Obsahy(1)
Populární tatínek z filmů Marie Poledňákové i legendární Hamlet v režii Miroslava Macháčka slaví v srpnu 2018 sedmdesát pět let. František Němec ztvárnil za půl století své herecké kariéry stovky divadelních, filmových a televizních rolí. U diváků je oblíbený díky komediálnímu talentu, u kritiky zas uznávaný pro přesvědčivé ztvárnění rozporuplných postav (mj. Cena Thálie 1998). „Mým koníčkem je divadlo“, prozrazuje v otevřeném a věcném dialogu s režisérem Jiřím Strachem. Spolupracoval s několika generacemi režisérů i hereckých kolegů a kromě dlouholetého angažmá v Národním divadle patří v současnosti k hlavním hvězdám pražského divadla Ungelt. Na bilanční cestu zpátky v čase se František Němec a Jiří Strach společně vydávají kabrioletem v dokumentární road movie po klíčových místech hercova života. (Česká televize)
(více)Recenze (21)
,,Máte nějakého koníčka?'' - ,,Divadlo!'' ----- Tohle byl moc pěkný dokument. Jiří Strach zpovídá Františka Němce nejen v divadle, ale v místech kde žije a kde se narodil. Pan Němec patří k našim hereckým veteránům, kteří si coby mladí ještě zahráli se jmény Beneš, Höger, Hrušínský, Macháček atd... Když jsem viděl všechny ty fotky z inscenací a divadelních představení, uvědomil jsem si kolik těch jmen už zůstává nezapomenutých jen díky filmovým záznamům. Skvělých jmen... Samozřejmě, je to přirozený vývoj, obměna, nikdo tu nemůže být do nekonečna. Přesto jsem měl sám dojem a pan Němec mi to vlastně potvrdil (ač to tak neřekl), že i když i dnes je kupa dobrých herců, tahle elita co umí řemeslo zaučovaná mnohdy skutečnými legendami to nikdy nebude i když budou jednou stejně staří a plní zkušeností. Není to ani tak absencí talentu, ale uhoněností doby a přístupem k herectví jako takovému. Pan Němec ve filmu velmi moudře odpovídá na všetečné dotazy z profesního i osobního života, nevyhýbá se ani otázkám na antichartu, či na svoji účast v roli důstojníka STB v Třiceti případech majora Zemana. JE to prostě PAN herec a teď k stáru a budiž mu to ke cti mi čím dál více připomíná i svým zevnějškou americkou hereckou legendu Charltona Hestona. Jen mi tam rušilo to Strachovo oslovování pana Němce - Fráňo, ač mu vykal. * * * * * ()
"Zůstaňme takoví jací jsme," zní závěrečná "rada" úžasného herce Františka Němce v moc zajímavém dokumentu Jiřího Stracha. Na první pohled je znát, že to mezi oběma aktéry dokumentu docela pěkně jiskří (viz třeba když Strach navštíví Němce při natáčení pohádky kde hraje dotyčný Lucifera - "nebesa jsou obsazena", - "Za to můžu já jo?".- "já musím do pekla, aby se to vykompenzovalo...."). Líbí se mi, že se dokument nebrání nepříjemným tématům jako je podpis anticharty či účinkování v seriálu Major Zeman), přičemž ty hlášky ze zmiňovaného seriálu, které v dokumentu zazní, hezky zapadají do vyznění dokumentu ("Kde jsme jenom udělali chybu...nic si nevyčítej, nenajdeš ji. Za každé poznání se musí těžce platit..."). Z těch příjemných témat je určitě logické, že je v dokumentu poměrně hodně prostoru věnováno jeho divadelní roli Hamleta a samozřejmě pak vzpomínkám na natáčení dvou rodinných filmů Marie Poledňákové (Jak vytrhnout velrybě stoličku a Jak dostat tatínka do polepšovny). Vždyť právě tohle jsou dvě zásadní polohy tohoto herce. Jinak je asi pravda, že těch opravdu velkých rolí ve filmu František Němec zas moc neměl ("Jak si Vás našel film?....On si mě moc nehledat"). O to více mi přišla škoda, že v dokumentu vůbec nebyl zmíněn film Tak chvíle, ten okamžik. Vždyť ten film není vůbec ideologicky zabarven, ale jde o normální (silný) válečný snímek. A Němec zde má přitom titulní roli. Žel je asi příznačné, že ten film v televizi nedávali ani nepamatuji. Pokud jde o formu vedení rozhovoru, moc se mi líbily dialogy vedené při jízdě autem. Působí velmi "vzdušně". Stejně jako vzdušně působí docela familiární oslovení "Fráňo". Tak "pozdrav pánbůh Fráňo...." :-) ()
Neustálé návraty k prohřeškům z komunistické minulosti či Antichartě jsou pouze vodou na mlýn samozvaným moralistům, u kterých přitom hrozí největší pochybnost, jak by se v podobné situaci zachovali oni sami. Ostatním šťourání v inkriminované problematice nic nedá, protože vědí, že posuzovat cokoli z odstupu několika let, v naprosto odlišné politické i jiné konstelaci, zkrátka když u toho sami nebyli, je zbytečné a smyslu prosté. Stane se snad herecký výkon najednou hodný menšího obdivu, když zjistím, že hlavní aktér figuruje mezi podpisy antichartistů? A pokud ano, vážil jsem si předtím jeho uměleckého ztvárnění opravdu upřímně, bezpodmínečně? Co to vypovídá o mně? Dokázal jsem aspoň jednou jedinkrát poskytnout zlomek zážitku, jako např. František Němec při hraní mnoha svých rolí, v čele s tatíkem v komediích Marie Poledňákové? Už dejte těm lidem konečně pokoj. Jinak dokument ok. ()
Když nastupoval František Němec do kabria ke Strachovi, na moment jsem pojal naději, že by tenhle dokument mohl být malou českou verzí Belmondo o Belmondovi, který je dle mne vrcholem rozverných zábavných životopisných dokumentů, kdy Belmondo rajzuje po štacích své kariéry. Nicméně tady to tak funny efekt nemělo. Pana Němce si vážím ( ikdyž jsem ho jako mladšího moc nemusel, ale na stáří jede bomby ) ale nějak jsem čekal něco výživnějšího, působí to těžkopádně a ne úplně přehledně. Jednu hvězdu navíc dávám za záběry z natáčení pohádky Nejlepší přítel (2017). ()
František Němec je jeden z těch herců, které mám velmi rád, protože dokázal ztvárnit mnohé dnes už legendární postavy, třeba i v Nemocnici na kraji města. Sám si ale nikdy nemusel pomáhat vulgárností či lacinými gesty a přitom to nebyl zrovna klasický idol žen. Jenže má svůj přirozený humorný talent a v současnosti působí jako vysoce distingovaný pán, ačkoli z něj Jiří Strach tahal sprostá slova. Je to zase jiný typ dokumentu, který není o vzpomínkách přátel a kolegů, ale herec se vrací na stará místa, rozpomíná se. A tento styl se mi líbí o něco víc. ()
Reklama