Coco

Slaďoučký příběh postavený výhradně na klišé a základních rodinných hodnotách a v čele s typickým outsiderem, jehož všichni podceňují a brání mu věnovat se tomu jedinému, co ho v životě těší. Rutinní vývoj se naštěstí vydatně okoření po představení Říše mrtvých, film vizuálně i lidsky pookřeje, nabere dravé tempo a osudy hrdinů uzavírá způsobem, který musí obměkčit i největší morouse, jakkoli se ždímou slzy s ručením neomezeným. Morální poučení je důležité a ve výsledku i zábavné, takže mise splněna. 75% (08.11.2018)

„Coco” vôbec nie je ani hlavná postava, ba ani vedľajšia, a pritom je neoddeliteľnou súčasťou animovaného, počítačového spracovania, veď i samotný názov snímku, na ňu odkazuje. Ako to vlastne teda je ? Väčšinou hrá „druhé husle” , a pritom je tak strašne dôležitá. K tomu sa ešte postupne dostanem. Coco je už v podstate prababkou na dôchodku, a to v extra pokročilom veku, keď malý chico Miguel je jej pravnukom. Patrí sa načrtnúť, že sme kompletne v Mexiku, kde sa schyľuje už k povestným "Dušičkám" , ale zatiaľ, čo sa u nás slávia v takom komornom, TICHOM duchu, so samými kvetmi a sviečkami, u nich sa Sviatok » Día de los muertos « (Deň mŕtvych), nesie v úplne opačnom význame, t. j. jeden príklad za všetky - hodovanie na cintorínoch a cetera, príde vám to následne, celé pomerne, dosť absurdné a bizarné, či trebárs čudesné ? Tak, to ste na správnej adrese, alebo ešte iba na samom začiatku, čo bude ďalej. Ak ste takýmto čudáckym zvykom čoraz viac naklonení, tak, nech sa páči, ale dopredu vás musím varovať, že vám bude tuhnúť krv v žilách, teda, aspoň mne, určite áno. Chlapec inak leští topánky, túži sa stať vychýreným muzikantom, ako jeho slávny prapradedo, je z generácie obuvníckej rodiny, no, tí o tomto nápade ani počuť, a preto mu i babka gitaru rozmláti na franforce ! Neznášajú hudbu, no, majú na to dôvod. Akýmsi zázračným spôsobom sa chlapčisko zrazu dostáva do ríše mŕtvych, kde musí vyhľadať svojho zosnulého príbuzného, aby mu udelil "požehnanie" , inak ostane už navždy medzi týmito kostlivcami !!! _ Trošku pritiahnuté za vlasy, čo poviete, že tento scenár poriadnych výmyselníkov Unkricha s Molinom, ktorí sú zároveň i režisérmi/spolurežisér, je ako z filmu Mŕtva nevesta Tima Burtona ? Pixar očividne zahral na mexickú notu, ale bohužiaľ súčasne s tým, že si rozladili struny, a tak je ich hranie tým pádom - rozladené i rozporuplné z pozície diváka ? „Digitálnu drinu” i napriek tomu neocením, pretože už samotná myšlienka mi príde, ako zo zlého sna. Bez vážnej ujmy na zdraví som absolvoval celú Coco, pričom mali po ruke aj nadštandardné/štandardné „eso v rukáve” , čím sa hodnotenie vyšplhalo na solídnych 60 %, nič viac, ani nič menej, je to konštantné, nemenné, trvalé, už stačí iba urobiť pevný zvar ! (09.04.2020)

Pixar zase zaválel a tentokrát odeslal diváka rovnou do světa mrtvých. Coco je neuvěřitelně zábavná a hravá komedie, která se ale některými svými prvky mnohdy na míle vzdaluje dětským ideálům a představám. Díky tomu se nejedná jen o pestrobarevnou rozhašteřenou blbinku pro nejmenší, ale i o film s poselstvím a přesahem pro dospělé. Svět duchů je vyobrazen neskutečně detailně, s funkčními zákonitostmi jeho existence a díky zasazení do Mexika ve svátek mrtvých nabývá až mýtických rozměrů. Film se sice nevyhne kýči a ždímání emocí, na to už jsem ovšem u Pixaru zvyklej, takže i když se mi tradičně nezamlouval soundtrack Michaela Giacchina a příběh není kdovíjak objevnej, zasluhuje Coco plnej počet! (12.02.2018)

Že je Coco animák o rodinných hodnotách, to asi nikoho nepřekvapí. Zpracování tématu ale už určitě ano. Nemluvím ani tak o originální inspiraci mexickým svátkem mrtvých a výletu do záhrobí, které je vizuálně překrásné. Jde o neinfantilní poselství o rodinné dynamice, vzpomínkách na mrtvé a fakt, že vzpomínky na mrtvé nemusejí nutně vést k pláči. Právě kvůli poslednímu bodu bych film doporučila spíš dětem starším devíti let, které ho už budou schopné pobrat. Coco je pro mě jeden z nejpovedenějších animáků za poslední roky a třebaže je těžké nebýt na konci filmů citově pohnutý, Coco nikdy nesklouzne do takové té brutální formy citového vydírání. (27.01.2018)

Pixar mě zase dokázal dojmout až k slzám. Povedlo se mu to s Toy Story 3, Wall-E, V hlavě, ale závěr Coco byl pro mě zatím snad nejintezivnější. Scénář je sice předvídatelný a někde za polovinou je chvilku hluché místo, kde je zápletka zbytečně natahovaná, ale finále je dechberoucí a samotný svět mrtvých je dokonale promyšlený. (15.01.2018)