Coco

Pixarovka s nejvybroušenějším scénářem a těmi nejkrásnějšími rodinnými hodnotami. V závěru vzlykala půlka sálu včetně mě. Škoda, že se to pořádně rozjede až ve druhé polovině a je to lehce natahované. Ale ten svět, vizuál opět o kus dál (místama už to nevypadá ani jako animák!) a závěrečné emoce to u mě vytahují na jednu z nejlepších pixarovek ever. (02.12.2017)

Ještě tak tři čtvrtiny stopáže se to jeví jako prima čtyřhvězdičkový animák, se spoustou vizuálních vychytávek a nápadů, s trocha odhadnutelnými postupy a jednou slabší scénou, kterou už jsem viděli v jiných filmech (odhalení záporáka veřejnosti). Ale pak to vygraduje do neuvěřitelného dojáku a při stěžejní scéně s písničkou na konci jsem se rozbrečel jak malý dítě. To už se mi dlouho nestalo. Je to tak, nejdůležitější v životě je soudružnost rodiny a vzájemná rodinná láska a úcta ke starým lidem. K tomu to oku lahodící, v hollywoodské produkci neokoukané mexikánské prostředí, jeho šmrnc a pozitivní nálada. Jo, bylo to moc fajn. (06.08.2018)

Tenhle latino animák mi hodně připomínal Knihu života z roku 2014. Oba to jsou latino hudební animáky, jsou si celkem podobné. No tady už to na mě až tolik nezafungovalo. Tedy určitě se jedná o kvalitní počin, líbilo se mi to, příběh je zajímavý, ovšem je to film na jedno zhlédnutí. Měl jsem u toho ten pocit, že to bylo fajn, ale příště bych si to už nepustil. (05.05.2019)

Pro začátek. Animované filmy nejsou nic pro mě. Nikdy mě to nedojímalo, nějak zvlášť nerozesmálo, nepřišlo mi to roztomilé ani nic podobného. Já sám bych na to do kina nikdy nešel. Trailer také nenaznačoval, že by mělo být něco jinak. Přesto tomu tak je. A ne že by si mě to získalo humorem. Coco boduje úplně jinak, na takové animáky by měly chodit malé děti do kina a ne na ty nicneříkající blbosti. Dojemná připomínka toho, že na zesnulé nemáme zapomínat. (19.01.2018)

Velký apel na rodiče, aby nechali potomstvo žít jejich vlastní životy a nevnucovali jim své představy, nerealizovali si přes ně svoje ambice a nechali děti dýchat. Velký apel na děti, aby naslouchaly rodičům, poučily se z jejich chyb, čerpaly z jejich moudrosti a měly úctu k předkům, bez nichž by ostatně nikdo z nás na tomhle světě nestrašil. Nemusíme se měnit ve svíčkové báby a pálit svíčky, nemusíme chodit na hřbitov a morbidně tam pokládat na hroby předků pochutiny, co si však naši drazí, co nejsou s námi, zaslouží, jsou naše vzpomínky a to nejen na Dušičky (jak já ten svátek nenávidím). (15.06.2018)