Nebeské dny

Ľahko vidieť, ťažko hodnotiť... Bezdejovosť zvádza k obdivovaniu pozoruhodných obrazov a pokojných scenérií, ktoré sa stávajú ťažiskom pre napasovanie príbehu amerických nomádov do časových, avšak v zásade vzhľadom na univerzálnosť metafory a ústrednej myšlienky nepodstatných reálií. Pre Malicka sú prérie, pláne, lesy a údolia svätyňou, do ktorej sa utiekajú jeho postavy v akte rebélii voči spoločnosti pred dôsledkami svojho konania a pokúšajú sa o harmonické súžitie s prostredím. Príbuznosť s debutovým Badlands je nepopierateľná ako v posvätnej úcte, ktorú Malick prechováva k prírode, tak v skutočnosti, že sa v zásade jedná rovnako o mierne poeticky ladenú road movie, v ktorej sa podobný hrdinovia snažia podobným spôsobom nájsť šťastie, od ktorého ich oddaľujú podobné prekážky a útrapy. A predsa sú Days of Heaven paradoxne priamym protipólom prvého Malickovho filmu. Tam, kde nás na počiatku Badlands rozprávač zoznamuje s postavami, ktorým je predurčené vydať sa na spoločný útek, tam sa s Billym, Lindou a Abby spoznávame už na cestách, ktoré sa započnú tragédiou. Ďalší významný rozdiel si môžeme všimnúť medzi ústrednými romantickými mužskými antihrdinami. Skúsený, ale idealistický Kit (model malickovského "rebela bez príčiny") sa necháva riadiť osudom a násilie berie ako krajnú nevyhnutnosť, ktorej sa snaží vyhýbať, ale na druhú stranu ju neváha v pravej chvíli použiť a ako príjemný mladík, ktorý si z ničoho nerobí veľkú hlavu a má veľké sny, akým sa z času na čas oddáva každý si dokáže získať divácke sympatie. Na druhú stranu tvrdý, neúprosný Billy (bezvýznamné, nahraditeľné koliesko v stroji) má sklony k násiliu a miestami nezvláda situáciu, v ktorej dáva voľný priechod agresii a je to človek s plánom, ktorý postupne nadobúda jasnejšie kontúry. V Badlands sme svedkami nádhernej cesty za slobodou, ktorá ani v závere nepristupuje na pravidlá klasickej hry Hollywoodu, ale necháva sa unášať na vlnách pozitívneho posolstva, je ukončená a nevyznieva do prázdna. Days of Heaven je film, ktorý nezačína, ani nekončí, v jeho centre je milostný trojuholník postavený na lži a pretvárke ako priama opozícia voči čistote prírody. Je to ten typ filmu, hovoriaci o citoch, ktoré diváka nezasiahnu, o dejoch, ktoré si plynú vo svojej nepopierateľnej všednosti, o kontrapunkte s jasným vyústením. Ani čarokrásne melódie Ennia Morriconeho nezakryjú fakt, že postráda okamih, ktorý by šiel naproti divákovi, podal mu ruku a previedol ho všetkou tou nádherou tak, aby to dokázal vidieť z jeho perspektívy. Navyše Richard Gere mi tu rozhodne NEBOL sympatický a Brooke Adams nepovažujem za práve najkrajšiu, takže si moju pozornosť uzurpoval Sam Shepard. Opäť film, ktorý ide úplne mimo mňa. Dejovejší Badlands so zaujímavejším vyústením pre mňa zostáva zďaleka neprekonaný. 55% (05.07.2014)

Zvláštní a přitom neuvěřitelně krásné. Za tu Ameriku pastvin, mokřadů, vlnícího se obilí i opuštěnou farmu tleskám. Tohle byla Amerika začátku dvacátého století. První traktory, Ford model T a nezbytní kočující dělnící jezdící z farmy na farmu. Zamilovaná zápletka mi spíše překážela. Nic proti Shephardovi ani Geere, všichni hráli v pohodě ale rušilo mi to ty západy slunce a kývající se stébla trav ve větru. Kdo by to byl řekl, že tohle natočil člověk jehož Tenká červená linie patří vůbec k mým TOP filmům! (14.08.2011)

Tohle je třetí film Terrence Malicka, který jsem viděla a třetí film, kterým mě naprosto uchvátil. Krásný film o životě, snaží se zobrazit realitu, úžasné zobrazení anděla a démona v každém člověku. Příroda je zde veledůležitá, to už je ale ve filmu Terrence Malicka samozřejmostí, stejně tak úchvatná kamera. Krásná hudba, především ústřední motiv se mi hned dostal pod kůži. Vážně příjemné herecké obsazení. To plné hodnocení dát musím, protože opět se režisérovi podařilo mě na 95 minut dostat do jiného světa a přivést k zamyšlení. A teď už mám jasno, Terrence Malick patří do mé top 10 režisérů. (21.08.2011)

Terrence Malick... osobnost, o které by se dalo napsat mnohé, ale seznam jeho filmů by nepokryl ani půlku stránky sešitu kdejakého školáka. Je to škoda, ale Malickovo umění a specifický styl je v každém jeho filmu velmi patrný. To je možná právě problém, protože tradičně "krásné" záběry a kamera působí vedle jinak obyčejného příběhu a i hereckých výkonu příliš osamoceně. U Nebeských dnů je to škoda dvakrát tak velká, protože sledovat bez ořezu Malickův obraz je vždy (pro někoho uspávacím) zážitkem. Kamera však není vše a ve filmu se musí trochu něco dít, na což Terence při svých pohledech na nekonečnou krajinu plnou obilí asi zapomněl. Možná to všechno byl jeden velká plán, který Malickovi vyšel a já to nepochopil, ale jinak jsou pro mě Nebeské dny krásně vypadajícím snímkem o poli, domě a pár lidech v něm a okolo něj... Žádné pocity, žádné emoce. Být tam více sněhu, tak tu "chladnost" pochopím... (14.08.2009)

Druhý snímek od Terrence Malicka za dnešní den a opět výborný. Zajímavě zpracované a mně blízké téma s tak velikým režijním cítěním a parádní kamerou, až je to velice povznášejicí. Možná nejlepší film, ve kterém hrál Richard Gere. [8/10] (Paramount) (Metrocolor /// Produkce: Bert Schneider, Harold Schneider /// Scénář: Terrence Malick /// Kamera: Néstor Almendros /// Hudba: Ennio Morricone /// Oscar: Néstor Almendros (kamera) /// Nominace na Oscara: Patricia Norris (kostýmy), Ennio Morricone (hudba), John Wilkinson, Robert W. Glass Jr., John T. Reitz, Barry Thomas (zvuk)) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] (26.08.2010)