Dangal

Když jsem v úvodu zahlédl znělku Disney, tak ve mě hrklo. Pokud do toho dloubali tihle...tak to bude prosmrděné klišé. Ale nakonec asi moc velký vliv na výsledek neměli, protože jsem těch hollywoodských škvrkanců, zaznamenal jen málo. První třetina, kde otec mordoval nebohá děvčata, aby si skrze ně splnil svůj sen, byla velmi zábavná, velmi bollywoodská. Často jsem měl hubu od ucha k uchu a nebylo to jen tou nakažlivě rozjuchanou indickou hudbou. Prostřední část už byla regulerní rodinné drama, které obralo film o dynamiku a lehkost, ale pořád ve velmi dobré kvalitě. Nu a poslední třetina, byla čistě sportovní drama, kde si divák užije zápasu víc, než boxu v Rockym. A rozhodně to není nuda, protože se divák dozvěděl pravidla a vše bylo dobře okomentované. Smekám před herečkou, která hrála Geetu, ale i před velmi dobrou kamerou a dobře napsaným scénářem. Jinak příběh sám, je klasika...indická hujája, tentokrát dokonce podle skutečných postav. V případě Hollywoodu, mi přibarvování a lhaní u životopisných filmů vadí, ale tady mi to bylo jedno. Indické filmy jsou kategorie sama pro sebe. Jsou plné barev, emocí, minipříběhů a vzkazů divákovi, takže sem tam nějaká přikrášlenost, nebo nepravda, se v tom krásném chaosu ztratí. (20.09.2022)

Tohle je moje první setkání s indickou kinematografií, pokud nepočítám nějaké koprodukce a asi jsem si nemohl vybrat o moc lépe. Sportovní filmy, založené na skutečném příběhu totiž nikdy nezklamou a vůbec nevadí, že jde o sport, který mě nijak nezajímá. Tenhle je totiž jiný a delší než jsem zvyklý z americké produkce, což však nakonec také nevadí. Nic se zbytečně nezkracuje a přitom to nevypadá, že by tam bylo něco navíc. Přistupoval jsem k tomu s obavy, protože jsem nevěděl, co čekat od indických filmů a nakonec odcházím nad míru spokojený. Doufám, že takových !přehlížených" kousků nakonec najdu o něco víc. (01.10.2018)

I přes zdobený obraz fungující rodiny nemůžu zapomenout na fakt, že právě onen statečný otec, který zachránil dcery před neveselým osudem indických děvčat, by při narození jediného chlapce na podobné úmysly zapomněl a věnoval se jenom synovi. Díky výtečnému Aamiru Khanovi se tahle kaňka dá alespoň trochu zamazat a dokud se největší důraz dává na funkční a až překvapivě milý rodinný humor, je Dangal v nejlepším pořádku. První polovina ale bohužel slouží jenom jako odrazový můstek k čistě sportovní druhé. A ta může být řemeslně odvedena sebelépe, ale divák při ní jen odškrtává desítky povinných tréninkových i turnajových klišé, které při takhle štědré délce zamrzí o to víc. (30.05.2018)

Po všech filmových směrech se cítím po zhlédnutí neuspokojen. Snímek mi přijde snad ve všech směrech trochu nedotažený. Nepřišel mi ani moc vtipný, ani moc zajímavý a ani moc dramatický (snad z výjimkou finále, u kterého jsem si to ani jinak nedovedl představit). Kdyby se v hlavní roli nevyskytoval můj nejoblíbenější indický herec, tak bych u snímku dost možná i trpěl. Především část do prvního intermezza byla žalostná a lehce nudná. Po přestávce se přeladilo na podstatně vážnější notu a snímek měl místy co do sebe. Ocenění si tedy zaslouží snad jen Aamirova brutálně tělesná obměna. Nikdy bych nevěřil, že se dokáže vykrmit v tak tlusté prase a následně se za 5 měsíců stát kulturistou, kterému by snad každý kromě mě mohl závidět. Celkově moje hodnocení nepřeleze tři kousky a musím se přiznat, že absolutně nerozumím zdejšímu nadšení. Pochopil bych ho snad jen v rámci indického diváctva. (01.03.2018)

Nie som až takým priaznivcom indickej filmovej tvorby, ale tento film ma zaujal. Naviac životopisný. So skvelými ukážkami a zaujímavým príbehom otca a hlavne jeho dcér. Si viem predstaviť vlhké a od slz premáčané sárí indických diváčok vychádzajúcich z kín po tomto filme. Film o nenaplnenom sne a túžbe niečo dokázať. (02.08.2017)