The Call of the Wild
Volanie divočiny
The Call of the Wild
The Call of the Wild
The Call of the Wild
The Call of the Wild
Režie:
Chris SandersScénář:
Michael GreenKamera:
Janusz KamińskiHudba:
John PowellHrají:
Harrison Ford, Omar Sy, Dan Stevens, Karen Gillan, Bradley Whitford, Cara Gee, Colin Woodell, Scott MacDonald, Terry Notary, Jean Louisa Kelly, Wes Brown (více)VOD (4)
Obsahy(1)
Volání divočiny vypráví příběh Bucka, psa hýčkaného svým pánem i jeho rodinou. Jeho život se však rázem změní ve chvíli, kdy je ze svého domova v prosluněné Kalifornii unesen obchodníky se psy, kteří jej prodají do mrazivé divočiny kanadského Yukonu během vrcholící zlaté horečky na Klondiku. Zde je svými novými pány nucen ve psím spřežení tahat hlubokým sněhem těžké sáně. Díky své nezlomné vůli dokáže Buck v těchto drsných podmínkách přežít. Naštěstí se mu nakonec podaří uniknout a najít nového přítele, samotářského dobrodruha Johna Thorntona (Harrison Ford). Po jeho boku zjistí, že díky svým přirozeným psím instinktům dokáže v nehostinné divočině nejen přežít, dokonce v tomto novém a svobodném životě nachází i zalíbení. (Cinemart)
(více)Recenze (294)
Volání divočiny je asi jedna z nejkrásnějších knih o přátelství mezi člověkem a psem. Na Londonovi jsem odrostl a nejen na něm, nikdy nezapomenu na Kočovníky severu od Curwooda a další knihy z divočiny Severní Ameriky. Navíc mám doma také jednoho chlupáče, který by za mne dýchal a tak jsem byl zvědav na tento rodinný film. Filmů na které by se mohla koukat celá rodina je sice hodně, ale ne každý tvůrce umí správně vyvážit emoce či smutek s humorem a tak se občas děsím pláče citlivějších dětských diváků, jejichž dušičky ještě neobrnil drsný a někdy i zlý svět dospělých. Jakmile ve filmu někdo nebo něco umře, je hotovo a těžko může člověk vysvětlovat, že je to jen jako. Jenže když na film koukáte poprvé, nevíte zda ona past v něm je nebo není. A co si budeme povídat London a jeho zlatokopecké příběhy včetně tohoto - to není jen romantická četba pro nejmenší. Proto jsem film sledoval s drobnou obavou. Ale musím uznat, že si zde tvůrci dali s vyvážením dost záležet. Fordovi a Omaru Sy role sedly, byť se tu trochu nemohu zbavit dojmu nezbytné nutnosti rasové vyváženosti, bez které se současná kinematografie dle předepsaných tabulek a kvót už asi neobejde. Nejsem úplný specialista na tu dobu, ale Omar Sy by asi tam tehdy na sněhu v tamním prostředí působil dost exoticky ... (Nic ale proti němu, jako herce ho mám moc rád). Buck a nejen on byl samozřejmě animovaný, ale byl perfektní. Kdo má doma čtyřnohého přítele a zná všechny ty pohledy, gesta, pohyby, musí ocenit jakou práci si s animací tvůrci dali. Já jsem byl spokojen, tohle je po Alfě, Lvím králi a Mauglím další super zdigitalizovaná záležitost a já dávám za pěkné tři valouny zlata. * * * ()
Vidět The Call of the Wild pár let zpátky, nadšením tleskám, ale bohužel ty efekty byly místy hodně viditelné až otravné. Přesto má snímek pěkné prostředí, dobré herecké obsazení a i příběh. Klasicky dobrodružná pohádka, která neurazí a je příjemně natočená.. 6/10 = 67% ()
Je mi líto, ale nějak jsem se nedokázala přenést přes to odporně digitální CGI. Podobný vizuál jsem chápala u běžících nosorožců v devadesátkovém "Jumanji", ale v roce 2020? "Volání divočiny" z šedesátých let fungovalo i bez kokotin, tak PROČ? ()
