Klér

Nekompromisní sociální drama s poněkud těžko stravitelným obsahem hlavně asi pro striktní křesťany a třičtvrtě obyvatel Polska. Vzhledem k tomu, že se mě víra netýká, tak mě nic z toho asi nepohoršilo, ale jako taková sonda do zákulisí církve je Clergy velice zajímavé, o to víc, jestli je to pravdivý obraz.. Už jen číst zajímavosti k tomuto filmu naznačuje, že to vážně asi nebude jen tak vycucáno z prstu. Film na zamyšlení nad dnešním zkorumpovaným světem a tím, že si církev hraje až příliš na Boha. (27.11.2019)

"Pro komunikaci v polštině stiskněte dvojku..." Jak je Kler s postupem času syrovější a syrovější, tak při pár momentech jako citovaná věta jsem přesto vyprsknul smíchy. Ovšem to, co se na začátku jeví jako vtipná černá komedie, končí jako mrazivá obžaloba systému, kde není dobře prakticky nic, a to na všech úrovních od venkovského faráře po nejvyšší církevní špičky. Preláti se vezou na vlně korupce, pedofilního smilstva, všeobecného pokrytectví a hlouposti svých oveček, ale film se rozhodně u církve nezastavuje. Jak třeba ve filmu (a tedy v Polsku) funguje policie. Zkrátka církev je jen jedním z článků řetězu, byť tím, který má v rukou moc, peníze a "pravdu". Tohle všechno ovšem říkám s vědomím, že v okázale katolickém Polsku vznikne takovýhle film, zatímco naši umělci se zmůžou na jediné dvě polohy: přisprostlé či nablblé komedie, anebo, když se pokoušejí o něco vážnějšího, co vyžaduje uměleckou integritu a prý odvahu, máme tu přece vděčná padesátá léta, anžto jsme věrní onomu vtipu: "U nás v Americe máme svobodu tisku, můžeme napsat, že americká vláda je špatná." - "To my v SSSR máme taky svobodu tisku, taky můžeme napsat, že americká vláda je špatná." Naši umělci se tímto řídí do puntíku, pouze změnili orientaci, a proto taky naše kinematografie stojí tak strašně za hovno a v porovnání s tou současnou polskou to vynikne v plné nahotě. (17.03.2019)

Poliaci opäť príjemne prekvapili. Všetko o nechutných praktikách katolíckej cirkvi v kocke. Myslím, že skôr ako otázka, že ako film autorovi mohol vyjsť (nežijeme predsa v dobe trezorových filmov), sa tu natíska úvaha o tom, že čo si asi predstavitelia kléru o filme pomysleli a že či proti autorom, okrem toho krátkeho prehlásenia katolíckych novinárov, aj nejako ostrejšie vystúpili. V každom prípade klobúk dole. A tiež nemyslím si, že by sa tieto cirkevné problémy týkali iba Poľska, niečo podobné sa deje všade tam, kde dočiahli katolícke pazúriská. Raz darmo, je to proti prírode a čo je proti prírode nemá šancu na úspech. Slušný nadpriemer. 80/100 (14.03.2019)

Polský Spotlight, s jiným konceptem a dramaturgií, ale stejnou intenzitou. Snímek tak okázale antiklerikální, že ze své jednostranosti v podstatě udělal ctnost - má být takovým mementem mori, zvlášť ve svém symbolickém závěru, propagandistickým plakátem s tomu uzpůsobenými výrazovými prostředky, který má rozbouřit veřejné mínění a rozrazit neudržitelný status quo římsko-katolické církve a jejího krytí pedofilních skandálů, jakož i mnoha dalších hříchů - ovšem i obecněji celého korupčně-klientelistickému systému a prorůstání církve, byznysu a politiky. Režisér Smarzowski se tomuto tématu nevěnuje poprvé, prohnilost policie už kupříkladu tepal ve svých velmi povedených Dopravácích. Současná polská kinematografie je světelné roky před tou českou, ten rozdíl v kvalitě, ale i odvaze, je až propastný. A je neuvěřitelné, že takovýhle film mohl být v současném Polsku natočen a dostal se do polské distribuce, se svobodou slova to tam zjevně ještě nebude až tak špatné! (Pokud se režiséru Smarzowskimu nestane u příštího filmu to, co se v Rusku stalo třeba Andreji Zvjagincovovi po natočení snímku Leviathan) (16.03.2019)

Na Kleru je snad nejpozoruhodnější, že takový film vůbec v současném Polsku ovládaném Kaczyńskim a jeho PiS vznikl, že se dostal masově do kin a vidělo jej tolik lidí. A především polským věřícím je tento film zjevně primárně určený; není to biják pro festivalové liberálně orientované publikum, které si na něm potvrdí svoje hotové anti-katolické přesvědčení a odškrtnou si Kler jako další v dlouhé řadě filmů o zneužívání v katolické církvi (namátkou Spotlight, Špatná výchova, Padlé ženy, případně zbrusu nový Ozonův film Grâce à Dieu atd.). Tento film je brutálním útokem na polskou katolickou církev, na se státem provázaný systém, v němž dominantní roli hraje pokrytectví. To, co se na začátku tváří jako parodie - se vším tím neustálým klením, pitím, dětinskými chlastacími hrami apod. - se postupem času rozvine v depresivní obžalobu institucionalizovaného zla; obžalobu systému, který je prolezlý korupcí, programově kryje zločiny svých představitelů a zpochybňuje traumata obětí, v němž duchovní se bez skrupulí oddávají chtíči, propadají alkoholismu a podléhají velmi neduchovním mocenským ambicím - tedy žijí konstantně v hříchu... Film není obžalobou víry jako takové, ta může být čistá a upřímná (na obou stranách, v kléru i mezi laiky - a film to i ukazuje). Ale řadoví věřící by si dle Smarzowského měli po zhlédnutí filmu položit otázku, zda sami nejsou svým přístupem nějak spoluzodpovědní za zobrazovaný stav Polska. Možná i kvuli maximalizaci efektu jsou pro tento účel některé nešvary (mírně řečeno) koncentrovány ve dvouhodinové stopáži poměrně silně. Film tak téměř hraničí s prostou uvěřitelností. Nicméně základ je nezpochybnitelný a sám o sobě drtivý. Film stojí na vynikajících hercích, kteří dokázali vytvořit velmi komplexní a životné postavy, a na dobře napsaném příběhu tří povahově i kariérně odlišných kněží, jejichž osudy se nějakým způsobem proplétají. (21.02.2019)