Totem vlka

----- "Chytil jsi Boží stvoření a zotročil jsi ho ..." ----- Možná právě v tom spočívá náš základní problém. Protože máme v povaze CHTIVOST - odvěkou touhu vlastnit všechno, co se nám zalíbí ... a naopak zničit všechno, co se nám znelíbí - co nám stojí v cestě a co pokládáme za hrozbu ... pro nás a pro naše hmotné statky. Protože jsme zapomněli náš svět SDÍLET ... protože ho chceme OVLÁDAT - a spolu s ním i ty, kterým patřil dávno před naším příchodem. Protože náš jediný a nenahraditelný společný domov přetváříme k obrazu svému - a přitom se pramálo ohlížíme na prastaré a osvědčené ekosystémy, které se vyvíjely milióny let. Protože spolu s divočinou utlačujeme i poslední národy, které s ní ještě umějí žít v souladu. Možná právě nastává doba, kdy nám matka příroda začíná všechno vracet ... i s úroky, ale nedělám si žádné iluze, že bychom měli dobrou vůli se změnit, takže jeden - byť působivý - snímek nedokáže nijak zásadně ovlivnit naše myšlení a naše činy ... stejně jako jeden osamělý vlk nemůže spasit svůj druh. Nicméně ... ten příběh vás možná zasáhne - a třeba se k vám budou vracet ve snech ... svobodní divocí vlci z mongolských stepí - jako němá výčitka, jako výmluvný symbol všech našich vin. P.S.: Veškeré scény s vlčky jsou neobyčejně působivé, ale ne každé můžu na sto procent uvěřit. Zvířata přemýšlejí po svém a jejich chování nelze poměřovat lidskými způsoby. ----- !!! MOŽNÝ SPOILER !!! ----- Někdy je patrně použitý jen (úmyslně) zavádějící výklad - kupříkladu v případě starého vlčího páru ve skutečnosti mohlo jít "jen" o poslední zoufalý pokus, jak uniknout pronásledovatelům, nikoli o cílenou sebevraždu. Ale překonání vysoké zdi při útěku smečky z ovčí ohrady dle mého soudu už balancuje na pomezí reality a fantazie, neboť způsob provedení předpokládá cosi jako promyšlené používání nástrojů - přičemž nástroje představují těla zabitých ovcí. P.S.: Příběh vychází z autobiografické knihy, jejíž autor vystupuje pod pseudonymem Ťiang Žung. (02.01.2018)

Tento Beethoven na čínský způsob má v sobě vše, co by správný rodinný film na nedělní dopoledne měl mít. Dětinská romance z mongolské stepi s neuvěřitelně kýčovitou hudbou je plná emocí, které mne nechaly naprosto chladným, neb způsob jejich prezentace je ve stylu holywoodském. Soulad s přírodou, a s tím spojená filozofie, se lehounce projevuje jen v postavě dědy Bilika, náčelníka pastevců, ovšem samotný způsob vyprávění je zaměřen na pohádkový souboj dobra a zla a v některých chvílích zabředne dokonce do zoufalosti scénářů umělohmotných seriálů. Pro mě osobně zklamání, které nezachránily ani vizuálně pestré záběry na krásnou a nezkrotnou přírodu Asie. [Filmový Klub Citadela-Litvínov] (11.05.2016)

Vlci, ovce, bobry, komáre, gazely a ľudia. Pokiaľ sú to ľudia miestni, tak sa tá symbióza dokáže udržať v rovnováhe. Lenže úrady v Pekingu si zmysleli, že sú najmúdrejší na svete a ich zásahy nie sú zrovna najšťastnejšie. Annaudov film popravde najviac boduje svojou výtvarnou stránkou, príroda je snímaná úžasne a pri akčných scénach sa tají dych a divák si hovorí, ako je vôbec možné niečo podobné so zvieratami nakrútiť. Príbeh je obstojný, len tie špiritistické patetické múdra o prírodnom duchu a tak podobne som radšej odignoroval. Štvrtá hviezda je samozrejme za toho malého beťára vo vlčej koži. Len aby si ľudia po Totemu vlka nezačali zaobstarávať vĺčatá namiesto psov a mačiek, lebo s tou výchovou to nebude tak jednoduché. (23.10.2018)

Hudba a výprava hrají prim. Jinak děj je poněkud roztahaný a kostrbatý. Herecké výkony prachbídné, tedy až na hlavního pohlavára, jež si soudruhy kupuje horalkou a žvejkou made in US. I přesto, že se děj odehrává prakticky nedávno, tak životní podmínky Mongolů lze situovat do 12. století, kdy se po místním moři strdí proháněl první Velký chán Mongolů z klanu Bordžiginů. 61% (13.05.2016)

Sledovat a poslouchat bělovlasého kudrnáče Annauda, kterak si uvádí svůj nejnovější počin, byl velký zážitek. Tak velký, že předčil samotný film. Ten svou první vlčí scénou vykročil na lákavou stezku, ze které bohužel postupně zabloudil kamsi mezi šutry a mně tak zbyla jen rozvleklá povídka o Číňánkovi, který měl něco, co mít neměl. Krásy přírody a hudby u mě sice dokážou zachránit hodně, ale i tak se ke mně z vedlejší sedačky párkrát ozvalo "Hele, ty taky zíváš?" (Febiofest 2015) (21.03.2015)