Příliš malý svět

Ako, natočiť dvojhodinový film o narušenej astronautke, je seriozne umenie. Žiaľ, nie pre mňa. Nedokázal som sa do nej nacítiť. Bolo to strašne rozťahané a pritom sa tam dokopy nič nedeje. Jej hrabe, nevie či to je z vesmíru, či je len paknutá, a blúdi niekde medzi realnym životom a snom. Ozaj sme toto potrebovali? 1 z 5 (15.04.2020)

Natalie je síce moja najobľúbenejšia herečka, ale posledných 15 rokov si vyberá totálne nezáživné filmy a už prestávam veriť, že ešte niekedy natočí nejaký dobrý film. Tento životopis jednej astronautky, ktorá svoj životný vrchol zažije príliš skoro a po zvyšok života sa snaží nájsť, aby nakoniec skončila pri chove včiel je na úrovni chujovín aké točí Nicolas Cage. Zopár záberov z vesmíru to nevytrhne. No a tie hrátky s formátom obrazu tu sú asi preto, že aj režisér pochopil aká to je nuda a tak na poslednú chvíľu skúsil vymyslieť aspoň niečo čím by zaujal. Nepodarilo sa mu to. 1/10. (20.02.2020)

Lucy Cola (že by produkt placement?) v podání Natalie Portman vyletí do vesmíru , kde je hluboce pohnutá překračujícím zážitkem vidět život z dálky. Když se vrátí domů, její život se jí zdá moc malý a její spojení s realitou se pomalu rozpadá. Jako fanoušek sci-fi žánru jsem byl natěšen, ale již v úvodu padají banality jako "znám chlapy co se po příletu z vesmíru nepostavili na nohy". Film sděluje banalitu, že výstup do vesmírného prostoru změní osobnost. A že vaše svaly atrofují. Tvůrci si možná někde přečetli hlášení NASA , že ve vesmíru se může změnit DNA. A všechny penisy astronautů změknou. Film je kontemplativní a meditativní, ale neřekne vůbec nic. Lucy in the Sky nespojuje se Zemí, ale je ztracen někde ve vesmíru. Film může fungovat jen jako charakterová studie, ale přechází do melodramatické únavnosti. Film ve mě vyvolával nechtěný smích a poté smutek. Je to jedno z největších zklamání roku 2019. (16.04.2020)

Sci-fi? Ehhh, ale kdeže. Jen jedna standardně americky namachrovaná a namistrovaná superpipina popatří z orbitu na nekonečnost vesmíru a nepatrnost života pozemského, v hlavičce jí z toho zážitku nastane existenciální, emocionální i hormonální zmatek, proběhne u ní přenastavení priorit a hodnot, rozjede se rozpad osobnosti a divák pak po celý zbytek filmu sleduje průběh jejího postupného blbnutí a šílení. Pro obdivovatele a fanoušky Natálky povinnost, pro milce scífek špatný žert. Mne osobně Lucy bavila i zaujala, pomalý psychologický filmy já rád, několik scén je zajímavých a působivých, zvuková stopa příjemná, klidná kamera fajn a proměnlivost formátů obrazu mi ani nevadila. Ovšem v rámci žánru "psychologický film s Natálkou" je to po Black Swan přece jen o trochu slabší odvar, Aronofsky holt tenkrát nasadil laťku hodně vysoko. (23.02.2020)

Ufff... Vzhľadom na námet som mal isté očakávania aj kvôli Natalii, ktorá si tieto typy úloh vcelku vie vyberať, ale toto sa skutočne nepodarilo ako po autorskej a režisérskej stránke, tak aj po tej technickej. Podivné a najmä umelé narábanie s orezmi obrazu a nepohodlná kamera ešte viac potápajú už tak dosť chaotickú dramatickú mozaiku osobnosti jednej zmätenej astronautky. Obrovská škoda inak zaujímavého námetu.... Bohužiaľ. (13.09.2020)