Přátelství Indiana Starce a (digitálního) psa. Klasika Jacka Londona stále zajímá filmaře a pod vedením režiséra Chrise Sanderse se štáb pustil do dobrodružné cesty psa Bucka, kterou rodinné klany budou milovat. Odpadla jakákoliv drezura a práce se zvířaty, neboť psí hrdina je kompletně CGI, což filmu dává umělost. Ovšem je-li Harrison Ford alergik, tak zdravotní riziko na kontakt s psími chlupy je minimální. Sluší se dodat, že Buck není jediným uměle vytvořeným zvířetem ve filmu, celé psí spřežení, vlci a jiní zvířecí akvizice jsou dílem trikového týmu. Animace měla proměnlivou úroveň, jsou scény, ve kterých divák zapomene, že má před sebou umělou inteligenci, v nemálo scénách byla animovanost dost znatelná, což působilo až rušivě. Na superlativy tento aspekt není, je ale férové dodat, že množství scén by bylo zcela nemožné realizovat se živými zvířaty. Úchvatné jsou ovšem přírodní scenérie, které nebyly vždy dílem trikových mágů. A jelikož scénář mnoho nápaditosti a překvapivých tahů nepobral, dost se tomu divím, jeho autorem je uznávaný scenárista Michael Green, byly pro zvolený styl vyprávění naprosto zásadní. Režisér nabral akční tempo a oscarový kameraman Janusz Kaminski brilantně nasnímal každý psí kus. Stabilní hereckou spolehlivost dodal vetchý Harrison Ford, neměli ho ale pasovat do pozice vypravěče. U mnoha událostí nebyl vůbec přítomen, nechápu tedy, jak o nich mohl vědět, no, solidní nesmysl. Z Dana Stevense se vyloupl mrazivý záporák, Karen Gillan je jen lákadlem do titulek, ve filmu je téměř k přehlédnutí a její účast se smrskla na pár nepodstatných minut. Rodinám s odrostlejšími dětmi ovšem výše zmíněné výtky nikterak nebudou vadit. Buck je čtyřnohý sympaťák a jeho divoké toulky a kejkle po Yukonu rozhodně (za)baví. 7/10 ()
S dosť drsnou predlohou má tento family friendly komerčný film spločného pramálo, ale ako samostatné dielo určite zaujme a "zahreje" na duši. Nádherné Kaminskiho zábery rozhodne stoja za návštevu kina, fragmentarizovaný príbeh už menej, ale skrátka tá príroda nedostatky scenára, aspoň v kine, prebije. CGI sa v spojitosti s týmto filmom bude omielať asi viac než návrat Harrisona na plátno. Mne osobne ale vadili viac tie okolité digitálne veci typu lavíny a neuveriteľne odfláknutého požiaru, než prevedenie Bucka. No a body navyše za Caru Gee, ktorú mám medzi svojimi obľúbenkyňami vďaka The Expanse a tak nejak by som s ňou chcel randiť. ()
Hezký rodinný filmík. Za mě je to chvílemi až moc smutné, ale to je asi tím, že mám radši psy než lidi. ()
Divočina, Yukon, dobrodružstvo. To by mohla byť príjemná oddychovka, ale ten počítačový pes, to mi hrozne vadilo. Predsa len, živý pes je niečo úplne iné a nerozumiem tomuto rozhodnutiu. Všetko sa zbytočne umelkuje, z hraných filmov sa robia pomaly poloanimáky. Dobrá hudba a občasné úsmevné situácie vo mne tento pocit nevymazali. ()
"Call Of The Wild" je nakoniec celkom okey filmom. Ak máte radi psov, možno si to užijete, no na druhú stranu má film jeden závažný problém, ktorý bohužiaľ ovplyvňuje celý film. A tým je fakt, že sledujeme digitálne animovaných psov medzi skutočnými ľuďmi. A ak film môžete porovnať s inými filmami, ktoré využili skutočné zvieratá, pochopíte kde je problém. Scénky nemajú takú silnú váhu, akú by mohli mať. A je to škoda, lebo by sme to všetko dokázali s našimi hrdinami prežívať oveľa viac. Takže vďaka tomu má film okey dramatické momentky, ktoré ale mali potenciál byť vynikajúce. Na druhú stranu je pravda aj to, že film pôsobí dosť rozutekano. Ako keby sa nevedeli rozhodnúť, kto má vlastne byť hlavným ľudským hrdinom filmu. Ak nepočítam úvod, tak najprv sa stretneme s Omarom Sy. A tam je potenciál na silný príbeh. Lenže potom to skončí a ideme ďalej. Je pravda, že sme mali aj film "Togo", ktorý povedal podobný príbeh zaujímavejšie a okrem toho to bolo spracované so skutočnými psami. Vďaka