Slunovrat

Kontroverzné dielo, to bez debaty. Florence Pugh ma zaujala už v jej predchádzajúcom historickom filme, tu jej to znova výborne sadlo, film suverénne ťahá. Kategória horor sedí, ale je to skôr poriadne psycho. Režisér Ari Aster rozhodne má talent, dokáže vytvoriť atmosféru, ale rovnako ako v predchádzajúcom horore nezvládol celkom záver, nemám na mysli poslednú scénu a úsmev Florence Pugh. Na môj vkus sa mohol krotiť v niektorých erotických scénach, stačili náznaky, zbytok si divák domyslí. Išiel však na to dosť riskantne, a dopadlo to tak, že som prvý krát zažil ako sa počas premietania dvihlo asi 5 divákov a kino opustili... Pri záverečných titulkoch som začul poznámky o odjebaných 3 hodinách času a premárnenom vstupnom...Do kina nechodím moc často, ale 7 eur za vstupné to už je kurva moc... Film 60%. (08.08.2019)

Horrorové subžánry jsou svázány tradicemi; a o "folklórním horroru" to platí dvojnásob. Jak ostatně také jinak, když máte film, jehož jádrem je dodržování a ctění tradic, že? Snad proto se do nich příliš tvůrců nehrne. Protože vypořádat se s tím, že divák bude vědět "odkud kam to celé směřuje", to jistě není nic lehkého. Co vědět; bude to očekávat a snad i vyžadovat. A co hůře, dostáváte se do pozice, kdy chtě nechtě vystavuje své dílo poměřováni vůči wickermanovského piedestalu kultovnosti. Přesto se v posledních letech několik vlaštovek objevilo. Asterův Slunovrat je z nich nejlepší (byť má paradoxně blíže k nové Suspirii než Wicker Manovi). Ostatně jako u všech nejlepších horrorů je "strašení/znepokojivost" jen prostředek jak nahlížet na obyčejné problémy. A tak je Slunovrat v první řadě mrazivá psycho studie nefunkčního vztahu/rozchodu; a ruku v ruce s tím jde, že je to studie znepokojivá, nepříjemná, skvostně nasnímaná, nějakým tím gore efektem obohacená a strhujícím způsobem zahraná. (08.09.2019)

Od úvodní sněžný depky až po závěrečnej slunečnej úsměv jedno velký FUCK OFF metaforickým konvencím / čím větší zvrhlost se stává ze sledovanýho příběhu, tím osvobozenější se stává hlavní hrdinka, o níž je film především / všudypřítomný omamný látky a nafetovanej vizuál nechávají diváka v nejistotě, nakolik jde vlastně o reálnej příběh komuny a nakolik o metaforickej trip (ať už pro diváka nebo pro postavy ve filmu). Ten kontrast je tu nejlepší - SPOILER - protože se dá vážně vyčíst často zmiňovaná metafora rozchodu, kdy se dívka vypořádává se žalem a vědomím nezájmu člověka, kterej jí měl bejt oporou, což končí finálním znovunalezením vlastních kvalit a spálením minulosti (happyend), zatímco příběh filmu jako takovej směřuje ke konvenčnímu "parta vlezla kam neměla a dočkala se hodně bizarní a hodně krutý smrti" (unhappyend). Jo, konvenční to je - nekonvenčním se Slunovrat stává díky brutálnímu kříži svých sdělovacích rovin. Je pomalej, je divnej a pro masovýho diváka nestravitelnej, ale rozhodně je zatraceně chytrej. Bonusový body navíc uhrává kameraman, jehož práce posouvá celý dílo na vyšší kosmickej level. (20.10.2019)

Ari Aster ma so svojím talentom po Hereditary už druhýkrát príjemne odrovnal. Midsommar je skvelou kombináciou niekoľkých hororov, z ktorých som najviac cítil prítomnosť Rituálu. A také niečo rozhodne môžem. Nejde síce o čistokrvný horor, no to mi pri rôznych thrillerových prvkoch plných tajomna a strachu vôbec neprekážalo. (24.09.2019)

Dlouho odkládanej pobyt v obci Harga... a co vám budu povídat, je to parádní. Nejlepší párová terapie / horor o ultimátním zlu a ničiteli vztahů jménem dizertační práce. Viděl jsem poslední roky dost ambiciózních US hororů, co byly nechtěně k smíchu. Tenhle jedovatej houbovej džus na pomezí výsměchu sektám, bizarního dramatu o toxickým vztahu a manický antropologický rešerše ale zakuřuje jalovčím jak Vachek pařezem. Absolutní očista organismu. Za rok jedeme celá rodina bručet pod májku. S Get Out vrchol vlny indie hororů, díky čau skål váš Ari Zoroaster aka Josef Midsommar. (21.11.2019)