Gosford Park

Nebylo to ani hvězdné obsazení, nádherné dialogy či snad ona vražda, o kterou v podstatě ani nešlo. Byl to onen svět "pod schody", který nám stařík Altman poukázal. Služebnictvo a panstvo tvoří jakési dva parelní universa, která přestože jsou jako černá a bílá, mají tolik společného. Podstaty problémů jsou stejné a na konci z toho ani jedna strana nevychází jako vítěz. (16.09.2006)

Robert Altman neztrácí dech a představuje zlomyslnou satiru z víkendového setkání šlechty, nehledá ani tak vraha, ale sympaticky se zaměřuje na prostředí, která jsou nám předkládaná na stupnici snobismu (jeden svět nad a druhý pod schody). Ve finále jízlivě ironický snímek režijní legendy herecky potěší, scénáristicky místy pobaví (jeho košatost je ale bohužel dle očekávání nad plán divákovy orientace v postavách), jako celek ale nestrhne!! (26.06.2012)

Čaj o čtvrté, večeře v osm, vražda o půlnoci. Ocenění: Oscar 2001 - původní scénář; nominace: vedlejší herečka (H. Mirren), vedlejší herečka (M. Smith), výprava, kostýmy, režie, film Zlaté glóby - režie; nominace: film (muzikál/komedie), vedlejší herečka (H. Mirren), vedlejší herečka (M. Smith), scénář BAFTA - cena Alexandera korda za britský film, kostýmy; nominace: masky, vedlejší herečka (H. Mirren), vedlejší herečka (M. Smith), výprava, původní scénář, cena Carla Foremana za neslibnejšího nováčka (J. Fellowes za scénář), cena Davida Leana za režii César - nominace: film Evropské unie Broadcast Film Critics Association Awards - herecký ansámbl Evening Standard British Film Awards - film Florida Film Critics Circle Awards - herecký ansámbl Kansas City Film Critics Circle Awards - vedlejší herečka (M. Smith společně s J. Connelly za film Čistá duše) London Critics Circle Film Awards - britský film, vedlejší herečka (H. Mirren také za film Poslední přání) National Society of Film Critics Awards - režie, scénář, vedlejší herečka (H. Mirren) New York Film Critics Circle Awards - režie, scénář, vedlejší herečka (H. Mirren) Satellite Awards - vedlejší herečka v komedii/muzikálu (M. Smith), herecký ansámbl ......Scénář : Julian Fellowes. Kamera : Andrew Dunn. (02.06.2011)

Detektivní zápletka v této "detektivce" je záměrně zcela nepodstatná. Altman se věnoval především vykreslení a co největšímu příblížení ducha doby. A to se mu podařilo na výbornou. A tak mnohem více důležité, než-li linie příběhu jsou dopodrobna rozebrané třídní vztahy mezi jednotlivými, dočasnými obyvateli výletního zámku v časech předcházejících První světové válce. Onen zmíněný duch doby je podán se suverénní dokonalostí a nezapře v tomto ohledu příbuznost s vrcholnými Ivoryho filmy. (03.05.2007)

Robert Altman prišiel, aby na smrť unudil väčšinu divákov očakávajúcich svižnú retro detektívku v klasickom štýle Agathy Christie. Tú menšinu potešil spôsobom, akým komerčnú detektívnu produkciu inovoval - vražda v anglickom zámku nikoho zo zúčastnených zvlášť nevyvedie z miery, pretože sa to "akosi patrí", neúmerne predĺžil expozíciu a vložil dráždivo veľké množstvo scén a postáv, ktoré s vraždou a jej vyšetrovaním vôbec nesúvisia. A vie, čo robí, pretože sledovať unudenú spoločnosť neznamená automaticky nudiť sa (kto videl trištvrtehodinovú bálovú scénu vo Viscontiho Gepardovi, vie, o čom hovorím) a takisto vie, že ak najdramatickejšou udalosťou filmu je vražda a vyšetrovanie, nemusí ísť nevyhnutne o detektívku. A veru ňou ani nie je. Je to maniakálne, obsedantné zaujatie medzivojnovým obdobím? Je to snaha o altmanovskú "komplexnosť"? Je to brilantná sociologická štúdia (groteskný zvyk služobníctva preberať mená svojich pánov, aby každý vedel, kto ku komu patrí)? Možno. Je to ťažký film čo sa týka vnímania, pozornosti a koncentrácie a teda aj hodnotenia. Predsa len si však myslím, že na tej koncentrácii až tak nezáleží - film diváka bezohľadne zahlcuje množstvom mien, ktoré nie je možné priradiť príslušnej osobe snáď ani po treťom zhliadnutí, čo je zámerný a rafinovaný spôsob navodenia špecifickej atmosféry. Je to film z rodu tých, ktoré vás zaujmú i bez perfektnej orientácie v teréne, a to z celkom prostého dôvodu - pretože majú Štýl (analógiu vidím v L.A. Prísne tajné). Scenár zaujímavo narába s hovoreným slovom. Hovorí sa tu prakticky nepretržite, ale skutočných dialógov zaznie prekvapivo málo, keďže rečový prejav hercov je redukovaný na poznámky, glosy, komentáre, na ordinérnu konverzáciu a "small talk". Ak na dialógy dôjde, sú vecné, presné a ironické, bez pokusov o zbytočné významové presahy, ktoré by v takto koncipovanom filme pôsobili rušivo. Gosford Park je špičková filmárčina, na druhej strane absenciou hlavnej postavy či postáv príbeh stráca ťažisko a stáva sa chladne odťažitým. Čakal som väčší emocionálny potenciál. Jedna scéna ma ale dostala - Neviemaký "His Lordship" sa pýta Neviemakej slúžky, či verí v šťastie a ona celkom spontánne a úprimne odpovie. Toto bolo omnoho lepšie než morbídny flirtík Kristin Scott Thomas s "raienom filipí". Mimochodom, film bol nakrútený v perfektne zachovanom palladiánskom Wrotham Park, Hertfordshire z roku 1754, hoci titulky nás presviedčajú o niečom inom. Existuje však aj skutočný Gosford - Gosford Castle v Severnom Írsku - strašidelne vyzerajúca a autokraticky pôsobiaca architektúra v štýle Norman Revival, ktorá sa však hodí na celkom iný typ filmu. (23.03.2006)