad to bylo jeho mládím. Stejně jako jiné i mně zaujala účast paní Kaplanové v roli sedlačky, ke které se Olga s Frnatiškem vrací.... Rozhodně se jedná o dost depresívní film. Určitě ho dám někdy ještě jednou, ale zatím je to jen za tři třešně za uchem. * * * (08.05.2015)