Black Mirror: Bandersnatch

Skrze volby (vlastní, ne ty politické; i když...) vstříc mnohým hlubinám šílenství. Formát sice originální není, a jiní s ním již naložili i lépe než jak se s ním pracuje zde, ovšem i tak to originální je; a to díky meta hrátkám s formátem skrze zaobalení do meta hávu aplikovaného na meta komentář o meta... No, představu již: a) Máte, b) Nemáte, c) *Zííív* Vždyť to nemělo smysl ani děj, takže 2/5, d) Ničemu nerozumím, svinská POMObáze, mažu profil a těm kapitalistům v Netflixu taky už ani kačku, na tohle jsme víčka nesbírali!, e) Zhulíte se a (snad/no) (ne)pochopíte čili za 5/5. PS: Konců je sice sympaticky "tak akorát", ale jakous takous katarzi nabízí pouze dva čili volte moudře. (07.01.2019)

Iluze volby. Přesně jak Stephan popsal ve svém "happy endingu", kdy dal hráči na výběr z možností, ale stejně konec určoval on. Stejný postup je uplatněn v tomto filmu. Interaktivní film tohoto typu je tedy naprosto zbytečný - žádná volba ve skutečnosti volbou není. Otázka zní, jestli tvůrci chtěli, aby toto divákovi došlo? Pokud ano, tak tento díl nádherně ukazuje, jak se nemají dělat interaktivní filmy a pokud ne, tak se jedná o nedotaženou hloupost. (04.01.2019)

Mnohem víc než o interaktivní film jde o hru (s divákem). Bláznivých či překvapivých voleb mnoho není, hlavní postava dříve či později spadne do těžkých psychických stavů, kterým se nejde vyhnout a ať člověk chce nebo ne, se slizkým Colinem si v rámci zápletky zkrátka pokecat musí. Nemluvě o volbách pro volby samotné, které jen koncept naplňují (výběr cereálií a hudby), aniž by příběh změnily a interaktivitě pomohly. Typické trollení diváka, ve kterém se Brooker vyžívá, vidím v koncích, alespoň v pěti základních. Dva z nich jsou čistě depresivní a v rámci zápletky nic neřeší, dva jsou natolik bláznivou odbočkou, že mi i přes zábavnost přišly už při prvním hraní jako ztráta času. Ten poslední (vlak), ke kterému jsem se paradoxně napoprvé nedostal, mi přijde jako jediný opravdový konec, přesto mu chybí lepší katarze, pořádné emoce, zkrátka něco, co by z něj udělalo volbu správnou a ne jen nejméně špatnou. O slepou uličku nejde, naopak. Mrazivá králičí nora s meta nápadem filmu s volbami o hře s volbami podle knihy s volbami je parádní. Jen si teď připadám, jak když práci na něm vzdali v půlce. (15.01.2019)

Super koncept a velice plynulé přechody mezi jednotlivými možnostmi. Celkové zpracování je tedy dobré. Bohužel velice záleží na tom jakým směrem se v rozhodování vydáte. Pokud se vydáte směrem špatným film vás nepustí jít tím špatným směrem a musíte akci opakovat což mě velice zklamalo. Pokud se však vydáte víceméně správným směrem nemusíte si toho ani všimnout a výsledný dojem bude velice dobrý. Při opakovaném průchodu s pokusu o jiné konce však velice tvrdě narazíte na nutnost opakovat sekvence dokud je neuděláte podle plánu a dokud neprojdete všechny potřebné byť v jiném pořadí. Znovu "hratelnost" je tedy mizerná. Určitě objevíte nějaké nové sekvence které jste neviděli a jsou však pouze řekněme kosmetické a spíše prohlubují příběh než že by to mohlo dopadnout jinak. Je tu však možnost, že to byl všechno záměr jelikož se přece jenom jedná o Black Mirror a kdo ví co si tím Netflix testuje :) To je také důvod proč se nad tím dají přimhouřit oči a přijmout to jako záměr. Zajisté by to šlo však udělat více na oko svobodné a zamotaně spletité v což jsem doufal a bohužel nedostal. (21.01.2019)

jo, tenhle typ interaktivního filmu mě fakt baví. Je ale vidět, že film neměl zas tak velký rozpočet, aby si producenti mohli dovolit ke každé volbě diváka natočit nějaký obstojně dlouhý koncový příběh. Často se vám tak stane, že zvolíte nějakou možnost, která vás zavede jednou scénou do slepé uličky a rázem jste zase na tom samém místě, abyste vybrali tu (pro producenty) správnou možnost a mohli příběh zase rozvíjet. V tomhle ale vidím budoucnost. (07.01.2019)