tomu je tá intenzita jednotlivých scénok väčšia. A následne sa dostaneme k Harrisonovi Fordovi a jeho príbehu. Ten je viac spracovaný ako veľké priateľstvo medzi mužom a psom a funguje dobre. Jediné čo mi tu vadí je fakt, že do toho tvorcovia potrebovali dať aj zloducha v podobe Dana Stevensa. A kedykoľvek sa objaví, tak to začne film spomaľovať. Je mi ľúto, ale jeho by som osobne radšej z filmu vyhodil. Pozitívnou stránkou príbehu je, že ma to bavilo sledovať, bolo to celkom zaujímavé, vyzeralo to dosť dobre (nebyť tých digitálnych animácií a efektov) a herecké výkony aj Omara Sy aj Harrisona Forda sú vynikajúce. Som rád, že som film videl, no druhýkrát by som sa k tomu nevrátil. Je to film na jedno videnie a stačilo. Ak ste milovníkom psov, možno to na vás zapôsobí viac, no u mňa to stačilo raz. Hodnotenie: C+ ()
Prvoplánově rodinný film a no a co? Animace zvířat tedy ne až tak povedená, ale vcelku rychle jsem si zvykl a užil si dětsky naivní, ale nikoliv infantilně ušišlanou, dobrodružnou pohádku o statečném psovi, který objevil své dávné kořeny. ()
I přes digitálního hrdinu, překvapivě poutavá rodinná podívaná, která vyloženě nestrhne, ale neustále jede dopředu a ani chvilku nenudí. ()
CGI pes není pes. ()
Nějaký blázen mi dal v sedmi letech knížku Volání divočiny, nejspíš Ježíšek, aniž by si zodpovědní ráčili všimnout, že jde o příběh veskrze krutý, pro slabikující děcko nevhodný. Trestuhodně mě tehdy výchovně zanedbali a tak jsem si odžila svoje už někdy kolem Štěpána a do Silvestra jsem propadla situační depresi nadobro. Žádné bobování za barákem v Hrabůvce, žádné vysedávání u telky s tácem cukroví, prostě depka a pod každým křídlem jeden milovaný pes uchopený v kravatě. Pejskařem jsem od juniorských let, ale normálním. Pro mé vrstevníky s docela racionálním žebříčkem hodnot. Jack London patří k mým nejoblíbenějším autorům díky Tulákovi ke hvězdám. Stále doufám, že to někdo důkladně natočí, protože při dnešních CGI možnostech by to snad už technicky šlo, otázkou zůstává rovina filosofická. Každopádně zatím se musím spokojit s Londonovými příběhy zlatokopeckými. Sice jdu do čtyř hvězdiček, ale zodpovědně lze Volání divočiny vytknout mnohé. Předně pokulhávající animace, o hodně slabší než Lví král nebo Kniha džunglí a to zamrzí. Využití digitálních psů mi nevadilo v nejmenším, s reálnými to natočit nelze, nižší kvalita animace film ale zbytečně sráží. Více mě však mrzelo zjemnění celého příběhu, kdy se poředil Londonův syrový destilát na hodně slabou limonádu, která je sice vhodná pro celou rodinu na nedělní odpoledne, ovšem ze koncentrované předlohy toho mnoho nezbylo. Harrison Ford fajn, Omar Sy byl taky příjemným kontrastem zasněženým pláním, pokud se neupínáme ke knize, pohodový odpočinkový filmík ke kávičce. Dále následuje má oblíbená litanie na účet dnešní degenerující části společnosti, která se vzájemně utvrzuje a poplácává po ramenech stran kdejakého trendy nesmyslu a v naivní víře ve finále očekává lepší zítřky, na které ovšem nedojde, jelikož cesta do pekla bývá dlážděna těmi nejlepšími úmysly. Proto: To se už nesmí ani říct, že psi umřeli? A proč? Vymaštění ultralevicoví ochránci zvířat, kteří mají pejska a kočičku v žebříčku hodnot výše než kupříkladu dítě, si nepřejí, aby mladý divák nečelil takovéto informaci nebo ještě v žádné appce či na internetu ani oni sami nezjistili, že tažní psi na Aljašce umírali ve velkém? Tímto dávám ve známost, že každý pejsek jednou umře. Každý. A tak, jako v těch časech neměl valnou cenu život lidský, tím tuplem neměl cenu život psí. Až na pár výjimek střihu Jacka Londona. Dále, zlatokopové