Malé ženy

Ak zoženiete dostatočne talentované mladé herečky, tak na tejto klasike nemôžete nič pokaziť, čo je aj tento prípad. Greta Gerwig chcela do tejto adaptácie vniesť niečo svojské, aby sa odlíšila od tých ostatných a preto sa rozhodla pre akési podivné puzzle, čo sa týka chronológie scén. Počítala s tým, že tento príbeh musí určite poznať každý, takže je úplne jedno, ako sa bude v deji skákať. No pokiaľ je niekto nedotknutý týmto príbehom, bude mať sakra problém sa vyznať v tom, čo sa deje. Bolo to moje tretie stretnutie s rodinkou Marchových (po 33 a 94), no aj mne chvíľu trvalo sa v tom zorientovať. Ten strih je úplne zbytočný a zmätočný, kvôli čomu u mňa týmto Little Women patrí až tretie a posledné miesto. Nie žeby som mal niečo proti nelineárnej postupnosti, v niektorých filmoch to má svoje opodstatnenie, pokiaľ to je premyslené. Tu to ale bol čistý kalkul, len aby sa Greta odlíšila a zaujala "originálnym" spracovaním. (09.02.2020)

Kino návštěva Little Women mě nostalgicky vrátila do středoškolských časů na obchodce. Plný kinosál a jen dva muži či solidární půjčování kapesníčků mezi řadami od poloviny filmu mi opět připomnělo krásu kolektivního kinozážitku, který vám Netflix nedá. Co se týče filmu, tak ten by si snad vystačil jen s fantastickými výkony Saoirse Ronan a Florence Pugh, jejichž postavy dýchají takovým životem a energií, že vykoupí i pár těch jehovistických scén s plnými vánočními tabulemi, obdarováváním chudých a dalšími kily dobra jak ze slabikáře. Přesto se Greta Gerwig rozhodla rozlámat celé dvě knihy na různé epizody, které na sebe nastříhává sice bez chronologie, ale tak, aby události v nich obsažené měly ideálně co nejsilnější dopad, co se týče našeho momentální sepětí s konkrétní postavou. Několikrát jsme svědky dialogu, jehož důležitost se nám vyjeví o scénu později, které se odehrává buď několik let před oním dialogem či po něm. Pod vší tou živelností se pak ve skutečnosti skrývá hodinářská práce, která se úspěšně snaží nám prodat s co nejsilnějším impaktem nejdůležitější osobní okamžiky v životě hned několika postav. A je dost možné, že se standardní narací by film natolik silný dopad neměl. (17.02.2020)

Vedel som, že idem do čisto ženského filmu, no nečakal som to až tak zlé. Z toho ich večného plkotania, švitorenia, chichotania.... ma rozbolela hlava. A tie reči... no... nechám to radšej tak, nebudem komentovať. Skrátka je tu hotová ZOO. Jediné čo za niečo stalo boli herečky a výprava celkovo. Určite nezdieľam nadšenie väčšiny a hoci je mi ľúto kaziť priemer, no vzhľadom na to, že som tým zabil dve hodiny si to právo osobujem. Takže na hranici odpadu. 30/100 (17.02.2020)

Degenerovanost kultury se pozná také podle toho, co ta považuje za klasická díla své literatury. A otravný, kýčovitý, plytký brak sektářské transcendentální lesby, neumětelsky a zoufale se snažící parazitovat na rovněž těžce nemrdaných, ovšem dramaticky, příběhově i spisovatelsky zcela profesionálních pannách Bronteových, je vskutku děsivou vizitkou. Vizitkou, kterou se navíc co 10 až 20 let pokouší nějaký brutálně zanedbávaný bobr furt dokola urputně vizualizovat, patrně proto, že „romanticky založených“ ufňukaných prasnic u žehlících prken a rozněžnělých bukanýrů je neustále přesycený trh. Tudíž tu už po sté máme strašlivě zábavné trampoty čtyř až k Mumulendu přeidealizovaných hřadujících mladodospělých sufraštětkoidních pičinek, krutě přecypovaných Emanem, které na absolutně nehumánních pěti stech stranách, potažmo ve více než dvou agonických hodinách, naprosto záživně a nesmírně strhujícím způsobem kvokají o tom, která se za koho a kdy vdá, přičemž zažívají všeliká dechberoucí dobrodružství, jako například jízdu v kočáře, hru na klavír, vybíraní šatů, tanec nebo chichotavé očumování dandyjujících bukvoidů. Prostě povrchní a nudný satanopustý škvár, kulturní dávidlo a ve své podstatě takový instabitching a cuntmessaging 19. století, který tentokrát trochu vytáhli ze žumpy opruzených pošteváků alespoň herecké výkony. Sympatická Onanovic Srša tu fuckt jede bomby, a i Floránc Pjúková není ani trochu xblití a neméně zdatně ji kunduje. Ale to je tak vše. Zachránit to mohl leda alternativní závěr, v němž by se ten slizký žabožroutský řiťopich, do kterého se naše hlavní pičinka po pěti minutách kontaktu tak děsně osudově zamilovala, zasnoubil třeba s výpravčím, než by ta kravka doběhla na nádraží vstříc močopudnému heavyendu. To bych snad tasil i plnou palbu. (23.02.2020)

Greta Gerwig je vážně skvostný vypravěč. Ač mi rozdělení syžetu do spíše emocionálně propojených epizodek nedovolovalo prožít celkový příběh postav tak intenzivně a přehledně, jak bych si vzhledem k jejich rozměrům a představitelkám přál, právě střípkovité uspořádání a přeskakování v čase může za to, že tahle myšlenkově předepsaná látka nezačíná po chvíli nudit a neupadá do vypravěčské sterility. Přiznám se, že minimálně jednou jsem nevěděl, která zrovna bije, ale jinak jsem byl až nekriticky nadšený - přirozené hrdinky i jejich osobní peripetie, vkusný doplňkový humor, jako vždy perfektní Alexandre Desplat a milimetrově přesná režie, která skvěle vede nejen herce, ale také tempo a proměnlivé charakterní i motivační perspektivy. A není to o tom, že by byli muži zlí a panovační vládci světa - je to o touze vlastního vyjádření ve světě, v němž zkrátka mají hlavní slovo muži, kteří jsou pro ženy stejně nepostradatelní jako jejich osobní sny a rodina. Vtipný a osobitý scénář, boží Saoirse Ronan a Florence Pugh. 85% (14.03.2020)