Smrtonosná past

Vánoční akční thriller vykrádající pohádku o zakleté princezně. Princem je John McClane, toho času policejní důstojník, kterému to neklape v manželství. Místo gotického hradu mrakodrap Nakatomi Plaza, místo sedmihlavé saně tucet teroristů, kteří chtějí celé království, místo nablýskaného kordu poloautomatická pistole Beretta M-92. Přesná muška. Přesné hlášky. Amerika objevena. 19 let po premiéře. Merry Christmas. :-) (07.06.2007)

Tak konečně i já měl tu čest zhlédnout tuhle akční klasiku. Na 5* to z mého pohledu není, buď mi schází to nadšení správného fanouška tohohle žánru, nežeru tolik Willise jako jiní, nebo u mě na rozdíl od ostatních chybí možnost si nostalgicky zavzpomínat. V každém případě jsem se však bavil, nejenom solidním tempem, nenudícím příběhem a občasným humorem, ale nejvíc se mi na filmu líbilo zápolení Johna s Hansem, první z nich velký sympaťák s poněkud vulgárnější mluvou, druhý zas obrovsky charismatický a stylový záporák (to už se úplně nedalo říct o těch vlasatých máničkách, co měl u sebe v týmu). Pravděpodobně se podívám na další díl, min. na porovnání. (17.03.2013)

Klasika akčního žánru. Ani v nejmenším geniální, nicméně fakt, že byla první se jí upřít v žádném případě nedá. I Willis jako hlavní hrdina byl v tu dobu něco nového a v podstatě definoval novou éru moderního akčního hrdiny. Od této chvíle už nebyla in sto tunová mašina s kulomety v obou rukou, která bez jediného škrábance likviduje tuny zloduchů. Začal být in hláškující sympaťák, jehož zbrklost ho nejednou stála nějakou tu kapku krve. Nelze nedodat, že v této době byl zřejmě režisér McTiernan pod vlivem nějakých omamných prostředků, protože později (specielně v současné době) točil už jen jednu sračku za druhou a ke kvalitě jeho prvních filmů se už pravděpodobně nikdy nedokáže vrátit ani po stránce formální, natožpak obsahové (žánrový průkopník). (20.04.2007)

"TY HAJZLE! JÁ TĚ ZABIJU, I KDYBYCH TĚ MĚL ROZKOUSAT A SEŽRAT!" Bílé tílko vs drahý smoking, dialogy vedené se sebou samým vs chladnokrevné příkazy s německým přízvukem. Newyorský polda John McClane, který přiletěl do L.A. strávit Štědrý večer dohadováním se s odcizující se manželkou vs uhlazený evropský zločinec na úrovni Hans Gruber a jeho grupa profíků, kteří si chtějí pod vánoční stromeček nadělit 600 mega ze sejfu firmy, pro kterou Johnova manželka pracuje. Zasraná westernová přesilovka, kde Pan obyčejný Američan musí ochránit japonské peníze před německými sviněmi a bude nato zoufale sám, protože neschopné a bezohledné bezpečnostní složky a média, která se zapojí v půlce filmu, situaci jen zhoršují. Johna to bude stát hodně prolézání výtahovými a větracími šachtami, krve vyceděné z rozřezaných chodidel po sprintu naboso přes střepy a taky jeden bungee jumping z explodující střechy mrakodrapu na požární hadici... Willis a Rickman září a McTiernan zručně buduje atmosféru i monumentální akční drama a otáčí kormidlo akčního žánru od masakrálních osmdesátkových vybíjených s neprůstřelnými přefouknutými svalovci, kteří nepotřebují dobíjet zbraně, do realističtějších a sebeironičtějších vod. Akční milník, po kterém zní Óda na radost už navždy jinak. Lituju každého, kdo si v třináctiposchoďovém paneláku nehrál s kamarády na to, že je to Nakatomi Plaza. (21.01.2007)

Geniální scénář, jehož základní osa příběhu se dočkala tisícovky kopií, které však nikdy nedosáhly jeho kvality, invenční McTiernanova režie s drajvem tak nekompromisním, až vlastně nasadil laťku tak vysoko, že ji nikdo (včetně jeho samotného) už nikdy nepřeskočil, atmosféra Štědrého večera, kdy se to všechno posralo a Bruce Willis v životní roli unaveného, odhodlaného a hláškujícího policajta, to jsou základní pilíře nejenom tohoto filmu, ale celkově žánru akce, která už po Die Hard nikdy nebyla na plátně lepší. Dvouhodinová extáze v tom nejluxusnějším balení, kterou nemůže milovat jedině tupý ignorant! (24.09.2006)