Květ mého tajemství

z tich filmov co som od pedra doteraz videl je kvet asi najautobiografickejsi. odkazy na jeho buduce filmy (vsetko o mojej matke, volver) zabalene v dojimavom pribehu klasickej almodovarskej ,,zufalej manzelky" ktora ma divne nalady a riesi divne veci (vyzuvanie topanok). k tomu vsetkemu neuveritelne originalny dej, skvela marisa paredes.. uzasne straveny cas. (04.04.2009)

Běžná permutace Almodóvarových obvyklých témat - ženská obětavost, žena jako ekonomický tahoun rodiny, pouto mezi ženami, ženská oddanost, adorace pokleslých žánrů, prolínání různých vrstev fikce. Ženy, ženy, ženy. S velkým Ž. Žádná příznačně nepřipomíná nudné, prázdné, duté, ordinérní husy, kterých, jak všichni dobře víme, po světě gágá nemálo. Almodóvarův svět je postrádá zcela. Nepočetní a postradatelní jsou i muži, odsouzeni do role záporáků (nakladatel), slabochů (příznačně pojmenovaný důstojník Paco), slintavých obdivovatelů (otylý šéfredaktor; zjevně režisérovo alter ego) a příživníků (cigánský tanečník). A jeden či dva transsexuálové nebo cosi na ten způsob. Všechno je ještě docela originální, jen jaksi méně zářivé, než u mistrových vizuálně opulentnějších produkcí po roce přelomu tisíciletí. Zaměnitelnost jde tak daleko, že se jedna ze zmíněných literárních zápletek zcela překrývá s hlavní dějovou linií Volver. Od tvůrce jako je Almodóvar by soudný člověk asi neočekával radikální změnu formy a obsahu. Květ mého tajemství ale trpí tím, že vše, čím se pokouší trumfovat, zpracoval Almodóvar lépe jinde. I když to bylo v případech, které mi přicházejí na mysl, chronologicky později, degustaci to poškodilo. Hezká ukázka toho, jak recyklací poškodit cosi původního. (23.10.2015)

Přepsáno v březnu 2020. Květ mého tajemství se vyrovnává s rozpadem manželského svazku. Výstřednost je nahrazena rozpolceností a křiklavým kontrastem. Pedro Almodóvar si citlivě pohrává s melancholickým smutkem lásky, která pro slzy nedokáže vnímat nic jiného, než svou bolest. Vyvěrajícími niternými pocity jsou zoufalství osamělosti a palčivý pocit zrady, občas si Pedro neodpustí jemnou ironii, dokáže odtajnit čistě soukromé pocity, které se zmítají v touze a ve zklamání, není jednostranný a s pochopením podrobně zkoumá ten plamínek niterných nadějí po dokonalém naplnění osobním štěstím. Hlavním předmětem zájmu je Leocadia Macías (pozoruhodná Marisa Paredes), úspěšná spisovatelka sladkých románků pro ženské čtenářky. Je ve víru rozporuplných pocitů, očekávání, zklamání a touhy. Osobní a tvůrčí krize kráčí věrně spolu bok po boku. Naplnění štěstím je nejdůležitější potřebou. Hlavní mužskou postavou je Ángel (příjemný Juan Echanove), pozorný šéfredaktor madridských novin a milovník cukrkandlové literatury pro dámy. Láska trpělivě čeká na tu svou šanci. Výraznou postavou je Betty (příjemná Carme Elias), Leonina nejlepší kamarádka a psycholožka se speciálním školením zdravotníků. Touha se neptá po morálce a věrnosti. Důležitou postavou je Paco (zajímavý Imanol Arias), Leonin manžel a mírový vyjednavač válečných konfliktů v neschopnosti řešit své vlastní soukromé patálie. K výraznějším postavám tu patří také Blanca (tanečnice flamenca Manuela Vargas), Leonina věrná hospodyně a taneční hvězda nového programu touhy prosadit se ve skromných podmínkách. Z dalších rolí: lehkomyslný syn Blanky a tanečník s ctižádostivým plánem prorazit Antonio (baletní tanečník Joaquín Cortés), z nepoddajné matky nevrlá Leonina sestra Rosa (Rossy de Palma), ve městě nespokojená a po důstojnosti stáří toužící Leonina matka (Chus Lampreave), zdravotní sestra ze speciálního školení pro lékaře Manuela (Kiti Mánver), s nedodržením žánru nespokojený Leonin vydavatel Tomás (Juan José Otegui), vyhrožující editorka Alicia (Gloria Muñoz), či praktické cvičení absolvující lékaři (Nancho Novo a Jordi Mollà). Květ mého tajemství již ubral z černého humoru a ironie, ponořil se hluboko do nitra ženy, zmítanou rozporuplným pocity. Osvobození ze závislosti a naplnění je nejintimnější potřebou člověka. Povedený výlet do pocitů. (27.02.2010)

Byl u mě soused, otevřel jsem svoje aroniové víno a pokouřil z jeho zásob, a slovo dalo slovo, a pojal jsem ppokoutný úmysl, představit mu současnou (?) evropskou filmografii, zastoupenou jedním jedním filmem. Měl to být film bez výrazného příběhu, vícevrstevný, se spoustou drobných nuancí, barev, tvarů, kupou hloupých a moudrých řečí, ryzích a falešných citů, neblahých a prospěšných činností. Celkové vyznění spíš optimistické, humorné, ne pomstychtivé (pomsta není žádná stranda). Němely by v něm být rvačky, popravy nebo podobné akce. Nějaká postava, na které by mohlo oko radostně spočinout, by tam být mohla. Jeho režisér by měl být etablovaný, žádný nadějný debutant, režisér čistého stylu, jehož jeden každý film přechází v každý jiný.... Že to nakonec dopadlo takhle, není asi příliš překvapivé... A co na to soused? Nevím, protože spěchal domů, kde nechal svého neposedného psa. (10.11.2017)

Almodóvar je svůj a i když je každý jeho film tak trochu jiný, přesto je rukopis jasně čitelný. A ten odkaz na později natočený Volver, ten mě fakt pobavil, to si mohou dovolit jen mistři. Květ mého tajemství je trochu temnější a Lea na můj vkus trochu zaostává excentričností za jinými Pedrovými hlavními hrdinkami, je to komornější, ale rozhodně ne nudnější nebo míň zajímavější. Pasáž, kdy matka recituje báseň a za oknem se míhá španělská rozpálená krajina, ta mě dostala. Miluji Pedrovy záběry a barvy a zobrazování ženského světa a tady jsem si to opět užila. (19.02.2011)