a další dobrodruzi přežívali na Aljašce v kožešinách ze zvířat, neboť nic člověka nedokázalo zahřát lépe než-li opravdový kožich. Své o tom vědí také třeba v Rusku, ve Skandinávii atd., čili na ohoz jednoho dobrodruha padlo nemálo lištiček, králíčků, pejsků, medvídků nebo mývalů. Ano, normálně je zastřelili, stáhli z kůže a ušili si oděv. Tak to bylo, milé děti. Račte si povšimnout, že v tomto snímku byly kostýmy prudce korektní, po liščím chvostu na klobouku ani památky, snad aby někoho nenapadlo takovou parádu žádat nebo spíš, aby tvůrci nemuseli čelit výkřikům všelijakých znuděných buřičů, kteří zrovna slezli z rypadla, ale mlčet rozhodně nechtějí. K dalším faktickým zlatokopeckým reáliím: taky maso se jedlo. Normální maso. Nakládalo se buď do soli, aby vydrželo v teplejších měsících nebo se nechalo zmrznout. Nebo se hodilo nad oheň, jakmile se ulovilo. Ano, správně. Zvířátka se lovila pro maso. Nejen bažant nebo rybička. Koření a sůl měli cenu zlata. Čili pokud je vůle cosi se k tehdejšímu způsobu života dozvědět, šup do knihovny nebo knihkupectví a urychleně zakoupit knihu, než ji nějaký moudrý vizionář označí za plnou problémů, které je v současnosti třeba potichu uklidit a tvářit se, že svět byl načechraný, vyvoňaný, cituplný a ohleduplný polštářek od věku věků, lidé byli k sobě i k jiným tvorům něžnost sama už od dob vodní opice, stravovali se výhradně vzduchem omaštěným větrem a zrním bez duše, které ale muselo v naprostém bezvětří souhlasně kývnout, než bylo v raw verzi spaseno. Což by se vlastně dalo napadnout, neboť svůj názor neztvrdilo podpisem. Takže já bych si ještě dovolila v závěru promluvit k některým, ne úplně rozhodnutým či nevyhraněným potenciálním zachráncům dalších generací, že existuje zajímavá disciplína, která se nazývá věda. V té lze objevit spousty informací (ano, nejen na internetu se člověk dozví vše), a kupříkladu (ačkoli si to aktuálně někteří pozérští mudrcové hlasitě nemyslí), bez takového histidinu, izoleucinu, leucinu, lysinu, methioninu, tyrosinu, fenylalaninu, treoninu, tryptofanu a valinu (ne, nejsou to jména postav ze GoT), by se nevyvinul člověk ani neandrtálský natož myslící, mluvící homo sapiens sapiens. Zarazí, že části populace je zatěžko dát si dvě a dvě dohromady a uvědomit si, že neandrtálci byli současníky předchůdce člověka dnešního třeba před cca 130 tisíci lety. Říkám si, že i ne příliš bystrému by mohlo docvaknout, jaký kus cesty od té doby člověk ve vývoji urazil a čím vším to asi tak bude? Že by klíčky? Osobně bych spíše vsadila na esenciální aminokyseliny, no ale hádej se s někým. Kdo chce kam… Za mě, dám-li ruku na srdce, můžu hodit do placu výsledek své soukromé, dosud veřejně nepublikované, ale letité a poctivě prakticky ověřené studie, kdy mi vychází se stoprocentní jistotou, že i sváteční masožravec má násobně výraznější smysl pro humor, sex appeal i výkonnost než unylý, hipsterský bledulák s hlavou plnou progresívních nápadů, avokádovým laté v rachitické ručičce a humusem mezi zuby. Ale psssst. Aby se jejich veganské maminky nebo krutopřísné šéfky vztahů nabitých prudkou filosofií, jógou a meditací, nerozčertily. Vlastně těžko říct, po čem ty dnešní slečny asi jdou. :)))) U nás k obědu dnes: čerstvě poražený býček z domácího chovu (na zelených pastvinách horských) na čerstvých hříbcích a smetaně, a k tomu domácí knedlík. Z normálního vajíčka a z normální mouky. Kafe- turek klasika, dva cukry (bílý- normální), cigáro, doutník, nějaký ten panák, pochopitelně pořádný sex, protože to je taková dobrá, zdravá zábava. Celkově fajn neděle. () (méně) (více)
