Black Widow

BLACK WIDOW - blockbuster, který oficiálně započíná čtvrtou fázi marvelovek, přestože jde o midquel odehrávající se mezi CIVIL WAR a INFINITY WAR, obsahující leda potitulkovou scénu náležící svým zasazením do post-ENDGAME období do čtvrté fáze (!) - má fakt příznačného záporáka/příznačnou záporačku. Ne v tom slova smyslu, že odhalení identity představuje stejně jako v případě IRON MANA 3 zklamání pro komiksové nerd(k)y a že jde o další nedostatečně prokreslenou a až zpětně motivovanou antagonistku (ups, jako že to fakt není předvídatelné, vůbec ne, opravdu), která funguje u marvelovky asi po víc než dvacáté pouze k prokreslení titulní protagonistky. V tom slova smyslu, že Taskmaskerka si pamatuje vše, co vidí, a pak to napodobuje._____ Choreografie v atrakčních scénách konkrétními pohyby upomíná na konkrétní superhrdiny (Hawkey, Captain America, Black Panther...) a film jako špionážní/agentský thriller o (dys)funkční rodině zase na jiné špionážní/agentské thrillery a snímky se superhrdiny o (dys)funkční rodině. Zmíněný pastišácký přístup může saturovat cinefil(k)y, jimž stačí opravdu málo. Například to, že sekvence způsobem nasnímání i výchozí narativní situací začne jako AGENT BEZ MINULOSTI, aby následovala do domovního souboje s užitím dostupných rekvizit jako z BOURNOVA MÝTU a vyústila do akce na střeše variující BOURNEOVO ULTIMÁTUM, nebo že se postava dívá na MOONRAKERA a poslední akt parafrázuje jeho finále (a přitom se snaží přechytračit publikum jako z MISSION: IMPOSSIBLE a dohrát tu osobní/profesní linii jako z bourneovek, zatímco přepíná hlediska a řeší rodinné trable jako ÚŽASŇÁKOVI)._____ Jistě, můžete si jako Pavlovův pes pokaždé poslintat stopky z toho, že rozpoznáte odkazované, jenže to i valná většina ostatních, a můžete se poplácat po zádech za svůj feminismus při ocenění filmu s (ne)superhrdinkami a režírovaném ženou, než zase v afektu nebudete respektovat konsent a budete plácat ženy. Kdokoliv jiný ale bude mít řadu problémů s tímto Frankensteinovým monstrem. Frankensteinovým monstrem, které dost neorganicky spojuje řadu nekompatibilních poetik (blíže skutečnosti ukotvené agentské psychologické drama, sebeuvědomělý a dějiny komiksového žánru komentující animák plus nadsazené nulanulasedmičkové dovádění). Frankensteinovým monstrem, které přímo - třeba v úvodních titulcích - i nepřímo - třeba weinsteinovským arcipadouchem - referuje ke skutečným osobám a reálným geopolitickým problémům, ale z těchto pro jistotu dělá vtip pro co nejširší divácký zásah. (Je víc nevtipný a ofenzivně blbý humor na téma hysterektomie, nebo přístup k ruskoamerickým vztahům a problematičnosti jednání a ideologie obou mocností?) Frankensteinovým monstrem, u kterého uvěříte, že první verze scénáře vznikla za dřív než dva týdny (a už neuvěříte jejímu precizování přepisováním), když se postavy a jejich jednání někdy mění ze scény na scénu, aniž by to měl být jakože překvapivý "zvrat", a některé scény a dění na sebe ani moc nenavazuje (například zdvojený epilog řešící visící příčinu z úvodu). Frankensteinovým monstrem, jehož hlavní stvůrce - Kevin Feige - se při pietě Richardu Donnerovi může zaklínat Donnerovým heslem "versimilitude", ale Black Widow si s ním leda vytírá zadek. Velký zadek. Při superhrdinském přistání. Komentovaném, protože se necílí jenom na naivní publikum. A bez krve či čehokoliv rozrušujícího, protože feigovský kulišák a disneyovský Myšák myslí na rodiny... a nebo spíš na jejich peníze. Být žena, vyrvu si uterus a umlátím s ním lidi zodpovědné za podobné filmy - a lidi kladně hodnotící podobná díla. Já ale žena nejsem, a tak dám přednost lepším monologům agentčiny vagíny, které vznikly v posledních letech (např. svým pojetím atrakcí více vtahující ATOMIC BLONDE, tematicky komplexnější a pro 15+ určenou RUDOU VOLAVKOU či svou strukturou, změnami hledisek a dávkováním informací sofistikovanější ANNOU). (14.07.2021) (méně) (více)

