Báchorky

A mě to celkem chytlo. Začátek se mi sice trochu vlekl, ale jakmile nastoupila na scénu Vica, bylo to fajn. Poválečná noir záležitost, na kterou jsem se těšila od chvíle, kdy jsem spatřila velikánský, fakt krásný retro plakát, jako z časů starého Hollywoodu na náměstí Oktagon při mých výletech do Budapešti. Potěšilo mě, že "naše" Vica se blýskne v čemsi maďarském. No a když jsem ji za chvíli potkala na ulici, protože tahle kočka v Budapešti žije, bylo rozhodnuto. Na film se už těšilo. Role jí sedla, utáhla to levou zadní, ano bylo to takové jakože už jsme to kdesi viděli, ale vždy se to v poslední chvíli začalo chovat trochu jinak. Já jsem spokojená. (02.11.2020)

„Já nekoušu. Jenom když jím.“ Příběh msty z poválečného Maďarska kombinuje v sobě více žánrů a musím říct, že dokud se odehrával v dobrodružné a později ve vztahové rovině, se mi zamlouval mnohem víc, než když sklouzl ke konci k pateticky vypjatému thrilleru. Jestli tvůrci chtěli film přiblížit poválečné éře nejen dobovou výpravou, ale i stvořením moderní variace na film-noir + využitím monumentálně hlučných hudebních motivů ve vypjatých pasážích, tak se to asi povedlo. I když osobně bych určitě přivítal ubrání na téhle patetičnosti a úplně mi nesedlo ani to zvláštní řešení prolnutí dvou časových rovin v zásadním zvratu. Úvod mě nechytil, „zimní“ flashbacky s téměř hororovým nádechem trochu rušily, ale od scény útěku přes vlak a les jsem se plně dostal do atmosféry dění. Ocenil jsem vedle vizuálu a hereckých výkonů i pomalé budování napětí s důkladným vykřeslením netradičního lesního prostředí a postupného odhalování a vyvíjení vztahů mezi hlavními postavy. Tajuplný příběh s dusnou a mlhavou atmosférou lesa, v němž i malý kluk řádí s puškou, má i zapamatovatelné momenty a nakonec mu po delším váhání dám i 4. hvězdičku. O některých starších filmech zvyknou lidé psát, že byly na svou dobu dobré. O Báchorkách bych osobně taky řekl, že jsou výborné s ohledem na dnešní tvorbu, v rámci níž člověk žánrové filmy s vlastní poetikou a výraznou hloubkou příběhu běžně nepotkává. Tento maďarský kousek Atilly Szásze je pro mě v tomto směru menším zjevením, podobně jako o rok starší český Havelkův Hastrman. [75%] (01.09.2021)

No, i když sem na film narazil náhodou, tak sem nic velkýho nečekal. Ale hodnocení to má dobrý, takže těsně před puštěním sem přeci jen už něco čekal, navíc když v tom hraje Vica. Jenže to pnutí mezi hercema je minimální, akce a dramatickejch scén poskrovnu. Přišlo mi to celkem nucený. Jen na jedno použití. 50%. (29.07.2021)

Nestáva sa mi to často, no keď som odchádzala z Drobných bájok z kina, nevedela som sa dohodnúť sama so sebou, či sa mi to, čo som videla, veľmi páčilo alebo naopak vôbec. Rada si nechávam príbeh uležať v hlave, dávam mu čas, aby pomaly doznel a až potom sa k nemu vyjadrujem. Dnes v tom ešte stále nemám jasno, ale prikláňam sa viac k tej prvej verzii. V maďarskej kinematografii sa v poslednom čase pohybujem dosť často a tentokrát išlo o príbeh z povojnového obdobia. Muž, ktorý uteká z Budapešti na svojej ceste využíva emocionálne zlomených ľudí, ktorí čakajú, že sa im z vojny každú chvíľu vráti otec/syn/manžel. Potrebujú aspoň iskričku nádeje, že to nie je vylúčené. On im tvrdí, že má o ich rodine čerstvé správy. Takto spozná aj ženu so synom, ktorí žijú v lese. Ona však po návrate svojho muža netúži, pretože je to údajne netvor. Postupne medzi nimi vzniká láska, až kým sa jedného dňa jej manžel nevráti z frontu... V deji nastáva niekoľko zaujímavých zvratov a občas si naozaj nie ste istý, kto hovorí pravdu a kto len rozpráva vymyslené bájky. Atmosféra, kostými a herecké výkony hodnotím slušne. Mala som však trošku problém s tým, že mi snímka ako celok prišla akási “neuprataná”. Nájdete v nej prvky typické pre mnohé žánre (dráma, western, dokonca aj noir...), čo v konečnom dôsledku môže dopadnúť veľmi dobre, ale aj naopak úplne katastrofálne. Aktuálne máme v kinách Parazita, v ktorom režisér Bong Joon-Ho zo striedaním žánrom naberá majstrovsky, no toto sa podarí naozaj málokomu. V tomto prípade mi to miestami vadilo, napriek tomu dávam tvorcom palec hore za odvahu vybočiť z bežných zaužívaných praktík a aj zato, že si ten film v hlave stále analyzujem. (06.12.2019)

Vica Kerekes v maďarské minimalistické dobovce jako žena, která má manžela ztraceného ve válce a do toho přijde podvodník, který prý jejího manžela znal a má připravenou báchorku, s kterou oblbuje právě lidi, kteří pohřešují své blízké v poválečné době. Pak se její despotický manžel vrátí a rozehraje hru, kdy tu báchorku potvrdí. Jak je ten film jednoduchý, tak to má prostě zajímavý nápad ( což se u posledních pěti českých filmů co jsem viděl nedá říct, u nás už všechno bylo od vztahovek po pohádky ) , škoda jen překombinovaného střídání časových rovin na konci, což trochu nabouralo tempo a styl, ale já nadhodnotím na pět hvězd za originalitu a Vicu. PS: Už jsem myslel, že Vica pověsila v roce 2016 odhalování na hřebík, ale v Maďarsku ještě ne. (31.12.2020)