Pohodová dobrodružná pohádka která baví hlavně první hodinu, dějová linka se psím spřežením a poštou je výborná a Omar Sy naprosto zastínil Harrisona Forda, který je v příběhu absolutně dopočtu a jeho příběh je plný klišé. Začátek se mi hodně líbil, ale jakmile skončila dějová linka s poštou, hodnocení u mě šlo dolů a dolů a když se psí vejlupek dostal do vlčí smečky, už se mi v hlavě cukala jen trojitá hvězda. Ale Buck je díky bohu božan a díky kompletnímu CGI dokáže neuvěřitelný xichty a občas jsme prskali smíchem. Jednoduchá pohádka která nijak neurazí, ale v době dnešních velkopíčovin s čuráky v pláštěnkách nemá takový film v kině absolutně šanci. A taky by mě zajímalo, kdy si Ford začal skákat do filmů jen na camea.70%. ()
Tato pohádka je prakticky určena pro děti, ale klidně místo ní mohli dát dětem omalovánky zvířat. Dětský film vyžaduje legraci, akci, přehlednost a doslovnost. Padouch musí být zlý zcela nejlépe s holí v ruce. To Volání divočiny splňuje. Stylizované chování psa hraničí až z parodií, kdy léčí svého pána z alkoholismu.... Zdálo se mi, že ve filmu účinkují plyšáci. Podle tvůrců filmu jsou psí kolegové Bucka vytvoření podle trpaslíků ze Sněhurky. Potud je pro mě všechno OK. Ale film se stal obětí současné fašistické korektnosti. London byl znám svou láskou k přírodě a tvůrci filmu měli strach z protestů ochránců práv zvířat a báli se použít skutečná zvířata. Vytvořili jejich počítačové náhrady. Film také korektně vyškrtl původní motiv indiánů, jejichž krvavá stopa už by asi dneska také nezněla korektně. Výsledkem je příšerná umělost. Zvlášt pro ty z nás, kteří si pamatují starší verze s Clarkem Gablem nebo s Charltonem Hestonem. Divím se, že tvůrci neudělali počítačově také Yukon, peřeje řeky , lesy a celou londonovskou romantiku severu – ovšem až na vánici nebo lavinu, které již jsou opět dílem efektů. Lavina se sněhovou vánicí tedy počítačové jsou. Uvažoval jsem film ocenit alespoň jednou hvězdou za to, že kouzlo Yukonu se tvůrcům zcela nepodařilo zaplašit a pošta se tu stále musí vozit saněmi. ()
Byl jednou jeden bodrý pes jménem Buck, jenž byl jakýmsi morálním kompasem pro své páníčky a členy smečky, přičemž se snažil najít své místo v přírodním řádu, které by mu nejvíc vyhovovalo. Volání divočiny upoutá diváka zejména pěknými přírodními lokacemi a účastí Harrisona Forda, kterému role Johna vážně seděla. Příběhově nemá film moc čím překvapit, a to i člověka, který nečetl předlohu (jako například já). Avšak nejvíce rušivým elementem byla animace zvířat, která místy působila až příliš uměle a nevěrohodně - člověk je přece jen po Pí a jeho život či Knize džunglí zvyklý na jistou míry kvality. Film uteče v kině jako divoká voda, zároveň se však po projekci rychle vypaří z podvědomí, protože nenabízí žádnou silnou a vyloženě zapamatovatelnou scénu, což je škoda. ()
V prvom rade si treba uvedomiť, že tento film je natočený tak, aby sa pri ňom bavili najmä deti. Ponúka zvieracie bláznivé dobrodružstvá, humor, aj trošku toho napätia. Ako pozitívum vysoko hodnotím, že zvieratá nerozprávajú ! Harrison Ford je spoľahlivý. ()
Velmi hezký, ale místy i smutný příběh psa Bucka z prostředí Aljašky. Buck měl několik pánů, ale opravdu šťastný byl jen u Perraula (Omar Sy) a Johna (Harrison Ford). Buck se dokonale proměnil z lidského psa na vůdce vlčí smečky, zároveň si však zachoval pozitivní člověčí vlastnosti. Bylo znát, že pes je udělán digitálně, ale nevadilo to. Za mě opravdu krásný, ale i smutný film. ()
Digitální zvířátka chovající se jako lidé. Definice kýče. Navíc občas s nereálnou silou apod. CGI orgie. ()