Avengers: Endgame byl obří vrchol jedné éry poctivě budovaného Marvel Cinematic Universe, je ovšem načase jít dále. 4. fázi ve filmové podobě nicméně startuje film, který funguje ještě jako taková dodatečná tečka. Sólovka Black Widow totiž znamená (minimálně prozatím) konec pro Scarlett Johansson ve světě Marvel Cinematic Universe a zakončuje dosavadní příběh Natashy Romanoffové. Ta se již od svého debutu v Iron Manovi 2 stala jednou z nejoblíbenějších postav Marvelu a léta se fanoušci dovolávali po jejím vlastním filmu. Ten jsme ostatně mohli dostat už v květnu 2020, díky COVIDU-19 se ovšem čekání prodloužilo o 1 rok. Čekání je nicméně definitivně u konce a jedno je jisté: Labutí píseň Scarlett Johansson v Marvel Cinematic Universe stojí za to.   Již dopředu se avizovalo, že bude mít Black Widow spíše blíž ke ´´ komornějším ´´ marvelovkám jako Captain America: Návrat prvního Avengera než například k Avengers. Od začátku nastoupí temnější nádech, celé to působí ještě o poznání dospěleji než právě Návrat prvního Avengera. Sólovka Black Widow se sice odehrává mezi událostmi Captain America: Občanská válka a Avengers: Infinity War, slouží ovšem jako plnohodnotný příběh, který toho o tajemném životě Natashy řekne velmi hodně. Do toho nastoupí nejen brutální, ale velmi kreativní akce a především skutečně dospělejší nádech. Black Widow je především v první polovině spíše skutečně temným filmem a skutečně dost možná nejdospělejší marvelovka. I když zase tak horké to ve finále není.   Black Widow má pořád humor, pořád časem dojde i k velké digitální akci a především pořád funguje jako blockbuster pro celou rodinu. Přesto je ovšem v základu skutečně o poznání temnější a potěší to, protože v základu není příběh Natashy Romanoffové rozhodně idylický. Stačí se podívat na minulost postavy v předchozích filmech a je jasné, že si tahle hrdinka prošla peklem. Právě v tomhle ohledu sólovka Black Widow ukazuje ono peklo a donutí diváka mít k Black Widow ještě větší úctu. A i proto si sólovka Black Widow nezaslouží status zbytečného filmu, který přišel příliš pozdě.   Scarlett Johansson je nadále úžasná. Je už dnes skutečně velmi těžké si v roli Natashy Romanoffové představit kohokoliv jiného. Johansson má navíc u sólovky Black Widow důležité postavení. Kromě ztvárnění hlavní role se chopila i produkce a velmi výrazně se podílela na samotném filmu. Společně s režisérkou Cate Shortland dokázali, aby se Black Widow ve svém vlastním filmu představila v jiném světle a skutečně o sobě řekla něco víc. Ve filmech jako Captain America: Návrat prvního Avengera nebo Avengers: Age of Ultron již proběhli náznaky, teprve tato sólovka ovšem ukáže teror, který malou Natashu sužoval od dětství. Teror, který jí i po letech děsí a proto neodolá možnosti se svých stvořitelů zbavit.   Kromě Scarlett Johansson stojí za zmínku také Florence Pugh. Její postava Yelena Belova by se měla v budoucnosti MCU stát jednou z důležitých postav a proto potěší, že Pugh ve svém MCU debutu září. Je v té roli naprosto úžasná a kromě skvělé chemie s Johansson si spousty momentů krade pro sebe. Především navíc nejde o kopií Natashy Romanoffové a tato nová Black Widow tak může v nadcházejících projektech předvést ještě zajímavé věci.   Mnoho momentů si pro sebe ovšem krade také David Harbour jako Alexei Shostakov/Red Guardian. Ruská obdoba Captaina Ameriky má velké štěstí v Harbourovi, který je jasná castingová trefa do černého. Ve většině případů nedělá Marvel Studios v castingu chybu a Harbour je v té roli prostě famózní. Dokáže prodat komediální i emotivní momenty a snad v budoucnu Marvelu ukáže nějaká možnost, jak Red Guardiana v podání Harboura vrátit zpět do hry. A snad dojde na jeho setkání s Captainem Amerikou, protože si o to svět MCU žádá tak nějak automaticky.   