Cesta do zatracení

Co může dokázat skvělá souhra režiséra a kameramana? Déšť v noci snad ještě nikdy nebyl tak atmosferický... Ale čeho si cením ještě víc jsou momenty typu Sullivanova pomsta u auta, odchod z vyúčtování s Connorem, kdy byl výsledek jen jakoby náhodou zobrazen v zrdcadle, nebo závěr točený přes okno - dokonalé, vážně. Až mě mrzí, že filmu s tak fascinujícími momenty, perfektní vizuální stránkou a výbornými herci nemůžu dát plné hodnocení. Nemůžu, protože forma jaksi předčila obsah, vztahy mezi postavami mohly být zajímavější, když už ne rozvinutější (a teď nemyslím, že by se měla zvětšit stopáž) a emocionální dopad taktéž nedosáhl svého potenciálu, zvlášť když se ona klíčová událost ve středu filmu přešla bez jediné slzičky, či vzpomínky... Lepších 8/10 (09.09.2008)

Okamžitá klasika, kterou se Mendes nesmazatelně zapsal do historie jako režisér s nezaměnitelným rukopisem a nevídaným citem pro pohrávání si s klišé. Nejde však jen o vizuální preciznost, mnohem zajímavější je, jak si Mendes pohrává s postavami, jak prohlubuje vztah mezi otcem a synem Sullivanovými (ta kamera!) a i přes hromadu předvídatelných zvratů postupuje k dojemnému a dech zastavujícímu finále. Thompson v dešti? Skvělý (stejně jako sklad, vendetta a spousta dalších scén)... ale Hanksův pohled na motykou se ohánějícího potomka mi dal to nejdůležitější - EMOCE. (15.08.2009)

Velké příběhy končí tragédií. Je to jako s životem, taky končí blbě... Zvláštně uhrančivý film o tom, že zvědavost se nevyplácí, pravda nakonec vyjde najevo a za chyby se krutě platí. A také možná - s čím kdo zachází, s tím také schází. Cesta, jejímž smyslem je pomsta, nemůže prostě dopadnout dobře. Vynikající kamera vás občas vtáhne do filmu, že cítíte, jak jste součástí obrazu. Pak nabídne neobyčejně poetické záběry s dechem smrti - tma, pouliční lampy, hustý déšť a černé siluety mužů v dlouhých kabátech. Smrtící zbraně jen mimovolně protahují jejich ruce jako nepřirozené stíny. Velmi dobrá hudba, věrohodná dobová atmosféra. Tolik k filmu. Comics doporučuji číst až po něm. S předlohami je to těžké, málokterý film se jim vyrovná, pokud zrovna není naprostým propadákem. Comics je naprosto úžasný a já se do něj pustil záměrně až po filmu. M.A.Collins stvořil neobyčejně silný příběh, který se filmu nepodařilo oživit. Jeho vyprávění je drsnější, spletitější, více vysvětluje a předkládá konec, který netušíte. Ten filmový lze naopak tušit velmi dobře. A kresba R.P.Raynera vás vhrne po hlavě do doby, kdy policajti byli vrazi v modrém a osud světa řídila mafie... (20.11.2011)

Osobne som v tom Mendesov rukopis nevidel, keďže pochybujem že po jednom filme môžeme o niečom takom hovoriť. Ale každopádne profiluje sa ! Už úvod s bicyklom a zasneženou krajinou na mňa veľmi zapôsobil a vtedy som vedel že tento film budem mať rád. Po skončení môžem tieto slova len potvrdiť. Filmu dominuje precízna technická stránka a veľa, veľa záberov je kompozične svetelne vybrúsených do najmenších detajlov, ktorým zároveň nechýba vysoký punc originality. A to vyúčtovanie (len s hudbou), bol neuveriteľný filmový zážitok po ktorom si srdce tak príjemné buší a mráz behá po chrbte. Mendes sa znova vytiahol, aj keď asi iným smerom než sa čakalo. (03.07.2005)

Když řeknu, že ve filmu hraje Tom Hanks, Paula Newman a Jude Law, je jasný, že herecké výnoky budou na hodně vysoké úrovni. Když řeknu, že režisérem byl takový profík jako Sam Mendes (Americká krása, Mariňák), dává celkem smysl, že ani Road to Perdition nebude nějakým průměrným dílkem. A dodejme ještě, že za kamerou stál Conrad L. Hall, který si nakonec odnesl Oscara, a že hudba je dokonalou pastvou pro uši. Tak proč sakra ty čtyři hvězdičky? Především proto, že mě Road to Perdition nikdy nedokázalo úplně strhnout a to ač se můžu pokládat za fanoušky gangsterek a mafiánských filmů. Moc tomu všemu ani nenapomáhá fakt, že je vám od prvního záběru jasné, jakým směrem se bude celý film odvíjet a jak skončí, čož nás přivádí k tomu, že po většinu času prostě jen čekáte až dojde k tomu, k čemu má od začátku dojít. Navíc si připočtěte značné množství sentimentu, pomalých "dojímavých" scén a (jak už jinak) předvídatelné dialogy. I přes všechny tyto výtky, má Road to Perdition určitě něco do sebe. Na nejvyšší ligu to ale bohužel nestačí. (29.10.2006)