Hon na ponorku

Litevec Ramius (charismatický Connery) se během studené války rozhodne v rámci udržení rovnováhy sil odevzdat Rudý říjen poháněný housenkami do rukou vždycky o píď chytřejšího strýčka Sama. Z Murmansku do Zátoky Pláňat v Maine bych za takovým chrabrým kapitánem klidně doplaval kraulem.. McTiernanovi se podařilo udržet napětí po celý film, nedělá ze všech Rusů takové prochlastané tupce, jak bývá zvykem a těch pár technicky krajně nepravděpodobných momentů bych pro jednou připsal na vrub Clancyho žánrovosti (fikce). Ryan by měl okamžitě vrátit toho plyšového medvěda Johnově dcerce, než se táta McClane namíchne.. (29.06.2009)

Reflexe nepřátelské strany byly v kinematografii studené války až na nečetné výjimky ne příliš zdařilé. Tento film reflektuje stav zhruba z let 1983-1985 a byl zastaralý už v době svého natáčení, natož uvedení. Představa, že velitelem takto významného plavidla mohl být Litevec, je krajně nepravděpodobná. Tím trpí kvalita filmu jako celku bez ohledu na skutečnost, že je závislá na literární předloze. (10.08.2021)

Studená válka odezněla a s ní trochu i síla tohoto filmu, který z její paranoi hodně těží. Na velkém plátně impozantní kombinace obrazu a Poledourisovy v malém formátu také hodně ztrácí, v tom má menší výhodu třebas trochu laciněji, ale univerzálněji střižený "Krvavý příliv". Přesto jeden z nejlepších ponorkových filmů. (16.03.2005)

Bůhví co se našincům honilo v hlavách, když u nás Alec Baldwin prvně honil Rudý říjen a bůhví, jak by si tento film vedl, kdyby se svým načasováním netrefil přímo do protiruské a proamerické porevoluční nálady ___ Všechna ta obludná klišé, násilné scénáristické kličky, rušívé skoky ve vývoji příběhu a hromady logických (či technických) lapsů sice slouží žánrovosti, ale zároveň neomluvitelně podkopávají nohy i těm posledním ždibcům uvěřitelnosti a působí vyloženě zcizujícím dojmem, kdy si divák chtě nechtě pořád připomíná, že sleduje výplod něčí fantazie. Závěr je pak jednou z nejbolestivějších křečí, které jsem měl tu pochybnou čest zhlédnout a málem mi vyhnal z hlavy i vzpomínky na několik málo scén, v nichž McTiernan dostál své tehdejší pověsti... 50% (15.01.2009)

Z ryanovek mě žádná moc nevzala a co se ponorkových thrillerů týče, pro ten žánr mám sice slabost, ale vlastně se mi výrazněji líbila jen U 571. HON NA PONORKU má slibný námět, který rozehrává velkolepé ponorkové šachy mezi USA a Ruskem, ale realizace už je slabší. Scénář není tak svižný, kamera tak efektní a střih a hudba tak dramatické jako u konkurenčního KRVAVÉHO PŘÍLIVU (nemluvě o nic moc tricích) a Ryan je poněkud nevýrazná postava. (28.01.2014)