Panství Downton

Na to, jak televizní Downton postupem řad degradoval ze senzačního dramatu k vyvařený omajdě, mi filmovej doslov překvapivě sed. Asi i proto, že nenáročnost komediálního fightu mezi služebnictvem cinká na ty správný zvonky, a že rozhovor mezi Mary a Violet je ten konec, jakej jsem si tajně přál. Čajovej slučák z Fénixova řádu navíc nelze nemilovat. (16.12.2019)

Od prvních záběrů z filmu Panství Downton čiší, že jde o ryze obchodní lákadlo určené fanouškům stejnojmenného seriálu. Příjezd královské rodiny svede zhruba dvacítku ze seriálu známých protagonistů do jednoho sídla, kde dostává prostor nekonečná řada her a přetvářek. Šlechta se předhání v cynickém ostrovtipu. Na druhou stranu by si dnešní Britové mohli vzít příklad s hodnotami dřívějšího impéria. Bez úmorných vysvětlivek totiž ve snímku vystupují tradiční ctnosti jako respekt, loajalita, zodpovědnost. Jediná záplatka je, že se šlechta nechce smířit s tím, že královský pár si přivede vlastní kuchaře a lokaje.Spíš než samostatný filmový příběh to je seriálová epizoda dvojnásobné délky, jejž se snaží znovu uzavřít. Navíc stejně nadějně, dojemně, pozitivně, smířlivě a cituplně jako televizní vánoční speciál z roku 2015. Takové poslední sbohem fanouškům a hrdinům. Bohužel snímek nepůsobí televizně jen svou výstavbou. Při sledování se neustále dostavuje pocit, že tvůrci pouze rozpohybovali nějaký hodně starý vtip o Angličanech. Člověk se ale cítí na Panství Downton stále dobře, protože bezpečně a pobaveně; problém nastává ve chvíli, kdy se v neúměrném počtu začnou vršit a řešit milostné zápletky. Nakonec jsem měl pocit, že jsem se ocitl na přehlídce bonmotů z výprodeje, a dozvěděl se rádoby jízlivá moudra typu "Machiavelli se podceňuje" a už jen čeká, kdy přijde reklama. Ale v právě vzájemné špičkování na zámku i v podzámčí přidává prosté zápletce kolem návštěvy anglického panovníka Jiřího V. v Downtonu na půvabu. Ovšem zábavněji je tentokrát v nižších patrech společenského žebříčku. Z dvouhodinového vyprávění tak zůstává úhledný barvotiskový obrázek starých dobrých časů. (24.12.2019)

Julian Fellowes se při psaní scénáře vyspal do růžova, jinak si nedovedu představit onu ohromnou pozitivní sílu, která z filmu sálá. Slzy se mi jako správnému fandovi draly do očí už ve chvíli, kdy s gradující hudbou přišel úvodní záběr na samotné panství, ale až právě v chýlícím se závěru, kde i smutné zprávy jsou podány s nádechem optimismu, mi docházelo, jak unikátním způsobem se nezapomenutelné příběhy uzavírají. Na přehnaný happy end nebo nevěrohodnou symbiózu vrchnosti se sloužícími si tedy rozhodně stěžovat nebudu a ještě jednou zamávám svým velkým oblíbencům, zejména konečně dozrálé, stabilní a zbožňováníhodné Lady Mary. (15.10.2019)

Dneska jsem se po dlouhých pětadvaceti letech vypravila do našeho kina. Překvapily mne pohodlné sedačky, bufet s popcornem a především krásný film, který mne přinutil opustit své pohodlné obyvákové křeslo a vypravit se do světa iluzí na filmovou premiéru. Jako nadšený fanda šestiřadého seriálu jsem byla zvědavá, jakým způsobem tvůrci celou ságu rodiny Crawleyových uzavřou. Na celém seriálu jsem si cenila nejen příběhů jednotlivých členů rodiny i služebnictva, milého humoru, skvělých hereckých výkonů, parádních kostýmů a nákladné výpravy, ale hlavně toho, že vztahy mezi lidmi byly velmi korektní a přátelské i když i nějaká ta intrika by se našla. Ve stejném duchu byla celá sága dovedena do pozitivního závěru. Tvůrci své fanoušky nezklamali. (12.09.2019)

Jako milovník seriálu jsem byla naprosto nadšena. Rozbrečela jsem se už u úvodních titulků :D Musím přiznat, že chvílemi působil děj jen jakási nedůležitá omáčka, ale o to přece nešlo, abychom dostali nějaký zásadní zvrat, šlo o to, abychom dostali to, co na seriálu nejvíc milujeme, a to se stalo. Prostor dostala většina postav a dokonce přišly i nějaké posuny v příbězích postav, nějaká akce též nastala, ale hlavní byla atmosféra, denní život anglické smetánky i sloužících, malé i větší události. Konec je případně otevřený dalšímu pokračování, ale ne natolik, aby nemohl sloužit jako závěr. (13.09.2019)