Starfish

Jé, zase si tu někdo hraje na umělce. Zbytečně dlouhé scény a záběry, první půl hodina totální nuda, pak se konečně něco stane, něco se děje tak 10 minut a pak zase totální nuda. A pak se dozvíme, že SPOILER se to celé odehrává v hlavě Aubrey, takže to celé vlastně nikam nevedlo. KONEC SPOILERU. Já teda nevím, takový nápad podat apokalypsu se mi celkem líbil, ale ve finále vlastně tyhle nápady a všechno to, co tam bylo rozehrané, vlastně bylo úplně zbytečné. Úplně nejlepší by bylo ten film neoznačovat jako sci-fi a horor, protože na sci-fi si to jenom hraje a horor to už vůbec není. Je to jenom neskutečně utahané smiřování se se smrtí, které rozehraje celkem zajímavý děj, aby pak následně vrazilo divákovi kudlu do zad. Nemá to atmosféru, je to chladné a bezemoční, nic se tam neděje. Zklamání a ztráta času. 1* (02.07.2019)

V první půlhodině se člověk nedozví nic, pokud tedy nepočítám to, že hlavní hrdinka je strašně moc smutná ze smrti své nejlepší kámošky. Pak nastoupí halucinace, ufouni, hlas ve vysílačce, kazety, spousta obrazových filtrů, existenciální bláboly a psychadelické výjevy podpořené adekvátní hudbou. A to všechno se tu povaluje bez nejmenšího řádu. Na tohle asi moje mozková kapacita nestačí. Pár hezkých záběrů a sympatická Virginia Gardner stačí jen na 15%. (04.07.2019)

Nikoli bezchybný, ale svou originalitou a debutantským přetlakem nápadů sympatický počin koncipovaný jako audiovizuální paralela k formátu mixtape. Při tom s kořeny v ranku žánrově se tvářících surreálních metafor nitra svých postav – typu Donnie Darko či Pi – a stejně jako zmíněné klasiky současně vyšinutý i intimní, a díky tomu emocionálně pohlcující a divácky fascinující. (29.12.2019)

Masturbácia pod dekou a trik s odseknutým ksichtom, to má byť niečo nové alebo hororové? V tomto filme sa skoro vôbec nerozpráva. Jedna herečka, len vysielačka alebo kazeťák a sem tam chlapík bez ksichtu, s ktorým si tiež veľmi nepokecáš. úsporná hudba sa nemusela radšej vôbec objavovať, pretože sem tam pripomínala akoby pokazenú hru na Atari v roku 1984. Aby nuda bola dokonale zavŕšená, každých 10 minút vidíte siahodlhé zábery na ležiace dievča so zatvorenými očami. (14.06.2019)

Po smrti svojej najlepšej kamarátky je Aubrey (Virginia Gardner) v smútku a je pre ňu ťažké vyrovnať sa so smrťou tak blízkej osoby. Snaží sa nájsť upokojenie na mieste, kde spolu zvykli tráviť čas. Jedného rána sa ale svet z ničoho nič zmení a Aubrey zostáva poslednou osobou na planéte. Alebo je všetko inak? - Ani neviem, ako napísať obsah tak, aby neprezradil o čo ide. Nedá sa povedať, že by som bol z tohto hororu, ktorý je zatienený drámou a desivosť má v ňom len mizivú úlohu, sklamaný. Skôr som sklamaný z toho, že si tak prefektný námet zobral na starosť debutant, pretože mám pocit nepopísatelne premárneného potenciálu. Myslím si, že keby sa tento námet dostal do rúk zručného a hlavne skúseného hororového režiséra, výsledok by rozbil všetky komerčné nezmysly s podobnou tematikou, ktoré v posledných rokoch vznikli. Mal som celý čas pocit, že netuším, kam režisér dejom smeruje, ale na konci sa mi rozsvietilo keď som videl, komu je film venovaný. To už mohol režisér rovno natočiť nejaký krátky tribute na Facebook a bolo by to rozumnejšie. Každopádne ma bavilo pozerať sa hlavne na vynikajúcu Virginiu Gardner, ktorá mi výrazovo aj herecky strašne pripomína Virginiu Madsen v mladom veku, čo je len dobre. Asi by som hororovým nadšencom tento snímok skôr neodporúčal, lebo je tu málo dialógov, je to dosť dlhé a tempo je miestami neznesitelne pomalé, ale zase je to fakt poctivá indie záležitosť na ktorej je vidieť ten začiatočnícky zápal, takže si radšej vyberte sami. + herec z The Windmill Massacre + herečka z Tell Me How I Die a Monster Party (31.05.2019)