Veselý souboj

Tento film propagující zdravou tělesnou kondici v práci i ve volném čase byl včetně nové mladé doktorky inspirací pro natočení o čtvrtstoletí mladší komedie Parta hic. Já v něm žádnou agitku nevidím a když, tak rozhodně kvalitativně lepší než ukazuje letošní film roku Kobry a užovky, který je propagandou současného životního stylu – podvodů, lenošení, drog a násilí. Každý z těchto filmů prostě reprezentuje svou dobu a každá doba má svá filmová zrcadla. Veselý souboj je nepříliš veselý film o sportu, práci i lásce s řadou kvalitních herců, ale nic moc hereckými výkony. Příběh je jednoduchý, naivní a pro mne neholdující fotbalu i nudný, bez nějaké dramatičtější zápletky, prostě trochu o ničem. Vtipných situací je málo, snad jen to pochodové cvičení. Taky jsem jako školačka na ně chodila. Pokud by neexistovaly filmy z té doby, tak některé tehdejší aktivity by už naši vnuci vůbec neznali. Na jedno podívání pro vzpomínky dobré. (22.03.2016)

Fotbalové sportovní nadšení a výrobní tématika. Takovéto spojení nebylo v budovatelských filmech zase až tak časté, každopádně, stalo se. A spíše se jako obvykle jedná o kopírování scén z předešlých snímků. Už počáteční scéna s Jaroslavem Marvanem, odehrávající se v hledišti fotbalového stadionu, silně připomene stejnou scénu s Hugo Haasem ve filmu 'Muž v offsidu' (1931). Rozdílem je pouze to, že Hugo Haas dostal ve své roli pořádkovou pokutu, zatímco Jaroslav Marvan zákaz vstupu na stadion. V dílnách dopravního podniku se nemluví o ničem jiném než o fotbale. Fanouškovství je zkrátka fanouškovství. Dnes stojí za zajímavost také dějový motiv s novou podnikovou lékařskou, která iniciovala sportovní pochod se zátěží na zádech. Jistě si mnohý divák vzpomene na novou podnikovou lékařku na šachtě, která pro změnu iniciovala pití mléka, v pozdějším snímku 'Parta hic' (1976). V obou filmech lékařky od zaměstnanců samozřejmě narazí na odpor, ale... No nic. To jen tak na okraj. 'Velký souboj' se snímek jmenuje jenom proto, že onen pochod je v rámci soutěže s vojáky, kteří jinak mají v celém příběhu zcela podřadnou roli. Snímek je samozřejmě veselý a energický, který svou energii, zápalem pro pro věc a plným nasazení táhne především Jaroslav Marvan. Moralyzační agitkou je i přes výrobní tématiku právě onen sport. Jak se říká, ve zdravém těle, zdravý duch, což znamená, že nestačí se na sport jen chodit dívat a sportovcům fandit, ale také by se mělo dělat i něco pro sebe. Buď jak buď, jedná se o solidní snímek mající hodnotu i dnes. Vlivem výrobní tématiky a schématu dobře fungující společnosti se sice stále jedná o budovatelský film, avšak politické souznění zde jinak v ničem nevyniká, takže se toto filmové dílo jeví i v dnešní době jako naprosto neškodné. Pobaví a to je to hlavní. (22.02.2021)

Druhý celovečerní film Miloše Makovce tematizoval dobové slučování sportovních organizací pod hlavičkou socialistických závodů. Bývalé tělovýchovné spolky (v tomto případě Sokol) byly začleňovány do podniků za účelem větší kontroly volnočasových aktivit obyvatel a prosazení ideje sportu jako prostředku k utužení zdraví, kolektivu a pracovní morálky zaměstnanců. Propaganda byla v případě Veselého souboje vtělena do příběhu o mladé lékařce pražských dopravních podniků, která nadšeně prosazuje své tělovýchovné ideály i přes odpor starších soudruhů. Ovšem nic se nejí tak horké. Ideologické hledisko v tomto případě zcela selhalo, kritika společnosti se nekoná a jediné, co skutečně zůstává, je poměrně svěží humor a funkční scénář, navzdory době a novým principům československé státní kinematografie. Vedle herců mladé a nejmladší generace se suverénně prosadili také představitelé předválečné komediální tradice (Marvan, Řepa, Pištěk, Mrázek, Plachý a další), kteří si drží svůj zavedený standard. Milovníkům technických kuriozit se pak nabízí cenná příležitost v podobě dokumentace dnes již neexistujících tramvajových souprav a zaznamenání původního zázemí Ústředních dílen Dopravního podniku hlavního města Prahy. Fotbalovým fanouškům pak v několika záběrech připomene, v čem spočívala romantika nedělní kopané. ( -Ponrepo 27/2/13- ) (28.02.2013)

Dobová agitka o spřátelených sportovních aktivitách dvou opravárenských dílen. Vzpomínám si, jak si Fanda Mrázek ve filmové postavě pochvaloval: "Jo, jedině píseček, ten se nese, ani ho necítím", když absolvovali pochodovou trasu s několika kg povinné zátěže, přičemž se mu písek vysypával s dírky ve dně batohu, takže došel s prázdným. Kontrolní otázka: Musel pochod opakovat nebo ne? Nebudu prozrazovat, protože se to dozvíte téměř v posledním záběru filmu, jink byste z něj nic neměli. Zkrátka, byl to strašný nervák.:-) (16.01.2005)

"Píseček, ten se nese" Hláška, která mi v dětství utkvěla v paměti, ale dlouhou dobu jsem nemohl přijít na to, z jakého byla filmu. Teď jsem to tedy konečně zjistil, což mi udělalo radost. Samotný film mi už ale bohužel moc radosti nepřinesl. Hodina a půl nudy, v podstatě žádná zápletka ani žádný humor (bohužel ani takový ten nechtěný agitační) (20.09.2019)