Hotel pro cizince

Hodně zvláštní film. Od začátku divák ví, jak dopadne, ale stejně tak nějak doufá, že vraha třeba odhalí, avšak tomu se Hotel pro cizince brání, stejně jako případnému pochopení ze strany obecenstva. Žánrově film představuje směsku dramatu, romantiky, absurdní komedie a částečně i detektivky. Forma snímku by nebyla zase až tak zvláštní nebýt vkládání zrychlených prvků grotesky a titulků jakožto zápisů do deníku; oba prvky jsou však rušivé a nehodí se sem. Tím na čem tento film vlastně stojí jsou ale herci a jejich postavy. To je prostě kapitola sama pro sebe, protože role Kodeta, Menzela, Hrzána, Libíčka, Somra, Jiráskové, Mkrvičky či Šmerala, to je takový menší herecký koncert (jedna postavička divnější než druhá, ale přitom každá z nich dostatečně charismatická). Do konceptu těchto střelených a zlomyslných lidí nespadá jen hlavní hrdina představovaný Petrem Čepkem, kterému všichni dělají naschvály, takže s ním divák soucítí, ale to ho docela brzo omrzí, protože i sám Petr Hudec je svým chováním (zvláště ke své láce), někdy dost, lidově řečeno, "na přesdržku". Příběh, i přestože se dá stěží pochopit, naštěstí ani moc nenudí, občas rozesměje nějakou tou absurdní scénou či hláškou, ale to, co tohle podivné dílko drží nad vodou, jsou již zmiňovaní herci a jejich postavy. Na slušný průměr to jistě stačí, ale na zdejší nadšené 4 nebo dokonce 5* ohlasy už fakt ne. "Rád bych vás vyzval na souboj pane. Ale jak vím, vyznáte se spíš v masturbaci než šermu." (15.06.2012)

"Nezlobte se, ale pro spásu duše neváhám použít paklíče!"                                                                                          Kouzelný absurdní humor, který si vychutnávám pokaždé, když zavítám do tohoto přepychového Světa, kde nabízí pokoj bez myší i bez hmyzu. Co figura, to skvost. Úžasná madam v ještě úžasnějším klobouku, úslužný číšník, který vám ochotně zajede pro chřest, rozpustilá Veronika, kněz, který se neváhá pro spásu duše schovat pod postel... Film, který mi přesně sedl do noty a neskutečně bavil. (04.11.2014)

Ou. Zamilovaný chlap ja často slepej a hrozně blbej. Ale že o tom někdo natočí film. Rozjezd je docela dobrý, až kafkovsky divný hotel s ještě divnějším osazenstvem, spousta známých herců v hodně mladém věku (Fisherová byla neskutečná samice, tomu bych ani nevěřil). Jenže hlavní hrdina mi svým zaslepeným blbstvím již brzy lezl pěkně na nervy, když se na scéně objevil Walda Matuška, film začal ztrácet tah (ne kvůli Waldovi, ale když to beru zpětně, tak od jeho objevení jsem to začal registrovat) a posledních cca 10-15 minut jsem už prospal (a nevracel jsem si to, takže nevím jak to skončilo a vlastně mě to ani vůbec nezajímá). Škoda, ten začátek byl zajímavý. Takže asi tak. 1.5* (22.02.2016)

Nu nevím, spíš mi to přijde, že sami tvůrci často tápali, co vlastně točí. Na zmiňovaný surrealismus je to místy hodně reálné, na Kafku málo paranoidně depresivní, ty vložené pokusy o slapsticky němého filmu jsou vyloženě trapné. A tak zůstává jen podivná atmosféra a výborné herecké výkony. Např. Táňa Fischerová mě hodně příjemně překvapila. ------ Režisér Antonín Máša patřil spíše k divadelním režisérům, kteří se pokoušejí o nové formy vyjádření. Přesto jeho několik celovečerních filmů patří k tomu lepšímu z české kinematografie. Hotel pro cizince natočil se svými kolegy z Činoherního klubu. Hlavní myšlenkou byla parafráze současného světa, kdy lidé jen tak přežívají a nemyslí dopředu ani se o nic nesnaží. Tento svět je parafrázován prostředím bláznivého hotelu, kam přichází zamilovaný mladík - básník v podání Petra Čepka. Hledá lásku, ale v marastu, kde nikdo neví, kým je, ani po tom netouží to vědět, se lásky nedohledá a nakonec tragicky umírá. Žel se tvůrcům ono bláznění poněkud vymklo z ruky a těžko říci, zda vůbec tušili, jaký celkový tvar chtějí filmu nakonec dát. Najdeme zde něco realismu vedle surrealismu, najdeme zde scény jako z němé grotesky, jež už vůbec do konceptu 102 minut dlouhého snímku nezapadají. Černobílá hříčka však nabízí skvělé herectví většiny zúčastněných, včetně Táni Fischerové. (19.02.2008)

Netvrdím, že Kafkovi rozumím. Často mě osloví velmi silně, ale někdy, zejména u jeho kratších próz, nechápu vůbec nic. V případě této Mášovy napodobeniny se ale, doufám, orientuji vcelku bezpečně. Kostýmní zkouška dopadla dobře, některé dialogy jsou náležitě absurdní, charaktery jsou možná spíš z Dostojevského Běsů (jaloví intelektuálové, drzí nýmandi). Co chybí, je silná společenská a charakterová analýza, kvůli které stojí za to se Kafkou (a Dostojevským) prokousávat. Máša si zaslouží uznání za snahu, ale přiblížit se takovým velikánům, to od něj bylo příliš příliš troufalé. A beznadějné. (31.01.2011)