Slunovrat

[Spoiler friendly] Nejsem schopnej přenýst se přes zásadní dějovej okamžik, kdy si VŠECHNY postavy ve filmu uvědomí, že je cosi shnilého ve státě švédském, a stejně se rozhodnou s touto důležitou informací nikterak nenaložit. Člověku se pak blbě vžívá do zbytku děje, když ví, že on sám by už v něm dávno reálně nefiguroval, jak by mu zdravý rozum velel... To je sice velká, ale zato má jediná výtka, a vím, že ve mně bude Slunovrat dlouho rezonovat. O to víc, že jsem mohl zhlédnout tříhodinovou režisérskou verzi, a nedokázal jsem si z ní představit byť jedinou vystřiženou scénu. (01.10.2019)

Horrorové subžánry jsou svázány tradicemi; a o "folklórním horroru" to platí dvojnásob. Jak ostatně také jinak, když máte film, jehož jádrem je dodržování a ctění tradic, že? Snad proto se do nich příliš tvůrců nehrne. Protože vypořádat se s tím, že divák bude vědět "odkud kam to celé směřuje", to jistě není nic lehkého. Co vědět; bude to očekávat a snad i vyžadovat. A co hůře, dostáváte se do pozice, kdy chtě nechtě vystavuje své dílo poměřováni vůči wickermanovského piedestalu kultovnosti. Přesto se v posledních letech několik vlaštovek objevilo. Asterův Slunovrat je z nich nejlepší (byť má paradoxně blíže k nové Suspirii než Wicker Manovi). Ostatně jako u všech nejlepších horrorů je "strašení/znepokojivost" jen prostředek jak nahlížet na obyčejné problémy. A tak je Slunovrat v první řadě mrazivá psycho studie nefunkčního vztahu/rozchodu; a ruku v ruce s tím jde, že je to studie znepokojivá, nepříjemná, skvostně nasnímaná, nějakým tím gore efektem obohacená a strhujícím způsobem zahraná. (08.09.2019)

Ari Aster ma so svojím talentom po Hereditary už druhýkrát príjemne odrovnal. Midsommar je skvelou kombináciou niekoľkých hororov, z ktorých som najviac cítil prítomnosť Rituálu. A také niečo rozhodne môžem. Nejde síce o čistokrvný horor, no to mi pri rôznych thrillerových prvkoch plných tajomna a strachu vôbec neprekážalo. (24.09.2019)

Tak tohle bylo stejně psycho jako skládat regál se šesti šuplíky z Ikei bez návodu. Tušil jsem, že to bude něco jiného, seveřané to mají trochu posunuté jinam (ono mějte půl roku noc...), ale tohle bylo hooooodně ujeté. Nevím jak je to tam s tradičními zvyky, vím, že si těch svátků zachovali dost byť to asi nemá takové grády jako v této komunitě. Každopádně tohle jsou jen poslední záchvěvy tradic původního Švédska. Tyto tradice a obyčeje brzy nahradí afričtí šamané nebo islám. Co jistě každého ve filmu zaujme je nápaditá a velmi pěkná kamera. Také kontrast barev. Ta bíle oděná komunita běhající po zelených lukách s modří letního nebe nad hlavou a do toho barevnost všech těch kvítků...Pohádka. Ale severské pohádky bývají drsné a nejinak je tomu i u této. Jinak to bylo celé takové až typické pro Amíky když někam jedou. jednak působí jako tydýti a čím více se snaží zapadnout o to více působí jako cizí prvek a když se jim řekne, že něco nee, vždycky se najde nějaký dobrák s mobilem co si potají ono nee natočí. Vždyť je to edvenčr a pak doma až to pustí kámošům bude cool, že to edvenčr podnikl. Jestli je film psycho celou dobu, pak závěr je psycho totálně :-). Takže až vás kámoš ze Švédska co tu studuje pozve k sobě domů s tím, že vám ukáže něco z tradic tam doma, fakt nejezděte ! Dávám za 3 hluboké nádechy. * * * (09.12.2019)

Budu hodná, komentář obsahuje bojlery. Pokud i tak čtete dál, buď jste to viděli nebo Vám to je u prdele. a teď k filmu - A je to v piči! Po dokonalém Děsivém dědictví přichází další dílo Ariho a jak jsem byla natěšená, tak jsem z kina odcházela zklamaná (vlastně jsem neodcházela, Alík mě táhnul za nohu páč já se chtěla vztekat na zemi, že mi Ari zkurvil den). Začátek Slunovratu je krásnej, Asterovski veselej a já se tak strašně těšila na další výjimečný dílo. Místo toho jsem dostala partu kamarádů, co prodělali lobotomii, jinak nedokážu pochopit, jak mohli být všichni do jednoho taková banda tupých kokotů, kterým nepřišlo ani trochu divný, že jim mizej kámoši rychleji než prostitutkám šprcky. Já jsem tolerantní vůči všem možným kultům a zvykům zemí okolo (až na islamisty a ještě pár bombových států s výbušnou povahou) ale kdyby přede mnou někdo vylez na horu, skočil dolů, rozdrtil si palici a chvilku na to se to stalo po druhý s tím, že kokot páchá sebevraždu skokem snožmo, načež řve že má zlámaný haksny a je tedy láskyplně domlácen dřevěnou palicí, řekla bych si, že skupině lidí kolem mě okázale mrdá a zmizela bych jak pára nad hrncem, než s tou palicí přetáhnou mě. Ne tak naše parta hic, která si nechá vysvětit, že takhle to holt u nich ve Švédsku dělaj a je to vlastně celkem cool. Nelogičností je tady tolik, že sem z toho chtěla zvracet, fandit se nedá absolutně nikomu, ze všech nejmíň hlavní hrdince, která je vaginální mikozou podrážděná píča a nebesky mě srala celej film. Navíc tak nevděčnou čubku, pohledat. Kluk jí čtyři roky dělá osobní vrbu a obětuje jí skoro vše, pak je zdrogován komunitou, zprzní místní mášu, páč ani neví co se děje a naše zhrzená Májová královna se rozhodne nechat ho upálit, i když sama jazykem pátrala na mandlích kámoše svýho přítele až jí vlhla díra. Šukací a brečící scéna jsou tak neskutečně směšný až se smálo celý kino a mně se chtělo brečet. Plíživá, děsivá atmosféra z Děsivého dědictví je až na prvních 10 minut nadobro v píči, film je předvídatelnej až hanba a já byla takhle zklamaná naposledy když zrušily holky swingers párty dvě hodiny před začátkem. Ari rozhodně je jiný, než ostatní ALE zatímco prve byl luxusně jiný, teď tu máme "art" píčovinu, co se snaží tak moc šukovat, až je to lacinější než padesátiletá děvka na E55. Buddho za co... (01.09.2019)