Buck je prostě borec pes, skvělý příběh šíleného a zároveň zlatého psa. Úžasná příroda, skvělý smutný příběh. Ano hodně věcí trošku mimo realitu, ale to nevadí protože to byla úžasná jízda skvělého příběhu. ()
Související novinky
Smrtonosná past nebude, Disney šlape na brzdu
Mohli jsme to předpokládat, teprve minulý týden se to však stalo oficiální. Po propadácích typu X-Men: Dark Phoenix se studio Disney rozhodlo zaříznout drtivou většinu chystaných snímků od studia… (více)
Harrison Ford se furt snaží ukázat, že nepatří do starého železa a celkem se mu to daří. V sedmých Star Wars sice kulhal, jeho bitka s Ryanem Goslingem v Blade Runner 2049 taky dohrávala na Fordův věk a v Expendables 3 rovnou nechali Forda radši v kokpitu vrtulníku, pořád ale nepatří do starého železa a pokusí se to předvést i téměř v 80 letech v pátém Indianu Jonesovi. Ještě před pátým Indym si dal ale Ford adaptaci Jacka Londona, která stála moc peněz (o rozpočtu se mluví v částce 125-150 milionů dolarů), kameramanem se stal Janusz Kaminski (dvorní kameraman Stevena Spielberga od Schindlerova seznamu) a režii si vzal na starost Chris Sanders, který má na starost Lilo a Stitche, jedničku Jak vycvičit draka a Croodsovi a film je tak jeho první režijní hranou štací. A hned na začátek nutno říct, že Sanders se svou hranou tvorbou nezačíná nejhůř, přece jen to ale možná šlo i trochu líp. Film sází na CGI a je to dobré především tomu, že se reální psi mohli nebezpečným akčním scénám vyhnout a samotní tvůrci filmu tak nemuseli případně něco řešit s ochránci zvířat. Ve finále na to ale dohrává fakt, že CGI není tak dokonalé jak by tvůrci chtěli. Hlavní psisko Buck je sice v pohodě a do prostředí zapadává dostatečně, se vším ostatním CGI jsem měl ale chvílemi skutečný problém. A srazilo svým způsobem finální dojem. U Forda sice platí, že se snaží ukázat, že na to po fyzické stránce pořád má, nutno ale dodat, že žádné velkolepé akční scény ho ve Volání divočiny nečekají. A vlastně téměř žádné akční scény. Forda ale charizma neopustilo a pokud v takové podobě proběhne právě pátý Indy tak by to rozhodně nemuselo dopadnout tak marně jak se valná většina bojí. Fordův dobrodruh John Thornton je fajn a právě Fordovo charizma ten film táhne nahoru. Kaminskiho kamera potvrzuje status jednoho nejlepších kameramanů (nejen) současnosti a předvádí spoustu hezkých záběrů přírody. Dá se sice začít s tím, že ten film sází na krásu přírody někdy až příliš, dá se to ale kvůli té kráse samotné hodně snadno odpustit. Nešťastně zvolené je svým způsobem zvolené tempo vyprávění a klasický fakt, že byla pravděpodobně původní předloha značně osekána. Londonovu předlohu jsem nečetl, nevím jak je ta kniha tlustá a do jaké míry věrně Sanders jeho knihu adaptuje, něco mi ale říká, že s délkou 100 minut se přece jen něco osekalo. A i s němou tváří jako Buck by se mi poté čas trávil lépe kdybych měl lépe zmapovaný jeho dějový oblouk a vývoj jak to v rámci psího charakteru jde. A většina scén, které pravděpodobně měli být napínavé zase tak napínavé nejsou. Závěr je poté slušný doják, emoce se ten film ale lehce pokoušel ždímat už předtím a tehdy mu to nevyšlo. Ve finále je Volání divočiny fajn dobrodružství. Viditelně drahé, obrazově nádherné, se sympatickým CGI psiskem a parádním Fordem. Je to ale jen lehký nadprůměr, který má sice šikovné tvůrce a představitelé za kamerou (Omar Sy nebo Dan Stevens jsou tu celkem fajn), chybí mu ale trochu duše a trochu živelnosti. Také více funkčních emocí a především i přes hodně vyhozených peněz to nevypadá v rámci triků zase tak nejlépe. Ale je to fajn a to někdy snad i stačí.... () (méně) (více)