Československo,
1985, 98 min
Režie:
Jiří MenzelScénář:
Zdeněk SvěrákKamera:
Jaromír ŠofrHudba:
Jiří ŠustHrají:
János Bán, Marián Labuda st., Rudolf Hrušínský, Rudolf Hrušínský ml., Rudolf Hrušínský nejml., Petr Čepek, Libuše Šafránková, Jan Hartl, Miloslav Štibich (více)Obsahy(1)
Úsměvný film vypráví ne jeden, ale hned několik příběhů. Ústředním dějovým motivem je konflikt mezi otcovsky rozvážným řidičem družstevního náklaďáku Pávkem a jeho mladým, mentálně zaostalým závozníkem Otíkem. Neméně důležité jsou však i další dějové prvky, vykreslující střediskovou obec a její obyvatele s humorným nadhledem a přitom s mimořádnou plastičností a autenticitou. Snímek je naplněn typickým svěrákovským inteligentním humorem, někdy trochu drsnějším, avšak nikdy vulgárním, umocněným Menzelovým smyslem pro "poezii a prózu" všedního života. (Ateliéry Bonton Zlín)
(více)Zajímavosti (111)
- Některé scény evokují postavy z němých grotesek. Hlavní postavy Pávek (Marian Labuda st.) a Otík (János Bán) se podobají slavné dánské dvojici Pat a Patachon, kterou tvořili Carl Schenstrøm a Harald Madsen. Scéna, kdy Otíka Pávek budí, je typická scéna, kterou na platně mnohokrát převedl Stan Laurel. (sator)
- Film byl v roce 2023 nově digitalizován za spolupráce Národního filmového archivu, Státního fondu kinematografie a Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary ve studiích Universal Production Partners a Soundsquare v Praze. (sator)
- Jedna z možností, kterou autor scénáře zvažoval, byla, že by v příběhu vystupovala postava faráře, tedy muže klidného, rozvážného a usmiřujícího. Nakonec Zdenek Svěrák zvolil postavu předsedy JZD (Miloslav Štibich), který má ty samé vlastnosti, a jako narážku na vesnického faráře má černý svetr s bílým límečkem, který výrazně asociuje farářský kolárek. (sator)
- V televizi v čase 21:50 zazní píseň „Praha už volá“. Hudbu k písni zkomponoval hudebník Dalibor Basler a text napsal Václav Babula – český lékař, textař, básník a literát. (sator)
- Kameník (Eugen Jegorov) říká Pávkovi (Marian Labuda st.): „Dopředu to umí jezdit každej, ale zacouvat to už chce fištróna.“ „Fištrón“ je zkomolenina z německého „Fischtran“, tedy rybího tuku. V češtině je tím myšlen důvtip, chytrost, postřeh. Užívání rybího tuku si lidé dali do souvislosti se zlepšením rozumových vlastností. (sator)
- MUDr. Skružný (Rudolf Hrušínský), když ho předjíždí troubící trabant, nadává: „Jen se neposer papundekle.“ Papundekl bylo nelichotivé lidové pojmenování vozu Trabant. „Pappendeckel“ je v němčině kartonové víko, tedy víko od papírové krabice. (sator)
- Středisková soustava osídlení u nás po několik desetiletí patřila k základním prvkům územního rozvoje. Kostru sídelní sítě tvořila hierarchická soustava tzv. střediskových sídel (místního, obvodního a oblastního významu). Střediskové obce byly cílem investic, tvořily ohniska rozvoje a poskytovaly občanskou vybavenost pro své spádové území. Středisková soustava osídlení, někdy mylně označována jako „komunistický vynález“, byla pro své některé vady zrušena po roce 1990. (sator)
- Autorem myšlenky doktora Skružného (Rudolf Hrušínský) o tom, že „když je někdo jedinej, kdo to může udělat, tak musí“, nepochází z hlavy scenáristy Zdeňka Svěráka, nýbrž od herce Vladimíra Menšíka. Jednou v noci totiž zazvonil v bytě jejich společného přítele, režiséra Vladimíra Svitáčka, telefon. Na druhém konci byl Menšík, který telefonoval z restaurace při jednom ze svých proslulých několikadenních tahů, že mu došly peníze a potřeboval by půjčit, protože vrchní trvá na zaplacení poměrně velké útraty. Svitáček, který měl peníze schované na nákup nového auta, se bránil, ale Menšík právě tehdy pronesl větu o tom, že on jediný mu může půjčit. A když je někdo jediný, kdo může, tak prostě musí. Svitáček příhodu po letech vypravoval právě Svěrákovi a tomu se to tak zalíbilo, že ji ve filmu použil. (cundak)
- Štefan (Július Satinský) létá letadlem Zlín Z-37 Čmelák. Jednalo se o československý jednomotorový dolnoplošník původně vyvinutý jako zemědělský letoun, který našel uplatnění i v řadě dalších oblastí. Vyráběl se v letech 1965–1987. Nachází se v Národním zemědělském muzeu v Ostravě – Dolních Vítkovicích. (sator)
- Scénář k filmu vyšel v roce 2005 knižně pod stejným názvem, tedy „Vesničko má středisková“. (sator)
- Rozpočet filmu činil 6 mil. Kčs, natáčelo se 45 dní, honorář národního umělce tehdy činil 1 200 Kčs na den, zasloužilého 800 Kčs. Např. Rudolf Hrušínský tak za celý film dostal 15 000 Kčs. (cinema_cz)
- Původní námět, který Zdeněk Svěrák napsal pro dramaturga Karla Copa, se jmenoval „Chalupa“. (Přemek)
- Někteří soudruzi film po premiéře obvinili z poškozování dobrého jména socialistické vesnice. Ironií je, že po letech byl zase označen za idealizaci bolševického režimu. (rublik05)
- Otík (János Bán) v biografu sleduje seriál Pojďte pane, budeme si hrát (od r. 1965). (SONY_)
- Kombajn, který přejel Drápalíka (Rudolf Hrušínský ml.), byl Fortschritt E 512 ve verzi s českou kabinou vyráběný v letech 1967–1988 v Německé demokratické republice. (xisp)
- Hlasy z filmu, které „nastavují zrcadlo“, obstarali Miroslav Moravec, Jan Schánilec a Jana Andresíková. (cundak)
- Rumlenovi mají stejný typ vozu jako Holanovi z filmu Chobotnice z II. patra (1986), tedy Renault 20 TS. (Foxhound#1)
- „Když zjistili, že jedu na předávání Oscarů, ihned mi předali cenu, která byla jakýmsi předstupněm ceny Kossuth, což je v Maďarsku pro herce nejvýznamnější ocenění. Tehdejší vládnoucí garnitura totiž nechtěla, abych byl oceněný v Americe dříve než v Maďarsku,“ prohlásil János Bán (Otík) v jednom rozhovoru. (Duoscop)