Scénář:
Florian Henckel von DonnersmarckKamera:
Caleb DeschanelHudba:
Max RichterHrají:
Tom Schilling, Paula Beer, Sebastian Koch, Saskia Rosendahl, Oliver Masucci, Cai Cohrs, Ina Weisse, Jevgenij Sidichin, Mark Zak, Lars Eidinger, Rainer Bock (více)Obsahy(1)
Kurt (Tom Schilling) se poprvé s moderním uměním seznámil jako dítě na výstavě „zvrhlého umění“ pořádané nacisty. Po válce pak prokáže svůj talent a studuje výtvarnou akademii ve východoněmeckých Drážďanech. Zde potkává Ellie (Paula Beer) a je přesvědčen, že našel lásku svého života. Její otec, prominentní lékař Carl Seeband (Sebastian Koch), s jejich vztahem však zásadně nesouhlasí a snaží se jej jakýmikoliv prostředky zničit. To, co nikdo z nich zatím netuší, je skutečnost, že jejich životy jsou již dávno propojeny hrozným zločinem, do kterého byl Seeband za války zapleten. Kurtovi a Ellie se nakonec podaří odejít do západoněmeckého Düsseldorfu. Kurt pokračuje ve studiu a hledá ve svobodném světě svůj nový, moderní výtvarný styl. Životní prožitky a traumata se Kurtovi nakonec stávají inspirací, díky níž začíná tvořit osobité obrazy, které odrážejí nejen jeho vlastní osud, ale i pocity celé poválečné generace. (Cinemart)
(více)Videa (11)
Recenze (173)
Výborný, kvalitní a hodnotný film, zase úplně jiný pohled na válku s přesahem do nové svobodné západní společnosti. Zaslouženě získal 4 ocenění. (2 na FF v Benátkách, 1 Bavarian film awards a 1 Bambi awards) Velmi kvalitní scénář, dosti napínavý film, kde se člověk ani chvíli nenudí. Souhlasím s názorem, že zhruba do 3/4 je to na 5 hvězd poslední 1/4 již velmi rozmělněná. Velké výhrady mám k délce filmu a právě již ke zmíněné poslední části filmu, celkově 4,5 hvězdy zaokrouhluji nahoru. Film je tak "našlapaný", že jej jistojistě musím vidět ještě minimálně jednou. Film krásně kombinuje kontrasty doby např. nelidskost, zrůdnost x lidskost, laskavost. "Nikdy neodvracej zrak. Všechno, co je pravdivé, je krásné." Moc pěkné a přirozené intimní scény. Nejlepší vtip filmu "drei liter", kdo neviděl, nepochopí. ;) ()
Tri hodiny na jeden film je veľa alebo niekedy aj málo? Pokúsim sa odpovedať na túto otázku aj keď moja odpoveď je jednoznačná, ak je film výborný tak skutočne niekedy aj málo. A to je príbeh tohto filmu. Film začína v Drážďanoch v roku 1937 v období silnejúceho nacizmu v Nemecku. Hrozné udalosti tejto doby neprešli bez stopy a veľmi silno ovplyvnili život a prácu hlavného hrdinu filmu nemeckého súčasného abstraktného umelca Gerharda Richtera (Kurta). Otec učiteľ, aby neprišiel o prácu vstúpil do nacistickej strany a syn musel vstúpiť v roku 1942 do mládežníckej Deutsches Jungvolk založenej na nacistických základoch. Detstvo mal v myslí spojené so svojou tetou Alžbetou. Je to ona, ktorá mu hovorí, že pri štúdiu umenia by sa nemal pozerať ďalej, pretože to je jediný spôsob, ako pochopiť úmysel autora a zistiť, čo mnohí ľudia nevidia. Hrozné udalosti tej doby neprešli bez stopy a veľmi silno ovplyvnili jeho prácu. Končí 2. svetová vojny a tým aj 1. etapa filmu, Kurt sa ocitá v Sovietskej zóne Nemecka a v roku 1949 sa stane obyvateľom Nemeckej demokratickej republiky. Tu síce žil a pracoval ale sníval o presťahovaní do západného Nemecka. Nakoniec uteká z východného bloku ale útek do emancipovanej demokracii sa nedal urobiť tak, aby ho to nepostihlo. Budúci svokrovci majú desivú nacistickú minulosť, umenie v tejto časti sveta sa vymyká bývalým trendom a Kurt sa tu pokúša nájsť. A tak ďalej prebieha tento romantický, neuveriteľný ale úprimný príbeh. Nakoniec sa Gerhard (Kurt) našiel v obrazových štýloch a technikách ako fotorealizme, abstraktnom umení a konceptualizme. Vo filme má každý svoj príbeh ale ich jednotlivé línie sú vzájomne prepletené a tým sa ja dotvára ich dôležitosť ale aj význam v danej dobe. Päť hviezdičiek dovytvára môj obraz k tomuto filmu. ()
