Tenká červená linie

Film, který se spíše prožívá, než sleduje. Zpočátku atmosféra navozená kamerou snímajícím dění v "panenské přírodě" jakoby mimochodem a nádhernou sugestivní hudbou vyvolává pocity uvolnění, postupně se začíná vkrádat pocitnapětí. Jak se vojáci přesunou na Guadalcanal, víme, že budeme svědky čehosi hrůzného. A pak přijdou na řadu brutální válečné scény komentované vnitřními hlasy vojáků střídají se s pohledy na přírodu a flashbacky ze zázemí. Dojmy z filmu jsou značně hluboké a 5 nedávám jen proto, že přece jen mé prožívání je trochu jiné, než jaké tento film žádá, a že pohledy do nitra a vnitřní monology mi nepřišly nijak zvlášť hluboké. I tak se podle mě jedná o jeden z emočně nejsilnějších filmových zážitků. Scéna, kdy hraje skladba Journey to the Line je jednou z emočně nejsilnějších a nejlépe zrežírovaných scén filmových dějin. (08.06.2006)

Útok na japonci držený ostrov poblíž Guadalcanalu, na můj vkus přeplněn meditujícně filozofujícím podtónem. Je obdivuhodné, jak se tolik známých hereckých tváří ztrácí a zaniká ve prospěch ústřední myšlenky. Ve válce se člověk oddušuvní a přestává být individualitou, válka je nesmyslná. U mě se toto psychologické válečné drama bohužel zásadně minulo účinkem, namísto toho přišla nuda. I když kvalitní akce tu byl paradoxně dostatek. (08.09.2010)

There's only a thin red line between the sane and the mad… Nikam nespěchající švédská trojka, kde si to nejdřív něžně rozdávají panenská příroda Tichomoří a hloubavý existencialismus, načež se do toho vloží majetnická nymfomanka zvaná válka („The whole fucking thing´s about property..“). Malick filozoficky o válce, válečně o filozofii a vše co vidíte, máte možnost i cítit vnitřně a to, přiznejme si, dokáže málokterý film daného žánru. Donutí vás přemýšlet, vstřebávat, probouzet empatii a já třeba přemítal o tom, kdo v širokém spektru charakterů je mi nejvíce podobný a vyšel mi z toho seržant Welsh Seana Penna, neboť i on se cítil osamělý pouze mezi lidmi.. Pan režisér umí, o tom není pochyb, jen by nemusel tou rozvleklostí nutit některé diváky skočit na odjištěný granát místo Harrelsona.. (02.08.2010)

Film , ktorý vysoko prekračuje ostatné akčné snímky, zobrazujúce vojenskú akciu. Tento opisuje skutočnú vojnu v Tichomorí o Guadalcanal v Šalamúnových ostrovoch počas druhej svetovej vojny. Táto vojna nemá svojich zabijakov "Rambov" - silných, neohrozených a nepremožiteľných američanov. Prvá tretina filmu zobrazuje napätie, strach a hrôzu v detailných záberoch do tvárí obyčajných amerických príslušníkov vojenskej námornej posádky, pre väčšinu ktorých je to prvé stretnutie s OZAJSTNÝM bojom. Bojom, kde jeden vyhrá a ten druhý musí umrieť. Vojaci bojujú proti svojmu protivníkovi - vojakom japonskej armády , tvár prvého zbadáme v zábere až približne po hodine. Ďaľšia časť filmu zobrazuje takých istých ustráchaných a obyčajných vojakov - tentoraz japonských. Vo filme je počuť mnoho zamyslení a úvah, ktoré sú odrazom mysle účastníka týchto bojov. A jedno je pravda : Vojnu si vymysleli tí hore , ale životy nasadzovať musia tí na opačnej strane. Výborné herecké výkony, pôsobivá kamera a podmanivá ponurá hudba - to je to, čo vás na tomto filme zaujme. (25.08.2004)

"Jsi osamělý? Jenom mezi lidmi." . . . . . Válečné filmy jsou přesně to, čemu se vyhýbám. Tohle je překvapivě dobré. Červenou linií, která se táhne celým filmem je hlavní potížista, který má citlivou duši a nevojenské myšlení. K brutální scénám jsou do protiváhy kladeny záběry přírody. Velmi jemná citlivá muzika. (10.06.2014)