Důležitou roli ve filmu sehrává i Rachel Weisz jako Melina, která ve filmu bohužel ve finále nemá tolik prostoru, přesto je v těch pár momentech též velmi fajn a především dohromady zmíněná čtveřice postav funguje kvůli společné minulosti a vyrovnávání se s ní. Čtveřice Natasha, Yelena, Alexei a Melina má společnou komplikovanou historii a teprve po letech přijde na to si o ní promluvit. Každý se s ním vyrovnává po svém, každý lituje něčeho jiného a každý má něco na srdci. Tyhle momenty přitom fungují. Nepolidšťují nejen hlavní hrdinku, ale i ostatní tři postavy. Kromě faktu, že jde o akční blockbuster funguje i v osobních rovinách. Ten film funguje v akčních momentech, humorných momentech a skutečně i momentech emocionálních. Díky těm výkonům se dá uvěřit každá slzička, každý záchvěv hněvu a každá negativní emoce. Těží se z toho opravdu hodně.   Dojde pochopitelně na velké digitální akční scény plné výbuchů, dochází ovšem i na fyzickou akci. Už těsně po začátku dojde na scénu, která připomíná PG-13 Johna Wicka a především v první polovině se akce skutečně drží spíše toho komorního stylu. Ze souboje s noži či pouhého mlácení je poznat slušně připravená choreografie a i díky tomu má Black Widow skutečně blízko k Jasonu Bourneovi, Johnu Wickovi či právě momentům z Návratu prvního Avengera. Velmi dobře se na to kouká, z faktu, že je hlavní hrdinka bývalý elitní zabiják a špión je vytěženo hodně a celkově to vůbec nezavání promrhaným potenciálem.   Zamrzí jen, že se Black Widow v těch komornějších vodách nedrží po celou dobu. První polovina je fakt neskutečně dravá, působí jako něco v rámci Marvelu svěžího a po Avengers: Endgame vlastně i něco ideálně přízemnějšího. V první polovině je to skutečně dospělejší podívaná a ten nádech je tam po celou dobu cítit, časem ovšem dojde k většímu množství humoru a především k příchodu digitálních velkolepých atrakcí. Pořád jde ovšem o Marvel, to znamená, že ty digitální efekty jsou velmi povedené. Přesto to vlastně zamrzí. Black Widow a spol. navíc nebojují s Lokim či Thanosem, nýbrž pouze s generálem, který má nitky na velmi vysokých místech. Má za zády sice Taskmastera, který funguje jako solidní hrozba, sám generál Dreykov ovšem moc zajímavý není.   Ray Winstone je možná fajn, jeho záporák ovšem v hlavě nezůstane. Je vlastně velmi úsměvné, když si v jednom momentu Natasha pouští Moonraker, protože přesně takto ve finále Dreykov. Jako zaměnitelný zlý záporák z bondovky, který je zlý, protože je ruský generál. Rychle sejde z očí a mysli a za pár marvelovek po něm neštěkne ani pes. Dreykov zcela určitě patří mezi nejméně zajímavé záporáky od Marvelu a Taskmaster i přes pár svých momentů vlastně taky kdovíjak do hlavy nezapadne a z jeho schopnosti není vlastně vytěženo mnoho. Ovšem jedna klíčová scéna s ním funguje a ještě více dopomáhá s osvětlením minulosti Natashy Romanoffové a klíčem k jejímu osvobození z duchů minulosti. I proto je Taskmaster důležitou postavou. Black Widow ve své první polovině nastaví laťku vysoko pouze proto, aby ve své druhé polovině trochu zaostala za očekáváními. Jenže pořád jde ´´ jen ´´ o velmi povedený blockbuster. Cate Shortland na režijní židli odvedla solidní práci, sólovou jízdu Natashy Romanoffové skutečně přiblížila k Bourneovkám a dodala jednoduše povedený ideální letní akční blockbuster. Za doprovodu bravurního soundtracku Lorny Barfe se odehrává povedená rozlučka s jednou z největších hrdinek uplynulé dekády MCU a slouží jako tečka za příběhovým archem téhle skvělé postavy. Black Widow navíc bravurně představuje i nové postavy, které rozhodně mají potenciál a mytologii nadále rozšiřuje s dodržováním kontinuity. Je vlastně příjemné po 2 letech zase vidět v kinech marvelovku, smutné je ovšem uvědomění si toho, že Scarlett Johansson se v nich už jen tak neobjeví......   PS: Po-titulková scéna mohla fungovat naprosto skvěle. Kdyby se zkrátila zhruba o polovinu! Definitivní dojemnou tečku totiž tak trochu naruší snaha o napojení filmů MCU na seriály MCU. I přes lehké vyrušení onoho emocionálního momentu ovšem po-titulková scéna láká na velmi zajímavou konfrontaci, kde nejspíš budou lítat třísky...... (08.07.2021) (méně) (více)