Po filmařské stránce velkolepý zážitek, kde si autoři naložili pořádné sousto a s výhradami ho zvládli. Příslib turné ústřední postavy třemi etapami německých dějin neznamená příběh o statečném disidentovi - snímku se daří zprostředkovat opojení uměním a vyjadřováním se skrz něj, což je většina děje hlavní postavy - chtěl by malovat svoje věci, ale systém mu zrovna nepřeje, náckové i komunisti potlačují moderní umění a individualistické cítění a když z tvorby děl, která ho netěší, unikne, měl by obstát ve světě, kde už samotná malba v konkurenci fotografie tolik nezajímá; tuhle linii si možná tolik lidí nevychutná, i když si jí film vybírá jako svoje ústřední téma. Druhé hlavní téma filmu je vztah malíře k jeho ženě a jejímu otci, což je jako zbytek filmu skvěle zahraná a silná záležitost plná emocí, kterou si užijí všichni, může vám ale vadit, že v závěru nepřichází úplná satisfakce. Nejsilnější jsou první dvě třetiny filmu nabízející emoce, poslední, možná ne tak silná třetina je už čistě o trápení umělce. Každopádně i přes určitě rozpory je to další vyjímečný film od našich německých sousedů. ()
Film je prakticky rozdelený na tretiny a podľa mňa by vôbec nebolo na škodu z neho nasekať minisériu. Drastická prvá na mňa zapôsobila veľmi intenzívne. Druhá je prevažne romantická (určite by som pridala medzi žánre), príbehom menej pútavá a už nemá taký silný emocionálny dopad ako prvá. Posledná ma miestami až nudila a popri čakaní na koniec vzbudila moju pozornosť len v ojedinelých momentoch. Koch si zahral bezkonkurenčne najvýraznejšiu a najzaujímavejšiu postavu, ústredný umelec nevykazoval žiadne znaky zapamätania hodnej, ak vôbec nejakej osobnosti a za najsilnejšiu ženskú postavu osobne považujem tetu hlavného hrdinu, čo je vzhľadom na jej výskyt málo. Spriemerovaním všetkých tretín mi vyšli silné 3*. ()
Rozjezd je skvělý (originální a silný), bezvadně v něm funguje vylíčení doby i osudů hlavních postav, bohužel někdy po hodině začne působivá historická reflexe vlastní země v dobách nacismu a komunismu postupně ustupovat do pozadí a film se tak stává primárně mírně rozvleklým a celkově "ne-až-tak" zajímavým milostným dramatem, přičemž jeho hlavní hrdina (Kurt v podání T. Schillinga) pro mě byl neustále ve stínu charismatického (a divácky celkově mnohem vděčnějšího) Sebastiana Kocha. Výsledný dojem však určitě zvedá finální (a filmařsky zřejmě nejosobitější) část snímku, která se věnuje zejména Kurtovu hledání/nalezení vlastního malířského stylu. Pár bezvýznamných bodů navíc dávám za dvě ústřední krásky (Paula Beer, Saskia Rosendahl). ;-) 70 % ()
Galerie (47)
Zajímavosti (4)
- Natáčení probíhalo v Berlíně, Düsseldorfu a Drážďanech (Německu). Dále také v Polsku a České republice (v Praze – v Barrandovských ateliérech, Paláci Orco) a na zámku Buštěhrad, ve spolupráci s produkční společností Wilma Film. (ČSFD)
- Sochařem v klobouku na Düsseldorfské škole umění, který tvoří jen z plsti a tuků, je Joseph Beuys (12. 5. 1921 – 23. 1. 1986). Jedno z jeho děl vlastní i Národní galerie v Praze (Auto). Milan Knížák jej pro galerii koupil za neuvěřitelných 500 000 €. (dana32)
- Celosvětová premiéra proběhla 4. září 2018 na filmovém festivalu v Benátkách. (ČSFD)
Reklama